Nůžky v českém školství se rozevírají. Raná selekce dětí táhne celkové výsledky našich žáků dolů

Na debatě Je maturita úspěchem žáka, nebo rodičů? mluvili o vlivu sociálního zázemí žáka na jeho výsledky a možnosti vzdělávání ředitelka z Gymnázia Praha 5, Na Zatlance Jitka Kmentová, akademička z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Jana Straková, ředitel soukromé střední školy 1st International School of Ostrava Ivo Helebrant a německý pedagog Georg Krapp, který deset let působil v Praze a poté nastoupil jako ředitel berlínského gymnázia Albert Schweitzer Schule (2005 - 2015).

Situace na středních školách

Oba ředitelé českých škol se shodli, že na jejich školy, ač je jedna státní a druhá soukromá, se děti z horšího sociálního zázemí většinou ani nehlásí. Hlásí se jen ti připravení, jejichž rodiče usilují o to, aby se na výběrovou školu dostali. Jako jednoznačnou bariéru pro rovný přístup ke vzdělání pro všechny děti vnímají komunikaci mezi základní školou a střední školou.

Mezinárodní srovnání

Jana Straková doplnila, že podle mezinárodních srovnání PISA je Česko zemí s velmi silnou závislostí dosaženého vzdělání na zázemí, ze kterého žák pochází. Na rodičích tak hodně záleží, jestli dítě půjde do maturitního nebo nematuritního oboru. Vzdělávací politika se místo co nejvyšší motivace pro všechny přizpůsobuje požadavkům zaměstnavatelů. To znamená, že jejím cílem je spíše omezit přístup k maturitnímu vzdělávání a i proto byly zavedeny jednotné zkoušky do maturitních oborů. Tento krok potvrzuje silně zakořeněnou představu, že děti máme rozdělovat, aby bylo možné je efektivně vzdělávat. Kvalita vzdělání v maturitních a nematuritních oborech se hodně liší a děti rodičů, které je do maturitních oborů ani nepřihlásí, tak už většinou ztrácí šanci na lepší vzdělání. A ti, kteří neuspějí u testů, jsou na tom obdobně. To se mnohým ve světle argumentů o nedostatku řemeslníků a manuálních pracovníků jeví jako smysluplný přístup. Ale problém se neskrývá v tom, že by každý žák měl bez ohledu na své schopnosti uspět u maturity.

Zkušenosti z Berlína

„Úlohou školy je vyvážit rozdíly mezi prostředím a nadáním žáka“, říká Georg Krapp. Upozorňuje také, že podle šetření PISA dosáhne každý 5 student 3x až 4x nižších výsledků právě kvůli nedostatečnému zázemí. Se žáky ze znevýhodněného prostředí má sám bohaté zkušenosti. V roce 2005 se stal ředitelem Albert Schweitzer Schule v berlínské čtvrti Neukӧlln, kde žijí převážně přistěhovalci. Školu chtěli pro špatné výsledky žáků zavřít. Krapp věděl, že problém nebude v kognitivních schopnostech žáků. Sám měl dlouholeté zkušenosti z Prahy, kde učil na Německé škole a později na německé větvi Gymnázia Na Pražačce. České děti byly schopny složit německou maturitu a on neviděl důvod, proč by to nedokázaly i turecké nebo arabské děti, které nemají němčinu jako mateřský jazyk. Postupně tak dal ve škole dohromady tým a začali realizovat program takzvané celodenní školy. Nejprve i bez podpory zřizovatele, kdy zdroje poskytlo německo-turecké centrum. Problémem žáků byla nedostatečná znalost němčiny jako vzdělávacího jazyka, nevhodné podmínky v rodinách, kde jim s učením neměl kdo pomoci i nedostatek mimoškolních aktivit. Škola se proto začala soustředit na porozumění textu a práci s jazykem, vytvořila pro žáky vhodné zázemí pro práci na domácích úkolech včetně několika vychovatelů a asistentů a zřídila také klidovou a volnočasovou zónu. Počty žáků postupně narůstaly a jejich úspěšnost u maturit se posunula na běžnou úroveň. Gymnázium se minulý rok dostalo dokonce mezi šestou nejpoptávanější školu v Berlíně.

Míra nerovnosti v českém vzdělávacím systému

Český vzdělávací systém si zatím tyto problémy spíše nepřipouští. Jak uvedla Jana Straková, v šetření PISA měla Česká republika druhou nejvyšší závislost školní úspěšnosti na socio-ekonomických podmínkách hned po Francii (v rámci EU), srovnatelná je třeba právě s Německem. Naše společnost je oproti Německu ale v podstatě homogenní, žije u nás jen 4,5 % cizinců, polovina z toho jsou Slováci. Přesto se nám nedaří vzdělávat třeba romské žáky, z nichž drtivá většina není schopná vystudovat maturitní obor.

Jitka Kmentová i Ivo Helebrant se shodují, že pokud se k nim do školy dostane žák, u kterého identifikují problémy spojené s horším sociálním statusem jako bývají problémy s domácí přípravou na výuku, nedostatek prostředků na mimoškolní aktivity nebo pomůcky či problémy s češtinou, která není jejich mateřským jazykem, pak obě školy takové žáky podporují, snaží se s nimi pracovat a intenzivně komunikují s rodiči. Stejně postupují v případě jiných problémů, které žáci mívají třeba když se rodiče rozvádějí. Podle ředitelky Kmentové bývají hlavní příčinou neúspěchu žáků u maturit psychické problémy nebo špatná rodinná situace. Málokdy žáci nemají odpovídající schopnosti. Ivo Helebrant jako hlavní důvod uvádí nedostatek akademických znalostí. Jako klíčový problém ale oba vnímají přechod ze základní školy na střední. Sociálně znevýhodnění žáci se k nim v drtivé většině případů vůbec nedostanou.

Jak odstranit bariéry

Německá cesta

Podobný problém řešili před 12 lety i v Berlíně. Georg Krapp popisuje, jak padlo rozhodnutí posilovat spolupráci mezi jednotlivými školami a rodinami žáků. A to co nejdříve to jde. Na přechodu z jedné školy na druhou (ze základní na střední) se aktivně podílejí učitelé, žáci, vychovatelé i rodiče. Žáky škola doprovází až k maturitě. „Naše škola spolupracuje se školami, které jsou v naší čtvrti, už předtím, než se žáci rozhodnou, na jaké škole chtějí pokračovat. Nejlépe umí sami žáci vysvětlit, co vlastně chtějí. Zároveň ale musí být v kontaktu i učitelé základních a středních škol“, říká G. Krapp. A doplňuje: „Na naši školu chodí žáci ze základních škol zkušenou, 2 – 3 dny si vyzkouší si tempo, náplň práce, zažijí, co se na škole učí. Ve spolupráci s učitelem, který musí mít ty samé informace, se pak rozhodnou. Učitel zároveň určí, zda žák potřebuje k dalšímu studiu nějakou konkrétní podporu. V Berlíně mají základní školy také své vyslance, kteří navštěvují střední školy a dělají rozhovory s řediteli, ptají se a pak sdělují své dojmy svým spolužákům. A noví žáci dostanou na nové škole svého průvodce, což funguje dobře třeba u migrantů.“

V Berlíně zavedli prostupný systém mezi jednotlivými stupni až díky tlaku zespoda. Od roku 2017 bude dokonce zaveden jednotný vzdělávací plán už od školy, kde se přechody mezi stupni řeší.

Česká cesta

V České republice existují jednotlivé školy, které něco podobného dělají, ale systémově to není nijak podporované. Naše školství jde cestou diferenciace, nyní už od školky. Máme výběrové třídy, výběrové i soukromé školy - znevýhodnění dětí tak prochází celým vzdělávacím systémem.

Jitka Kmentová ke spolupráci středních a základních škol u nás dodává, že cítí, že společnost zatím nemá zájem na tom, aby všechny děti měly stejnou příležitost. „My pomáháme studentům, které už u nás máme. Nabízela jsem také, aby se k nám hlásili žáci z místní základní školy, kde je hodně Romů, ale odpověď školy zněla, že se stejně hlásit nebudou,“ popisuje svoji snahu navázat spolupráci se základní školou ve stejné čtvrti. 

Inkluzivní tendence ve školství

I české školy se však navzdory krokům, které podporují selekci žáků na jednotlivé typy škol, snaží být nyní více inkluzivní, tedy připravené i na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Ti už sice v českých školách jsou více než 10 let, ale až letos začal platit nový systém podpůrných opatření a nárok na jejich financování. Georg Krapp inkluzivní vzdělávání podporuje, ale zároveň upozorňuje, že inkluze je možná jen tehdy, když učitelé mají speciální vzdělání. A to především pro práci s dětmi, kde nestačí jen nějaké technické řešení jejich problému, třeba bezbariérový přístup nebo naslouchátko. „Inkluzivní systém musí být vytvořen tak, aby vyhovoval všem žákům. Rozdíly se musí dít ve škole, ve třídě, učitel hledá správný přístup. Nejlepší je, když sami žáci učí žáky a vzájemně si pomáhají,“ dodává.

Vzdělaný učitel je základ

Podle Iva Helebranta by vzdělávání ve 21. století mělo klást důraz na respekt a úctu k ostatním. Učitel by na sebe měl vzít spíše roli průvodce, který žáky podporuje v samostatné práci i k učení se mezi s sebou navzájem. Říká, že na jeho škole tento přístup funguje velmi dobře a jeho žáci jsou u maturit téměř 100% úspěšní.

Jitka Kmentová k tomu doplňuje, že učitelé, aby dostáli všem nárokům, které na ně vzdělávání v dnešní době klade, musí mít dostatek času a příležitostí k dalšímu vzdělávání. Protože dobrý, kvalitně vzdělaný pedagog je a bude základem vzdělávacího procesu i nadále.