Nemovitost za babku..?

Publikováno: 15. 12. 2015 Doba čtení: 3 minuty
Nemovitost za babku..?
© Foto:

Úvěr může končit ztrátou bydlení

Půjčky v České republice poskytuje neuvěřitelné množství nebankovních společností. Naše organizace dlouhodobě upozorňuje na velmi neetické jednání některých z nich. Svoji zkušenost se „šmejdskými“ společnostmi má paní Kateřina, která žije v menším městě v Plzeňském kraji. Už léta má velké zdravotní potíže. Několikrát byla hospitalizována v ohrožení života, má těžké otoky, zavedený vývod z žaludku a trpí těžkou nespavostí. Žije v domácnosti společně se svým čerstvě dospělým synem, který má také zdravotní problémy. Oba dostávají invalidní důchod, nikdy tak neměli moc peněz.

Paní Kateřina má zkušenost se společnostmi Smart, s.r.o. (nyní JET Money s.r.o.) a Acema, a.s.. „Obě tyto společnosti vnímáme jako velmi rizikové. U obou je smlouva o poskytnutí úvěru zajištěna zástavním právem k nemovitosti a doplněna rozhodčí doložkou,“ uvádí Michala Baslová, metodička dluhového poradenství.
„Chtěla jsem pomoci své dceři s vybavením domácnosti. Měla už dluhy a exekuce. Byly jsme domluvené, že bude půjčky splácet ona. Zhruba po půl roce ale přišel první exekuční příkaz. Dcera odjela na Slovensko, na dluhy jsem tu zůstala sama,“ vypráví paní Kateřina.

Na začátku byla velmi riziková půjčka u společnosti Smart. Ačkoliv se jednalo o půjčku v celkové výši cca 100 000 Kč, společnost si vrácení peněz pojistila nejen sankcemi, ale především zástavou bytu. Za opožděné splácení tedy paní Kateřině hrozilo, že přijde o střechu nad hlavou. Paní Kateřina se v této situaci sešla se zástupcem společnosti Acema, který nabídl řešení – původní půjčku za ni vyplatí a poskytnou jí půjčku novou, která jí bydlení zachrání. Paní Kateřina pod tlakem krizové situace novou smlouvu podepsala.

„Jen za prostředkování půjčky dvou set tisíc korun paní Kateřina zaplatila společnosti Acema dvacet pět tisíc korun. Kateřině hrozí vysoké sankce za každý den prodlení. Pokud by se tedy opozdila výplata důchodu, dluh se opět zvětší. Předčasné splacení úvěru je pak smluvně sankcionováno částkou sto tisíc korun! Jako drobnost pak již vypadá téměř tří tisícový poplatek, který si společnost účtuje za opakované sdělení zbývající dlužné částky,“ vypočítává podmínky smlouvy Michala Baslová.

Paní Kateřina jistě pochybila. Zadlužila se v situaci, kdy již měla problém se splácením jiné půjčky. Vzhledem k situaci, ve které se ocitla a strachu ze ztráty bydlení je však možné toto rizikové jednání pochopit.

Jak si ale vysvětlit jednání společnosti Acema? Zástupce společnosti věděl, že paní Kateřina půjčku potřebuje na vyplacení půjčky jiné. Tedy dopředu věděl, že prostředky nebudou využity v souladu se smlouvou na rekonstrukci. Dále věděl, v jaké životní situaci se paní Kateřina nachází a jakožto odborník v oblasti úvěrování, mohl a měl lépe než paní Kateřina vyhodnotit její schopnost půjčce dostát.

„Opakovaně se setkáváme s tím, že společnosti půjčují za velmi nevýhodných podmínek úvěry i klientům, kteří mají problémy se splácením jiných závazků a je dopředu jasné, že velmi pravděpodobně nebudou schopni splácet půjčku další. Nezbývá než si domýšlet, že se jedná o uvědomělou strategii takových společností – půjčit někomu, kdo nebude schopen platit, a pak získat snadno a velmi levně jeho nemovitost. Střechu nad hlavou pak ztrácejí často ti nejzranitelnější – senioři, lidé v invalidním důchodu, lidé s psychiatrickým onemocněním apod.“ rozhořčeně vysvětluje Michala Baslová.

Půjčka určená na stavební úpravy není dle zákona spotřebitelským úvěrem, a tak se paní Kateřina nemůže dovolávat zákona o spotřebitelském úvěru, který klade věřiteli povinnost odborně posuzovat úvěruschopnost klienta, a jehož účelem je také ochránit spotřebitele jakožto slabší stranu takového obchodního vztahu. Naopak se proti Kateřině velmi snadno může obrátit její neznalost, když bez porozumění podepsala něco, co nemohla splnit.

Určitou naději v boji proti těmto praktikám dává novela zákona o spotřebitelském úvěru. Do jeho působnosti by po novele měly spadnout i takovéto závazky a my bychom se s klienty mohli dovolávat splnění povinností, které zákon na společnosti-věřitele klade. A doufat, že soudy přihlédnou k celkovému kontextu, ve kterém takové závazky vznikají a budou se ptát nejen dlužníků, proč se zadlužili, ale též věřitelů, proč ze své svobodné vůle půjčují předluženým lidem v úpadku.

Autor: ,