Oswaldo setrvá v myslích Kubánců navždy

Publikováno: 22. 7. 2014 Doba čtení: 3 minuty
Oswaldo setrvá v myslích Kubánců navždy
©

Dnes jsou to přesně dva roky, co zemřel Oswaldo Payá Sardiňas. Jela jsem právě na nedělní mši, když mi zavolal Vladimiro Roca, aby mi sdělil, že měl Payá nehodu. Nemohla jsem tomu uvěřit, a ještě méně, když upřesnil, že k neštěstí došlo na východě země, v Bayamu, v provincii Granma. 

Když jsem dorazila do kostela sv. Juana Bosca, kam docházím, ve čtvrti Víbora, kde působí otcové salesiáni, zavolala jsem Ofelitě, vdově po Oswaldovi. Potvrdila mi, že ji o nehodě informovali, ale že se odpovědné úřady nijak nevyjádřily, a tudíž nemá žádné oficiální zprávy. Sdělili jí nicméně, že její manžel zemřel, a s ním i další muž jménem Harold, člen Křesťanského hnutí osvobození (MCL), jehož jsem neznala. Ofelia se mi ihned svěřila s tím, že někdo z jejích přátel z vnějšku obdržel zprávu – auto, kterým cestovali, bylo pronásledováno jiným. 
Od té chvíle jsme byli vtaženi do víru událostí. Telefonicky jsme se pokoušeli získat informace, protože nic nebylo jasné. Nakonec se režim postaral o vydání oficiální verze a ukázal v televizi dva cizince, kteří autem jeli, Švéda a Španěla. Zatímco první jmenovaný se vrátil domů, druhý byl potrestán kubánskými soudy. 
Oswaldův obřad se konal v kapli, kam obvykle docházel na mši. Lidé kolem jeho rakve procházeli celé hodiny. A nejen disidenti, ale také místní katolíci, jeptišky, kněží, Kubou schválení členové diplomatického sboru a zahraniční tisk, mimo jiné. 
Pokaždé se našel někdo, kdo se pokoušel zpolitizovat tuto důstojnou událost, ale vdova po Payáovi to nedovolila. Chtěla v klidu pobýt s ostatky svého manžela, neboť věděla, že je to naposledy, co ho fyzicky spatří. 
Když však auta jela v zástupu za rakví, směrem ke Kolumbovu hřbitovu, došlo na ulici k incidentu s policí, která dychtila proměnit pohřeb v šikanu. Navzdory tomu se však většina lidí mohla přijít s Oswaldem naposledy rozloučit a být přítomna okamžiku, kdy bylo jeho tělo spouštěno do hrobu. Okamžiku velmi krutého pro jeho ženu a děti, dědice statečnosti těch, kteří je zplodili. 
Oswaldova rodina se od jeho smrti nikdy nepřestala domáhat spravedlnosti, protože velmi dobře ví, že jak on, tak i Harold byli zavražděni. Není pochyb, že byl pro režim velmi nepohodlný. Skutečnost, že dokázal shromáždit – v souladu sÚstavou, později pozměněnou – dostatek podpisů k vyhlášení referenda, představovala pro režim velkou ránu. Člověk s Projektem Varela mohl nebo nemusel souhlasit, ale národní a mezinárodní ocenění, jehož dosáhl, mu nelze upřít. 
Oswaldo Payá Sardiňas měl před sebou ještě mnoho práce, přál si především demokratizovat zemi. Není však pochyb, že navždy setrvá v myslích Kubánců, zvláště těch, kdo věděli, jak byl čestný a jak si přál změnu. 
Boj neskončil a nejlepší způsob, jak si připomenout další výročí chvíle, kdy nás Oswaldo fyzicky opustil, je popřát jeho rodině, aby dokázala odhalit pravdu o jeho smrti. Protože Payá si to zasloužil, stejně jako jeho žena a děti. 
Nechť odpočívá v pokoji ten, kdo byl vzorem disidenta, ať mu Pán Bůh, v něhož oddaně věřil, požehná. 


O autorovi: MARTHA BEATRIZ ROQUE CABELLO, Autorka je disidentka, ekonomka, patřila mezi 75 vězňů Černého kubánského jara 

Článek vyšel dne 22.7.2014 v Lidových novinách

Autor: Martha Beatriz Roque Cabello