Nízkoprahový „ eintopf“ aneb Matiční v číslech
Publikováno: 31. 5. 2013 Doba čtení: 3 minutyPočet nově příchozích dětí od ledna 2013: 45
Počet dětí, které přišly od ledna do klubu: 107
Počet holek v klubu: 55
Počet kluků v klubu: 44
Počet klientů zapojených v kapele: 6
Počet kluků zapojených v taneční skupině break dance: 7
Počet zapojených starších klientů, kteří jsou ochotni dělat něco pro ostatní : 5
Počet hodin strávených dětmi v klubu od ledna 2013: 252
Počet úkolů do školy vypracovaných v klubu od ledna 2013: 216
Počet praktikantů, kteří byli fajn: 3 (díky Jirko, Vojto, Viktore – rádi vás kdykoli uvidíme)
Počet dobrovolníků, kterým děkujeme : 3 (Míšo, Pepo, Dane – respekt)
Počet rozdaných chválících razítek za aktivity: 133
Počet velkých průšvihů: 0
Počet m2 travní plochy, o kterou děti společně pečují: 46
Počet šikovných malých řemeslníků zapojených do Dílny Ferdy Mravence: 22
Soutěžní odpoledne: 45 dětí
Fotbalový turnaj: 20 hráčů
Počet dětí zapojených do výtvarné soutěže Ministerstva vnitra: 5
Množství odpadků posbíraných po „fajn“ lidech, kteří Matiční vnímají jako sběrný dvůr: 2 kontejnery a 8 velkých pytlů
Počet schodů v klubu, které je třeba zvládnout: 42
Jsou to pouze tolik žádaná a samozřejmě důležitá čísla, která ale jen velmi málo vypovídají o tom, co se do statistik nevejde, ale co je zároveň nejdůležitější a stěžejní, o čem sociální služby mají být. Jak se dají čísly vyjádřit úsměvy, zážitky, radosti i trápení, úspěchy i prohry, ale i pocity uspokojení ze společné práce, která někam směřuje, má cíl a hmatatelné výsledky? Za každým číslem je třeba vidět konkrétní holku nebo kluka, kteří místo bezcílného bloumání po ulici přišli do klubu: popovídat si, svěřit se s trápením či problémem, vyslechnout radu, názor, podělit se o radost, pohrát si, něco se naučit, trávit čas s kamarády, nebo prostě jen tak „pobejt“.
Monologická a otřepaná kázání ve stylu „učte se, nekuřte, nepijte, neberte drogy, nevyhazujte odpadky na ulici – je to špatné, nedělá se to“, se ve většině případů naprosto míjí účinkem. Z dlouholeté každodenní práce s klienty se nám jako jediná možná a zároveň nejúčinnější varianta jeví je zaměstnat – nenásilnou formou v přirozeně motivujícím prostředí, připravit jim pestrý program, který je zaujme a dovolí jim alespoň na chvíli zapomenout na jejich tíživou denní realitu, odreagovat se. Mnohem lépe se s nimi následně pracuje – získávají k nám důvěru, nebojí se řešit své malé i větší problémy, jsou mnohem otevřenější ke komunikaci a dobré spolupráci.
Snažíme se, aby byl klub místem, kde děti naleznou zázemí, bezpečí, kde se budou cítit dobře a čas strávený zde pro ně bude smysluplnou, lákavější a příjemnější alternativou k „životu na ulici“. Vědomí, že jsou zde rovnocennými partnery a ne jen loutkami či pasivními konzumenty sociální služby, že mohou velkou měrou ovlivňovat dění v klubu svými nápady a podněty, že jejich názor má váhu a počítá se s ním, je a bude právě to, co je posouvá dál. Co jim možná v budoucnu pomůže „nezůstat stranou“, změnit nazírání na sebe sama a své možnosti, ale i náhled ostatních lidí na ně. Do klubu stále přicházejí nové děti a zaslouží si dostat šanci. Přestože si svou nelehkou, mnohdy až tíživou sociální situaci nijak nezavinily, má největší a nejsmutnější dopad právě na ně. Samozřejmě nemůžeme a ani nechceme tvrdit, že jsme objevili recept na jejich životní štěstí, ale věříme, že si naše společně strávené chvíle v sobě uchovají a snad si je vybaví v ten správný čas.
Někdy se radujeme, někdy si nerozumíme, občas se dohadujeme, ale máme společné zážitky, které nám nikdo nevezme. Jsme spolu tady a teď se vším dobrým i špatným, co „být v klubu“ obnáší. Žít se musí a to i na špatné adrese, kterou bezesporu Matiční ulice je. Ony samy si ji k životu nevybraly, ale díky poskytovaným sociálním službám může být alespoň snesitelnější.