Nezávislí novináři do separatistických oblastí nemohou

Publikováno: 26. 2. 2015 Doba čtení: 4 minuty
Nezávislí novináři do separatistických oblastí nemohou
©

Praha 26. února 2015  - Novinářům a lidskoprávním aktivistům na východě Ukrajiny i rok po anexi Krymu a zahájení bojů v separatistických oblastech stále hrozí perzekuce, únosy a mučení. „Do míst kontrolovaných proruskými separatisty se lidskoprávníci a novináři nemůžou vůbec dostat, protože většina z nich je na černé listině takzvaných lidových republik a hrozí jim zastřelení. Výhružkám nicméně čelí i jinde na Ukrajině,“ říká Olena Ivantsiv, koordinátorka ukrajinských projektů společnosti Člověk v tísni, která pracuje s nezávislými novináři na východě země. „Regionální média na východě Ukrajiny jsou často ve vlastnictví oligarchů, kteří je využívají pro své zájmy a nehledí na vyváženost a kvalitu zpráv. Nezávislé informace jsou proto téměř nedostupné,“ dodává.

Ze zajetí do vyhnanství

Vjačaslav Bondarenko je jeden z luhanských novinářů, kterému dramatické události na Ukrajině změnily život. Během své práce se dostal do zajetí, nyní pracuje z Kyjeva pro zpravodajský portál Informator.lg.ua, který i díky podpoře společnosti Člověk v tísni nadále přináší informace o dramatickém dění na východě Ukrajiny a zvláště v Luhanské oblasti.

 Loni v květnu ho kolegové z kyjevského televizního kanálu Zik požádali, aby v samozvané Luhanské lidové republice, která jen pár dní před tím vyhlásila nezávislost, novinářsky pokryl předčasné prezidentské volby. Na území okupovaném separatisty byly ničeny volební místnosti, voliči čelili zastrašování. „Separatisté v tu dobu drželi již budovu tajné služby v Luhansku, kolem města vytvořili kontrolní stanoviště. Projíždět jimi však bylo stále možné, dokonce i vlaky jezdily,“ vzpomíná reportér. S novinářským kolegou a řidičem vjeli na území neuznané samozvané republiky. Dostat se přes kontrolní stanoviště jim pomohla otevřená láhev alkoholu a smyšlená historka o tom, že jedou slavit na chalupu. „Pokud by věděli, že jsme novináři, daleko bychom se nedostali,“ vysvětluje trik Bondarenko.

Po celý volební den natáčel tajný štáb v okupované části Luhanské oblasti a Bondarenko pravidelně vstupoval do živého vysílání. Na cestě zpět projížděli jedním z blokpostů. „Podrobili nás důkladné prohlídce, během které našli mapu, do které jsem si vyznačil naši celodenní trasu včetně blokpostů. Obvinili nás, že jsme špioni, kteří mapují rozmístění blokpostů, a z krádeže kamery,“ líčí Bondarenko.

Chvíli nato ucítil prudkou ránu do hlavy, vzpomínky na další chvíle má jen rozmazané. Řidiče separatisté propustili, kolega novinář, který „přiznal“, že je špion, mohl brzy také jít. Vjačeslav Bondarenko strávil v zajetí dva a půl dne. „Drželi mě ve sklepě obsazené budovy tajné služby v Luhansku. Bitím se mě snažili dotlačit k přiznání, že jsem špion. Ruce jsem měl svázané za zády, občas mi o ně típali cigaretu,“ říká novinář. „Do zajetí tehdy v Luhansku padlo mnoho lidí s proukrajinskými názory,“ dodává Bonderenko.

Rodina a přátelé mezitím rozjeli pátrací akci. Snažili se zjistit, kde je Vjačeslav Bondarenko držen a jak je možné ho ze zajetí dostat. V kontaktu byli dokonce i s luhanským podsvětím. Podrobnosti záchranné operace drží kolegové v tajnosti, rodina novináře je stále v ohrožení. Po propuštění Bondarenka ihned dopravili pod cizím jménem do nemocnice. Poté co se ukázalo, že ani tady není v bezpečí a hrozí další únos, převezli novináře do Kyjeva, kde v nemocnici strávil tři týdny. Domů už se Vjačeslav Bondarenko nevrátil, se ženou a devítiletým synem žije nyní u jednoho z ukrajinských ochránců lidských práv. Novinářské profese se ale vzdát nechce.

Člověk v tísni podporuje nově vznikající mediální skupiny, které se i přes bezpečnostní rizika na východě Ukrajiny snaží nabízet nezávislé a kritické regionální zpravodajství. „Novináři, se kterými pracujeme, při své práci riskují své životy, jsou pod silným tlakem ozbrojených skupin, i přesto se snaží ve své práci pokračovat stejně jako Vjačaslav,” říká Olena Ivantsiv.  

Člověk v tísni nyní podporuje 6 nezávislých mediálních skupin z Doněcka, Luhaňska, Záporoží, Kramatorska a Mariupolu. Jako první finančně podpořil nezávislý televizní kanál Hromadske TV Doneččyny, jehož vznik byl inspirován úspěchem projektu Hromadske TV (Občanská televize) v Kyjevě. Díky finanční podpoře Člověka v tísni vznikl i zpravodajský server www.Informator.lg.ua, mapující dění v okupovaném Luhansku, který je dnes jedním z klíčových zdrojů informací z jinak nepřístupného regionu. Podpoře se těší i zpravodajský portál www.Sirgis.info, který přináší zprávy z okupovaných území Doněcké oblasti.

„Námi podporovaná média nyní hrají významnou roli v informačním pokrytí současné situace na východě Ukrajiny – kupříkladu některé reportáže z produkce Hromadske TV Zaporižžja dosáhly na webu YouTube více než 1 200 000 zhlédnutí a zhruba 300 000 lidí navštíví denně Informator.lg.ua,” říká Ivantsiv.

 

Více informací poskytne:

Olena Ivantsiv, koordinátorka ukrajinských projektů, tel.: 776 539 650

Od srpna poskytuje Člověk v tísni na východě Ukrajiny také humanitární pomoc lidem postiženým válkou. O současné humanitární pomoci Člověka v tísni čtěte zde: http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/ukrajina

 

Autor: AP