Po nespravedlivém procesu strávil pět let v ruském vězení. Pak se díky Člověku v tísni mohl rehabilitovat v Česku

Poslední měsíc jste strávil v České republice, kde jste absolvoval rehabilitační pobyt zprostředkovaný organizací Člověk v tísni. Jak vám tento pobyt určený zejména pro politické vězně pomohl?

Vězení je velice stresující místo, kde nikdy nebýváte sám. Proto jsem rád, že jsem díky této nabídce mohl alespoň změnit prostředí.

Pojďme si připomenout, jak jste se do ruského vězení vlastně dostal. K vašemu zadržení došlo v polovině května roku 2014. Co zatčení předcházelo?

Po anexi Krymu jsem se účastnil mnoha veřejných protestů proti vstupu ruských vojsk na ukrajinské území, doprovázel jsem zahraniční novináře, kteří přijeli o těchto událostech reportovat, a spolu s dalšími aktivisty jsme pořádali celou řadu dalších akcí.

Ve stejnou dobu se na místě konaly i protesty obyčejných pracovníků, kteří se domáhali svých opožděných výplat. Na těchto akcích se ale objevilo víc provokatérů než protestujících, které ozbrojené složky rozháněly se zbraní v ruce. V tu chvíli mi došlo, že na Krymu už téměř není možné legálním způsobem demonstrovat. Tehdy jsem se dozvěděl o chystaném podpálení budovy, v níž mimo jiné sídlila Strana regionů prezidenta Viktora Janukovyče, především se tam ale nacházela hlavní výslechová místnost lidí zadržených v souvislosti s anexí. Nabídli mi, abych se toho také zúčastnil, a já souhlasil.

Kromě mě se akce účastnili další tři lidé. Dva z nich jsem viděl jen párkrát, a toho třetího dokonce jen jednou v životě. Krátce po zatčení z prvních dvou vymlátili přiznání, že se jednalo o akt terorismu, který měl zastrašit krymské obyvatele a donutit je k tomu, aby odmítli připojení k Ruské federaci. Jen pro představu, výsledkem celé akce byl jen spálený parapet a několik skříní.

Co se dělo s vámi?

Protože jsem byl poslední ze čtyř zadržených, ve vězení už mě nemučili jako ostatní. Klíčová svědectví totiž získali od dvou zatčených přede mnou. Obvinili mě ze spáchání teroristického činu a také ze členství v ukrajinské nacionalistické organizaci Pravý sektor. To bylo dost zvláštní, protože pro mě jako anarchistu jsou názory Pravého sektoru skutečně hodně vzdálené.

Říkáte, že vás nemučili jako ostatní. Můžete popsat, jak tedy výslechy probíhaly?

Vše se odehrávalo ve výslechové místnosti, kde bylo šest až osm příslušníků bezpečnostních složek. Zatímco jsem byl připoutaný k židli, bili mě do hlavy, pěstmi mě mlátili do těla a ptali se mě na nějaká příjmení, která jsem nikdy neslyšel. V tu chvíli jsem se úplně neorientoval v čase, ale řekl bych, že to s přestávkami mohlo trvat dvě hodiny.

Pak mě vedoucí výslechové skupiny odvedl do vedlejší místnosti, kam si s sebou vzal i počítač. Ptal se mě na události té noci a já mu tvrdil, že jsem sice byl na místě, ale šel jsem jen okolo a zaslechl jsem zvuk rozbitého skla. Na to mi vedoucí říká: „Co mi to tu vyprávíš?“ A otočil na mě monitor se svědectvím Oleksije Čirnije a Hennadije Afanasjeva, kteří byli zatčeni přede mnou. Ke všemu se přiznali a ve svých výpovědích samozřejmě mluvili i o mně.

Pak jsem popsal svoji verzi událostí a dorazil i advokát, kterého mi přidělili. Nesouhlasil jsem s tím, jak byly moje činy právně kvalifikovány, advokát mi ale doporučil s touto kvalifikací souhlasit. Tvrdil, že v zákoně neexistuje jiný způsob, jak tyto činy popsat. Když jsem se ale trochu víc seznámil s trestním zákoníkem Ruské federace, pochopil jsem, že mi advokát záměrně radil špatně.

*Úvodní foto: Oleksander Kolčenko po návratu na Ukrajinu. Autor fotografie: Kancelář ukrajinského prezidenta.

Pokračování rozhovoru najdete na serveru iRozhlas.cz.