Pěstování jahod mi doporučil Člověk v tísni, říká úspěšný gruzínský farmář

Publikováno: 1. 6. 2015 Doba čtení: 3 minuty
Pěstování jahod mi doporučil Člověk v tísni, říká úspěšný gruzínský farmář
©

Archil Elbakidze musel opustit svou rodnou Abcházii, když v ní v roce 1993 propukl první ozbrojený konflikt mezi Gruzínci a Abcházinci. Po čase se usadil v gruzínském městě Imereti a začal svůj život budovat od nuly. Pracoval tvrdě, aby uchránil svou rodinu od hladovění, avšak i přes letité zkušenosti s farmařením, se mu nedařilo.

„V Abcházii bylo zemědělství po dlouhá léta hlavním zdrojem obživy mých předků. Čerstvý vzduch, vůně půdy a sklizně naplňovaly vždy jejich dny radostí,“ začíná své vyprávění Archil Elbakidze.  „Můj otec se pro farmaření přímo narodil! S nezměrnou péčí se staral o rodinná pole a neúnavně je obdělával, aby dosáhl každým rokem ještě lepší sklizně než loni. Já mu v práci již od útlého věku pomáhal a on ve mě naoplátku denodenně pěstoval lásku k přírodě. A musím říct, že se mu to povedlo,“ říká Elbakidze.

Proto pro něj bylo přirozené, že se zemědělstvím bude živit i v novém domově. Jako první zkusil Elbakidze pěstovat brambory, avšak nedařilo se mu. Úroda byla nízká a nemohla pokrýt ani základní potřeby jeho rodiny.

„Nikdy jsem nevypěstoval více než sto kilo brambor, což nám nestačilo. Zkusil jsem pěstovat také jiné plodiny, ale s nevalnými výsledky. Až nakonec jsem začal s produkcí jahod, v nichž vidím budoucnost. Jejich výnosnost je dobrá a výkupní cena vysoká,“ uvádí farmář, jež byl ve volbě plodin inspirován sociálním programem Člověka v tísni.

Dává práci dalším uprchlíkům

Program na podporu sociálního začleňování uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, který byl zahájen v roce 2014, se pomocí zvyšování potravinové produkcu a omezování chudoby na venkově snaží o zlepšení životní úrovně lidí, kteří museli kvůli ozbrojeným konfliktům opustit své domovy. Uprchlíci tak díky Člověku v tísni mohou založit vlastní podnikání, jež jim zajistí pravidelný příjem. A jedním z těch, kteří byli do programu zapojení byl i Archil Elbakidze.

Pracovníci Člověka v tísni nejprve provedli analýzu Elbakidzeho půdy a doporučili mu pěstování jahod a Elbakidze souhlasil. Pak mu pomohli vybudovat zavlažovací systém a dali mu tisícovku sazenic. Ty ve sklenících dobře rostou a slibují velkou sklizeň, která by mohla dosáhnout až jedné tuny.

Elbakidze stále cítí velkou sounáležitost také s ostatními uprchlíky, a proto se jim snaží pomoci nabídkou pracovních míst. Většinu jeho zaměstnanců skleníků tak tvoří ženy, které musely opustily své domovy kvůli rusko-gruzínskému konfliktu z roku 2008.

„Důležité je to nevzdat“

S takto úspěšně rozvíjejícím se podnikem by mohl Elbakidze zvonit a užívat si výsledků své práce, ale to není jeho styl. Nedávno založil organizaci, která pomáhá začínajícím podnikatelům rozvíjet jejich obchodní dovednosti, a už přemýšlí o dalších aktivitách.

 „Plánujeme obhospodařit další půdu, a rozšířit tak produkci. Chtěl bych najmout více lidí, abychom se my s rodinou mohli věnovat novým podnikům,“ říká Elbakidze, jehož úspěšný byznys by mohl být inspirací pro nejednoho začínajícího podnikatele.

„Pro všechny, kteří podnikají, mám jednoduchou radu. Není nic, co byste nemohli dokázat, pokud do toho dáte vlastní srdce a budete v sebe věřit,“ vysvětluje farmář. „Jedna z věcí, kterou podle mě lidé dělají až příliš často, je to, že se rychle vzdávají. To, co děláte, může být jakkoli těžké, ale když se toho budete držet dostatečně dlouho, budete překvapeni, čeho všeho nakonec dosáhnete. Jsou to tyhle malé věci, každodenní malé krůčky, které vás dovedou k vysněnému cíli,“ uzavírá.

Autor: Ramaz Chichinadze