Om Ruba: Pracovnice Člověka v tísni v Sýrii nastavuje vysokou laťku pro humanitární pracovníky
Publikováno: 12. 8. 2021 Doba čtení: 3 minuty
U příležitosti Světového dne humanitární pomoci vám přinášíme příběh naší výjimečné kolegyně, Om Ruby. Dokonce i ti, kteří dobře znají neutěšenou situaci mnoha Syřanů, jsou jejím příběhem dojati. Tato žena má všechny důvody pro to, aby byla zoufalá a zahořklá. Hlavní emocí jejího vyprávění je však spíše neutuchající empatie. Právě ta je hnacím motorem její každodenní práce pro Člověka v tísni v jedné z nejnebezpečnějších oblastí Sýrie.
V roce 2016, kdy se ulicemi v místě jejího domu ve východním Aleppu rozléhal zvuk dělostřelectva, Om Ruba s manželem a třemi dětmi odtud utekla. Nebylo to vůbec snadné rozhodnutí vzhledem k tomu, co všechno už do té doby rodina obětovala, jen aby zůstala.
Snaha zůstat doma
Tři roky předtím byla Om Ruba velice aktivní členkou komunity a věnovala se podpoře místních dětí, jejichž vzdělání skomíralo v důsledku sílící války.
„V roce 2013 jsem začala učit děti ze sousedství, protože školy se ve východním Aleppu byly zavřené. Já a skupina dalších vysokoškolských studentů jsme začali využívat mešity jako výukové prostory pro děti. Učili jsme tam arabštinu, korán, přírodopis a matematiku. Pomáhala jsem se svým týmem ošetřovat raněné či zaznamenávat útoky a bombardování,” vypráví Om Ruba.
V témže roce přišla o jednoho bratra následkem ostřelování. Její druhý bratr přišel o nohu.
V následujících třech letech se Om Ruba věnovala poskytování psychologické podpory v rámci práce syrských nevládních organizací. Vedla také místní mateřskou školku.
Přinuceni uprchnout
Om Ruba popisuje události, které ji v roce 2016 přiměly k útěku z Aleppa: „Vysídlování začalo tehdy, když došlo k obléhání východních čtvrtí Aleppa. První obléhání trvalo 40 dní a druhé čtyři měsíce. Během této doby probíhalo ostřelování a letecké útoky ve dne v noci. Začalo se nedostávat potravin. Ty, které byly k sehnání, byly velmi drahé, zejména cukr, rýže a olej.”
O dva roky později začala Om Ruba pracovat pro Člověka v tísni jako MEAL asistent, který pomáhá týmům s hodnocením a monitoringem projektů. Je tak každý den v kontaktu s rodinami v nouzi. Jako někdo, kdo sám prožil nejhorší období konfliktu, má Om Ruba ty nejlepší předpoklady porozumět konkrétním potřebám lidí žijících mimo své domovy.
Práce pro Člověka v tísni
„Moc ráda jim pomáhám, snažím se, aby na své utrpení nebyli sami. Poskytuji jim nezbytnou pomoc, protože Člověku v tísni záleží na důstojnosti lidí.”
Co to ale znamená pracovat v terénu v severozápadní Sýrii? Znamená to „muset pracovat za nejrůznějších okolností a podmínek, obzvlášť během bombardování, útoků a mimořádných událostí. K tomu si přičtěte drsné povětrnostní podmínky, extrémní vedro a extrémní zimu. Dále přidejte dlouhé cestování do odlehlých míst a vesnic, abychom dodali pomoc těm, co to potřebují.”
Je tu také genderové hledisko: „Někdy společnost nechce přijmout fakt, že ženy pracují. Musím být silná, překonat problémy a prosadit se."
Přestože Om Ruba prožívá všechny dopady konfliktu po boku těch, kterým pomáháme, její motivací je dostat se ještě o něco blíže. „Práce pro Člověka v tísni mě přivedla blíž k lidem a jejich utrpení, zejména k vdovám a těm, kteří nemají žádný zdroj příjmů. Díky této práci se mě situace lidí víc dotýká a o to více jsem rozhodnutá jim pomáhat. Občas se snažím komunikovat s dalšími aktéry v terénu, abych zajistila potřebnou pomoc, nebo se snažím ohrožené lidi odkázat na jiné nevládní organizace.”
