Opravili jsme dětské oddělení v nemocnici na severu Sýrie. Tisíce dětí mají díky tomu přístup ke zdravotní péči
Publikováno: 20. 7. 2022 Doba čtení: 3 minutyJedenáct let probíhající konflikt v Sýrii po sobě zanechal rozbořená města i infrastrukturu. Bojů nebyly ušetřeny ani nemocnice a zdravotnická zařízení. Zdravotní péče je tak na severu Sýrie jen těžko dostupná, ceny léků vzrostly od začátku konfliktu až desetinásobně a soukromé kliniky jsou příliš drahé. Díky pravidelným příspěvkům členů Klubu přátel Člověka v tísni jsme nedávno opravili dětské oddělení v jedné z nemocnic. Lékaři tu denně ošetří až 150 dětí a na lůžkovém oddělení se malí pacienti mohou léčit i s vážnějšími nemocemi. Třeba jako Aya.
„Bolí mě hlava a špatně vidím," říká desetiletá Aya, která leží na malé nemocniční posteli v čistém a čerstvě vymalovaném pokoji. „Má meningitidu," vysvětluje její matka a drží Ayu za ruku, zatímco lékařka její dceři vyměňuje kapačku.
V této oblasti na severu Sýrie onemocnělo meningitidou už spoustu dětí. Konflikt v zemi má za následek nejen kritický nedostatek vakcín, ale také to, že lékaři musejí bojovat s nemocemi, o nichž si mysleli, že už je z velké části překonali. Kromě meningitidy tak přibývá pacientů se spalničkami nebo dětskou obrnou.
Dětské oddělení, na kterém leží Aya, je součástí jediného zdravotnického zařízení, které tu poskytuje bezplatnou zdravotní péči pro děti široko daleko. Ještě donedávna tady žádné takové místo nebylo, protože oddělení bylo během konfliktu velmi poničeno. Člověk v tísni ho opravil a vybavil a nyní slouží tisícům dětí, jejichž rodiče se už nemusejí strachovat, že na léčbu nemají peníze.
Patro, kam byla přijata i Aya, zrekonstruoval Člověk v tísni teprve nedávno. Bylo celé rozbořené, po ostřelování tu nezůstal kámen na kameni. Chodby a místnosti byly zničené, nebyly tu žádné dveře a okna byla vysklená. Ze stěn se loupaly zbytky omítky a podlaha byla posetá sutí, která padala ze stropu a hromadila se na zemi.
Náš tým namontoval nová okna a dveře, opravil stěny, koupelny a toalety zrekonstruoval a obložil. Kromě oprav jsme zajistili také vybavení nutné k provozu, jako například pračky, umyvadla nebo lavičky do čekárny. Postupně se celé patro proměnilo v plně funkční součást nemocnice.
Zničené nemocnice, které se už neotevřely
Kromě nedostupné zdravotní péče jako takové představuje na severu Sýrie velký problém i cena léků a jejich nedostatek, stejně jako nedostačující vybavení. To v praxi znamená, že se lékaři někdy musejí spoléhat i na méně účinné alternativy. Přestože opravené dětské oddělení představuje pro tisíce lidí obrovskou úlevu, jeho služby a kapacity jsou přetížené. Přestože zaměstnanci denně ošetří až 150 dětí, poptávka po službách je mnohem větší.
„Když Aya onemocněla, hledali jsme veřejnou nemocnici, jejíž služby jsou zdarma. Naštěstí se nám to podařilo, jinak bychom museli jít na soukromou kliniku a ty jsou velmi drahé. Plánovala jsem prodat veškerý nábytek v domě, abychom měli peníze na Ayinu léčbu na takové klinice,” říká Ayina matka.
Na stejném patře jako její dcera se léčí i teprve pětiměsíční Raghib se zápalem plic. „Když jsou naše děti nemocné, snažíme se nejdřív dostat do některého z bezplatných středisek, kde bychom dostali léky. Problém nastává ve chvíli, kdy zdravotní stav vyžaduje pobyt v nemocnici," říká Raghibova máma.
„Lidé si zdravotnické služby nemohou dovolit, nemají na ně peníze. Tím pádem pro ně vlastně zdravotní péče neexistuje. Stejně tak to bylo i v našem případě, protože jsme neměli peníze na soukromou kliniku. Kdyby tohle zdravotní středisko neopravil Člověk v tísni a léčba by nebyla bezplatná, tak by se můj syn nemohl léčit. Na výdaje za nemocnici a léky třeba jen na dva dny by nám nestačil měsíční plat mého manžela," dodává Raghibova maminka.
Vážné případy, jako jsou i Aya a malý Raghib, bývají přijaty na dětské oddělení hned, jakmile se uvolní lůžko. V takových chvílích hraje čas obrovskou roli, jak vysvětluje i Mais, místní zdravotní sestra. „U těch nejtěžších případů jde mnohdy o minuty a musíme reagovat co nejrychleji, abychom pacientům zachránili život. Doufám, že se nám podaří časem vybavit nemocnici na plnou kapacitu, abychom mohli poskytovat zdravotní služby co největšímu počtu lidí."