Oběti etnických nepokojů v Etiopii přišly během jediného dne o všechno

„Pamatuji si, že se to stalo ve čtvrtek odpoledne. Uslyšeli jsme výstřely z vedlejších vesnic a najednou se k nám začali sbíhat lidé,” vzpomíná osmadvacetiletá Madhanit Shuti. „Na přemýšlení nebyl čas – popadli jsme děti a běželi jsme pryč z vesnice. Neměli jsme čas sbalit a pobrat žádné věci. Celá situace byla absolutně nečekaná. Bez jakéhokoli varování jsme byli přinuceni všechno opustit,” dodává Madhanit, matka dvou dětí.

Přeplněné školy a zdravotní střediska. Kdo přišel pozdě, musel zůstat venku

Během etnických nepokojů bylo v Churuku zcela zničeno mnoho domů včetně toho, kde dříve bydlela Medhanit spolu s manželem, dětmi a tchýní. „Sice jsme unikli včas, ale zničili náš dům a přišli jsme o všechno, co jsme měli,” říká. Medhanit se svou rodinou, stejně jako ostatní obyvatelé, hledali útočiště v nedaleké vesnici Haru. „Místní obec nám zajistila možnost uchýlit se do budovy školy. V každé třídě nás bylo namačkaných přes pět set a ani to nestačilo. Další lidé obsadili zdravotní střediska a ti, kteří dorazili pozdě, museli zůstat venku, a to i v dešti.”

Duchovní z kostela v Haru se o nových vysídlencích doslechli a velkoryse nabídli, že pro ně budou vařit jídlo a poskytnou jim vodu. Medhanit vzpomíná na dny strávené v Haru: „Hostitelská komunita místních se o nás opravdu starala, ale i tak to bylo velice těžké. Obzvlášť pro děti, některé to nezvládly a zemřely,” říká. „Pořád jsme neměli klid, trpěli jsme paranoiou, měli jsme pocit, že jsme pronásledováni. Mnoho lidí se rozhodlo jít dál do Yirgacheffe a Dilly.”

Jídlo jsme vařili na kusech vlnitého plechu

Po dlouhých pěti měsících obec oznámila, že nastal čas, aby vysídlení lidé odešli. Už pro ně nebylo místo, protože bylo září a musela začít škola. Ujistili je, že se nyní mohou bezpečně vrátit do Churuku. Medhanit, její rodina a další lidé, se kterými uprchli, se s nedůvěrou vrátili do své vesnice, aby si tam znovu vybudovali svůj život. „Nebylo to vůbec snadné, začít zcela od nuly. Museli jsme si znovu postavit domy pomocí větví a klacků, vařili jsme na kusech vlnitého plechu a spali jsme na hromadě listí položené na holé zemi,” popisuje Medhanit. „Střechou nám často dovnitř napršelo tak, že v celém domě bylo bláto. Obložení nestačilo zabránit větru, který pronikal dovnitř a my jsme většinu nocí mrzli,” říká.

Člověk v tísni za podpory Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti (UNOCHA) těmto lidem pomohl. Tisícům domácností v Churuku organizace dodala kuchyňské příslušenství, materiál na opravu přístřešků a potřeby pro spaní, aby lidem usnadnila nelehký návrat zpět k normálnímu životu.

Člověk v tísni nám pomohl překonat hrozné období

Když jsme se Medhanit zeptali na pomoc Člověka v tísni, na její tváři se objevil úsměv a odpověděla: „Člověk v tísni nám opravdu pomohl překonat toto hrozné období, za což je moje rodina moc vděčná. Dali nám velké hrnce na vaření, konvice, talíře a hrnky a také plachtu a provazy, aby nám nepršelo do domu,” říká. „A navíc nám Člověk v tísni dal přikrývky a matrace na spaní, takže už nás nebolí záda,” dodává.

Situace v zóně Gedeo však zůstává i nadále nestabilní a Člověk v tísni zde pokračuje v pomoci lidem, kteří přišli o svůj majetek a prožívají nelehké období.