Nevím, co je blíž genocidě, říká v rozhovoru pro Marketing & Media fotograf Albert Lores dokumentující válku na Ukrajině

Publikováno: 14. 4. 2022 Doba čtení: 2 minuty
Nevím, co je blíž genocidě, říká v rozhovoru pro Marketing & Media fotograf Albert Lores dokumentující válku na Ukrajině
© Petr Štefan, Lukáš Bíba

Výstava fotografií v galerii DOX Černí motýli, které pro organizaci Člověk v tísni vyfotografovali Albert Lores a Manu Brabo, měla původně být o situaci v ukrajinském Donbasu, kde válka probíhá už osm let. Pak ale vypukla ruská invaze. „Rozhodli jsme se výstavu koncipovat z toho, co jsme na místě dokumentovali. Zhruba osmdesát procent fotografií je z aktuální situace. Je třeba o ní mluvit,“ říká původem španělský fotograf Albert Lores v rozhovoru pro časopis Marketing & Media.

Fotili v Kyjevě, v Buči, Irpinu, Hustomelu, v Charkově. „Snažíme se ukázat humanitární krizi po celé Ukrajině. Působivý je například záběr cesty lidí prchajících z Buči lesem, protože to bylo jediné relativně bezpečné místo. Kousek od trasy sice vede silnice, ta ale byla v hledáčku ostřelovačů a dělostřelectva."

V oblasti se nemohou novináři pohybovat bez ochrany, několik jich tam už zemřelo. „Ani vesta nápisem PRESS vás v této válce neochrání, i novináři a fotografové jsou terčem. Na auto kolegů Rusové stříleli, i přes jasné značení, že jde o tisk," popisuje podmínky na bojišti Lores.

Některá svědectví byla strašlivá, mysleli jsme si, že jde o izolované incidenty, ale když byla Buča před pár dny osvobozena, začalo se ukazovat, že jde o systematickou činnost. Novinář a kamarád z The Wall Street Journal, s kterým často spolupracuji, mi situaci po odchodu Rusů popisoval jako apokalyptickou. Viděl masové hroby, kulkou do hlavy zastřelené lidi se svázanýma rukama, napůl spálená těla nahých žen, která Rusové nestihli zlikvidovat. Nevím, co může být blíž genocidě.

Na zmiňované výstavě je například fotografie lidí prchajících z Irpinu, kteří v prvních týdnech války šli s bílými praporky. Ty měly ruským vojákům signalizovat, že jde o civilisty. „Po pár dnech je ale přestali používat, protože se kvůli nim stali terčem. V tomto koridoru pro evakuace zemřelo několik desítek lidí. Byl to pro každého dramatický úsek, protože je ruští vojáci ostřelovali. Na jiné fotografii můžete vidět přikrytá těla dobrovolníka a matky se synem. Ti byli zastřeleni uprostřed koridoru, před památníkem konce druhé světové války a pár set metrů od místa, kde čekaly evakuační autobusy."

Také nebezpečí hrozící novinářů označuje za nesmírně vysoké. „I v Donbasu před osmi lety byli novináři lépe chráněni. V této válce se nerespektují žádná pravidla. I kolegové, kteří dokumentovali jiné války, říkají, že tato je obzvlášť intenzivní."

Člověk v tísni děkuje časopisu Marketing & Media za spolupráci, celý rozhovor s Albertem Loresem si můžete přečíst zde: https://mam.cz/zpravy/2022-04/nevim-co-je-bliz-genocide/.

Výstava Černí motýli je v galerii DOX k vidění do 8. května 2022: https://www.dox.cz/program/cerni-motyli-ohorele-kousky-zivota.

Autor: Člověk v tísni

Související články