Nevládní organizace a uzbecké disidenty rozzlobila odpověď českého prezidenta
Publikováno: 12. 2. 2014 Doba čtení: 4 minuty
Praha, 12. února 2013 – Několikařádková odpověď českého prezidenta Miloše Zemana rozhořčila signatáře otevřeného dopisu, ve kterém ho žádali o zrušení schůzky s uzbeckým diktátorem Islamem Karimovem. Kromě Člověka v tísni dopis podepsalo třicet mezinárodních organizací včetně bývalých uzbeckých politických vězňů a obětí mučení. Podstatou otevřeného dopisu byl apel na zrušení schůzky či alespoň svolání tiskové konference, kde by novináři měli šanci položit otázky napřímo Karimovovi. Na tyto výzvy prezident Zeman nijak nereagoval.
Mrzí nás, že pan prezident ve své odpovědi zcela utekl od hlavního tématu. Uzbekistán patří podle organizace Freedom House k nejhorším diktaturám na světě a snaží se využít mezinárodní kontakty pro vlastní legitimizaci. Neumím si představit, jak vyvážit negativní dopad téhle oficiální návštěvy na zavřené disidenty, rodiny zavražděných v Andižanu a další lidi na místě,” řekl Rostislav Valvoda, vedoucí východoevropských programů Člověka v tísni.
Dva dny po vydání našeho otevřeného dopisu a zřejmé neochotě mnoha českých ústavních činitelů setkat se s uzbeckým prezidentem, byla jeho schůzka oficiálně „odložena“. Ať už k „odložení“ této návštěvy došlo jakkoli, jsme rádi, že si Česká republika prozatím ušetřila mezinárodní ostudu a věříme, že bude do budoucna konzistentnější v udržování zahraniční politiky, která klade důraz na téma lidských práv.
Mezinárodní organizace dlouhodobě upozorňují na věznění politických oponentů a novinářů, na systematické mučení včetně znásilňování a ponořování obětí do vařící vody nebo na nevyšetřený případ stovek povražděných demonstrantů v Andižanu.
Odpověď českého prezidenta se dotkla organizací a uzbeckých disidentů, které diktátorský charakter režimu dlouhodobě upozorňují. „Prezidentova odpověď mě šokovala. Jak může prezident členského státu EU a říci, že tyto organizace dříve neprotestovaly? Tím se přece zabývají celá léta – vyjadřovaly se proti jiným návštěvám, proti politice USA ve Střední Asii, proti tomu všemu. Buď to Zeman neví, nebo nečetl seznam více než 30 organizací včetně bývalých politických vězňů a obětí mučení, kteří podepsali původní dopis,“ řekl Andrew Stroehlein z nevládní organizace Human Rights Watch.
Signatáři dopisu v odpovědi prezidentu Zemanovi zdůraznili, že Karimov není standardním politikem, který by se běžně setkával se zástupci jiných zemí či organizací. „Návštěva prezidenta Karimova v Bruselu v lednu 2011 se uskutečnila na pozvání NATO, nikoliv EU. Většina vrcholných představitelů včetně předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye, vysoké představitelky Evropské Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové, belgického krále či ministra zahraničí se s ním navíc odmítla setkat. S Karimovem se sešel předseda Evropské komise José Manuel Barroso, ale proti tomuto setkání hlasitě a důrazně protestovala většina organizací podepsaných pod dnešním otevřeným dopisem,“ píší v odpovědi prezidentu nevládní organizace.
Pozvání uzbeckého prezidenta je podle nich plně v pravomoci současného prezidenta. „Václav Klaus navštívil Taškent v roce 2004, tedy ještě před masakrem ve městě Andižanu v květnu 2005. Po této události se dramaticky změnily vztahy mezi vládnoucím režimem v Uzbekistánu a mezinárodní komunitou, zejména pak vztahy s EU. Česká republika spolu s dalšími členskými státy na uzbeckou vládu uvalila sankce,“ píší v odpovědi na krátký prezidentův otevřený dopis. Toto formální reciproční pozvání pak podle nich není důvodem, aby prezident odmítl vysvětlit důvody, které ho vedou k legitimizaci uzbeckého režimu.
V případě, že prezident Zeman Islama Karimova přijme, vyzývají ho organizace k uspořádání společné tiskové konference, kde by novináři mohli položit oběma prezidentům svoje dotazy. „Dáte tím prezidentu Karimovi a především pak milionům uzbeckých občanů najevo, v čem spočívá rozdíl mezi autoritářskými režimy a otevřenými demokratickými společnostmi,“ napsaly organizace prezidentu Zemanovi.
TÉMATA, O KTERÝCH PREZIDENT UZBEKISTÁNU NECHCE SLYŠET
Uzbekistán patří mezi deset nejkrutějších žalářníků nezávislých novinářů.
Comitee to Protect Journalist řadí do této skupiny také Ázerbájdžán, Eritrea, Vietnam, Sýrie, Etiopie a Egypt. CPJ upozorňuje konkrétně na čtyři případy vězněných novinářů, z nichž dva si odpykávají trest už od roku 1999.
V Uzbekistánu jsou minimálně čtyři věznění novináři, dva už od roku 1999.
(Comitee to Protect Journalist)
Podle Indexu svobody tisku Reportérů bez hranic je Uzbekistán na 166 místě ze 180 zemí
Za ním už je z postsovětských republik jen Turkmenistán na 178 místě před Severní Koreou a Eritreou. Česká republika je na místě třináctém. Index svobody tisku podle Reportérů bez hranic jasně ukazuje, že demokracie ochraňují přesnost a svobodu informací lépe než země, které mají problém s porušováním lidských práv.
HRW jmenuje nejméně deset politických vězňů
a vězněni jsou další nezávislí novináři a lidskoprávní aktivisté.
V Uzbekistánu dochází k mučení vězňů
podle svědectví daných HRW mučí vyslýchané poléváním vařící vodou, bijí zadržené gumovými obušky a vodou naplněnými lahvemi, věší zadržené za zápěstí či kotníky a znásilňují je nebo jinak sexuálně ponižují. Objevuje se i dušení pomocí plastových sáčků či plynové masky.
Podle Freedom House patří Uzbekistán k nejhorším diktaturám světa
Podle známkování, kde 1 znamená demokracie a 7 žádné zlepšení demokracie, Uzbekistán spolu s Turkmenistánem dosahuje ratingu 6,93 z možných 7. I Bělorusko a Ázerbájdžán mají výsledky lepší (6,71 a 6,64). Například v Gruzii se stav demokracie podle FH lepší, dosahuje již jen na hodnocení 4,75
Pro více informací kontaktujte:
Rostislav Valvoda, vedoucí východoevropského programu Člověka v tísni
608 527 312