Nejemocionálněji působí úmrtí. Ukrajinská help linka pomohla za rok fungování deseti tisícům lidí či rodin v Česku
Publikováno: 9. 3. 2023 Doba čtení: 4 minuty
Naše ukrajinská help linka řeší už rok dotazy, požadavky či svízele uprchlíků, kteří přišli do Česka. Pomohla již 10 069 lidem. Její tým se dal dohromady jen pár dní po začátku ruské invaze z lidí, kteří už byli pracovníky Člověka v tísni, ale věnovali se např. dluhovému poradenství, nebo se sami nabídli personálnímu oddělení, protože umí česky nebo ukrajinsky, orientují se v českém systému a mají i další schopnosti. Dnes devítičlenná skupina poradců se vzájemně perfektně doplňuje. Jednou z nich je i dvaadvacetiletá Anna Kovalčuk.
Anna byla ve druhém kole přijímacího řízení na krajinářskou architekturu na Fakultě architektury ČVUT v Praze, když v její rodné zemi začala válka. Plány studovat vysokou školu odsunula na neurčito, její myšlenky se od té chvíle ubíraly jiným směrem. Chtěla pomoct. Nejdříve příbuzným a známým, o kterých se dozvěděla, že utíkají do Česka. Snažila se zorientovat v překotném dění prvních dnů, organizovala příjezdy, ubytování a sbírky potřebných věcí v rámci mezinárodní skupinky dobrovolníků, která jezdila pro uprchlíky na hranice. Pomoci krajanům Anna věnovala veškerý čas. Chtěla se zapojit do šířeji organizované podpory, nejdříve pomáhala s překonáváním jazykové bariéry ukrajinským dětem a své síly nabídla také Člověku v tísni.
V Česku žije od roku 2014 s maminkou, která sem přišla vydělat peníze na operaci onkologicky nemocného bratra. Anna se domluví ukrajinsky, česky, rusky, anglicky a rozumí i polštině. Pro práci na ukrajinské help lince byla ideální volbou.
„Dobře si pamatuji své první klienty, rodinu z Charkova s chlapečkem s autismem. Dovolali se mi, když přejížděli hranice a mířili do Prahy. Ten hovor byl přerušovaný, protože hodně kolísal signál, ale potřebovali zajistit ubytování. Náhodou se mi ho podařilo najít v lokalitě, kterou sama miluji, a věděla jsem, že se tam budou mít dobře. Už pak nevolali, tak věřím, že tomu tak je. Trávit tolik času na telefonu a někdy si dlouze povídat s lidmi byla pro mě úplně nová zkušenost,“ podotýká.
Nabízíme všem pomoc i běžnou lidskou oporu
Na help linku mohou volat Ukrajinci, ale i Češi, například ubytovatelé, když potřebují s něčím pomoct či poradit. Stává se, že se poradcům dovolají i lidé až z Ukrajiny, i když pro ně přímo tam provozujeme rovněž telefonickou linku pomoci. „Zrovna teď pomáhám jedné ženě, která se nachází v bombardovaném místě. Velmi záleží, odkud ti lidé volají. Když to jde, odkazuji je na naše kolegy tam nebo - a stále kvůli tomu sleduji sociální sítě - na různé místní komunitní spolky, u kterých mám jistotu, že by jim mohly pomoct. Radili jsme také s dopravou ven ze země. Lidem, kteří cestovali do Česka, jsme zůstávali k dispozici i jako menší psychologická podpora, aby měli jistotu, že až dorazí, nebudou v tom sami,“ popisuje.
Anna od začátku velmi prožívala, co se s její zemí děje. K osudům svých krajanů nebyla lhostejná, zejména k těm z doněcké oblastí, kde je stále i její širší rodina. Postupně si ale uvědomovala, že je důležité si zachovávat odstup, aby byla schopná i nadále takto pracovat. Nejemocionálněji na ni působí úmrtí, obzvláště, když jde o člena rodiny, který ji finančně zabezpečoval. I v takových chvílích pomáhá help linka.
Jako architektka se budu moct zapojit do obnovy Ukrajiny, v plánu to máme všichni, co znám
V současnosti je devítičlenný tým help linky rozdělen na poradce, kteří jsou k dispozici přímo na telefonu a pracovníky tzv. back office, kteří jsou připraveni řešit složitější požadavky. Zatím nejkomplikovanější případ help linky řešila Anna společně s pracovníky našich dalších služeb. Týkal se rodiny se třemi dětmi pocházející z východní Ukrajiny. Dvě mladší děti byly ještě ani ne roční dvojčata a tatínek byl nevidomý. Rodina musela opustit prozatímní bezplatné ubytování, potřebovala se přestěhovat a pán, povoláním masér, chtěl začít pracovat.
„To nám trvalo opravdu dlouho, než jsme mu dokázali najít práci a zároveň ubytování, které by si rodina mohla dovolit. Protože nárok na uznání invalidity uprchlíci v Česku zatím nemají. Spojili jsme se s organizací SONS ČR pro nevidomé a slabozraké, starostkou obce, kde rodina zatím ještě bydlela, a podařilo se nám mu tu zdravotní nezpůsobilost vyjednat. To považuji za velký úspěch. Našli jsme mu práci a bydlení ve vzdálenějším městě, pomohli jsme rodině s přihlášením, všechny smlouvy jsme společně pročítali. Byly to minimálně tři měsíce v kuse, kdy jsme byli v kontaktu,“ vypráví Anna, která se nyní věnuje primárně náročnějším případům.
Po celý rok bylo nejčastější agendou help linky shánění ubytování. Dotazy směřovaly také na víza a jejich prodloužení, na humanitární dávku, zejména když v Praze systém kolaboval a lidé čekali na úřadech práce v nekonečných frontách, ale i na lékařskou péči, materiální pomoc, porozumění dokumentu, tlumočení aj. Postupně sílil také zájem o práci.
Anna dnes ví, že určitě chce pokračovat ve studiu. Pro klid své duše pomáhat určitě nepřestane, ostatně dělala to i před válkou. Její volba oboru studia pro ni získala nový rozměr. „Když se mi podaří vystudovat architekturu, budu se později moct zapojit do obnovy Ukrajiny. Jsme k tomu odhodlaní všichni, které znám,“ uzavírá Anna.
