Nová školka na Smíchově

Publikováno: 12. 1. 2017 Doba čtení: 2 minuty
Nová školka na Smíchově
© Věra Cvoreňová

Sehnat nové prostory, kam přestěhujeme naše hračky, bylo náročnější, než se zprvu zdálo. A to nám i zprvu bylo jasné, že to nebude hračka. Předškolka se musela přes léto přestěhovat z Karlína blíže k našim klientům na pomezí Smíchova a Košíř.

Prostory, které jsme si mohly s naším rozpočtem dovolit, byly většinou v dezolátním stavu. V době, kdy jsem byla na dovolené já, se ale nakonec podařilo najít přiměřené místo, které mi kolegyně Bára předala s nadšeným výkřikem „Věrko, máme školku“ a odjela na dovolenou ona. Přišla jsem do nových prostor zcela nepřipravena a upřímně řečeno, následovalo mé velké zklamání. Nefungovala elektřina a já si musela svítit mobilem, uprostřed místnosti stál velký černý pult, na podlaze ležel nechutný zelený koberec a za  zástěnou byly schované schody do přízemí, kde byla další místnost, dokonce bez okna, kuchyňka a záchod a všude bylo poházené nářadí. Výlohou na nás navíc bude vidět z frekventované a špinavé ulice.

Naštěstí jsme v neziskovkách zvyklí pracovat nad rámec svých povinností a věci si trochu „dělat na koleni“, a  tak většina mých současných a i bývalých kolegů pomohla se stěhováním a s úklidem. Já jsem přemýšlela, jak prostor zařídit a zútulnit. Bylo mi jasné, že na zdi musí být velký strom a žirafa. Plyšová žirafa Žofka byla naše oblíbená hračka v  minulém roce, kterou jsme si předávali slovo v komunitním kruhu, a díky ní se také rozpovídala jedna zakřiknutá holčička. Lístek po lístečku jsme namalovali strom a den po dni jsme byli blíž k otevření školky, které se ze začátku zdálo tak nepravděpodobné.

V době, kdy ještě nešla elektřina, nám velmi pomáhal náš pan soused, což jsme ocenili zvlášť po zkušenostech se sousedským soužitím v naší minulé školce. A nakonec i ta výloha do ulice je super! Ráno nám mává paní listonoška, kolemjdoucí děti tisknou své obličejíky na sklo a zubí se, a jednou u nás zaklepal dokonce herec z dětského divadla Minor, pan Pavol Smolárik, zjistil, co děláme a pozval nás poprvé do opravdového divadla!

Po čtyřech měsících v nové školce už bychom neměnili, přijďte nám také zamávat!

Autor: Věra Cvoreňová, učitelka v předškolním klubu

Související články