Pokud se vám stane jeden jediný průšvih, po kterém skončíte v exekuci, normální nájemné dnes neutáhnete

Publikováno: 4. 5. 2019 Doba čtení: 7 minut
Pokud se vám stane jeden jediný průšvih, po kterém skončíte v exekuci, normální nájemné dnes neutáhnete
© ..

Pro lidi ohrožené ztrátou bydlení v hlavním městě se otázka střechy nad hlavou může stát opravdu svízelnou. Mnohdy se z ní těžko hledá východisko, zejména pokud se domácnost navíc potýká s exekucemi. Své o tom ví náš terénní pracovník Petr, na kterého se lidé v obtížných životních situacích jako je i ztráta bydlení obrací. 

Jak vnímáš, Petře, problematiku bydlení ze strany terénního pracovníka? Obrací se na tebe klienti s žádosti o podporu v této oblasti?

Klientů, kteří řeší bydlení, je velké množství. Řekl bych, že tak čtvrtina mých klientů přichází přímo kvůli hrozící brzké ztrátě bydlení z důvodu např. výpovědi nájemní smlouvy, která většinou nastává z toho důvodu, že nemají dlouhodobě peníze na nájem/přímo již dluží na nájmu. To jsou pro mě tzv. rizikoví klienti bezprostředně ohrožení tím, že k tomu a tomu datu se mají vystěhovat z bytu a nemají kam jít.

Další velká část klientů je pak ohrožena ztrátou bydlení v tom smyslu, že se jim např. rozjely exekuce, nebo plánují vstoupit do oddlužení a najednou zjistí, že s oněmi většinou 9-10 tisíci, které jim po exekučních nebo insolvenčních srážkách zbydou, horkotěžko zaplatí nájem, natož aby jim pak zbylo na nějaké další živobytí.

V tom druhém případě je prostor, jak to řešit. Jde hlavně o to, že je na to i čas. Můžeme hledat, kde jinde ušetřit, hledat nějaké alternativy v klasickém tržním prostředí s nabídkou bytů apod. Samozřejmě mluvím o těch ideálnějších případech, kdy je možné najít alespoň nějakou finanční rezervu – těchto případů ve skutečnosti ale zrovna moc není. Skutečný průšvih je to ale zejména v rámci toho prvního okruhu klientů. Pokud je někdo tzv. vykopnut z bytu a my tomu nemůžeme nijak zabránit, protože je vše v nájemní smlouvě a dle zákona v pořádku, a daný člověk nemá nějaké své adekvátní zázemí a na koho se obrátit s finanční nebo jinou pomocí, v podstatě není moc možností, jak mu pomoci.

Už z podstaty naší služby jsou přitom samozřejmě našimi klienty ve velké většině lidé, kteří tímto zázemím nedisponují a kteří řeší každou korunu. Na tržní nájemné prostě nemají, tím spíše, že je potřeba mít nějakou poměrně vysokou jednorázovou částku na kauci. Jedinými dalšími možnostmi jsou sociální byty, kdy ale vyřízení žádosti trvá několik měsíců a navíc sociálních bytů je zoufalý nedostatek a čeká se na něj i několik let (zde mimochodem selhává stát, který by se měl o své občany postarat; nicméně stále neexistuje zákon, který by obcím nařizoval, že musí mít dostatečný počet sociálních a městských bytů, aby jejich občanům zajistili jednu ze základních potřeb, kterou bydlení je; nemluvíme zde přitom o žádné charitě nebo ubytování zadarmo, sociální bydlení je prostě normální placené bydlení, jen cenově dostupné těm, kteří kvůli své situaci na tržní nájemné nemají). Další možností jsou azylové domy a ty jsou pro dlouhodobější bydlení vyloženě nevhodné - poskytují jen to nejzákladnější, slouží skutečně „jen“ jako azyl pro osoby bez přístřeší, jsou těžce podfinancované (další selhání státu), i AD jsou plné a jsou zde čekačky (v zimě jsou navíc plné beznadějně).

Jiné možnosti však prakticky nejsou. Leda pokud je v rodině třeba nezletilé dítě, nebo je její člen nějak zdravotně postižený – pak se dá žádat o pomoc různé nadace, které sice nepomohou uhradit např. dluhy, ale věnují nějakou jednorázovou částku např. na uhrazení kauce. Se současnou výší nájemného v Praze to ale i tak často neřeší to, že klienti přitom stejně pak nájemné uhradí jen horkotěžko a zbude jim stěží na jídlo a další základní potřeby.

Jak velká je skupina osob, ohrožená ztrátou bydlení, dle tvého pohledu? Kdo do ní může patřit? Proměňuje se nějak?

Tohle je hodně zajímavá otázka. Určitě se dají vysledovat různé další vlivy, ale v souvislosti s mou prací mi přijde, že ztrátou minimálně nějakého adekvátního a důstojného bydlení je ohrožen úplně každý, proti komu je vedena alespoň jedna exekuce – a to je dnes cca desetina obyvatel ČR.

Proč tomu tak je? – jak jsem již řekl výše, s financemi, které lidem zbydou po exekučních srážkách, utáhnou tržní nájemné opravdu stěží. Pokud mají byt v osobním vlastnictví, nejspíše jim bude vydražen/využit na uhrazení dluhů (přičemž je potřeba říci, že dluhy by se samozřejmě měli platit, nicméně nastavení systému u nás je skutečně tak špatné, že např. z jedné pokuty u DPP je běžná exekuce ve výši 20 000 Kč, a pokut nemáte kvalitní zázemí, už ta jedna exekuce stačí, abyste se ocitli v kolotoči nekončících finančních problémů...).

A jelikož roste počet exekucí, roste počet lidí ztrátou adekvátního bydlení ohrožených.

Druhá věc je, že zejména v Praze nehorázně vzrostly a dále rostou ceny bytů a samozřejmě i nájmy. Pokud žijete sám a stane se vám jeden jediný průšvih, po kterém skončíte v exekuci, normální nájemné v dnešní době prostě neutáhnete. Ztrátou důstojného bydlení proto dle mne začíná být ohrožena určitě i nižší-střední, ale možná i střední třída.

Vím, jak těžké je v Praze najít pronájem za přiměřenou cenu. Dokázal by si říci, čím je specifická situace v hlavním městě z hlediska bydlení?

Je to tak, jak říkáš a už jsme o tom mluvili. Ceny bytů a nájmů rostou všude, v Praze však extrémně – nájemné se od roku 2015 zvýšilo o cca 40%. K tomu není moc co dodat. Ano, v Praze jsou také vyšší platy, ale ty se o 40% za poslední 4 roky nezvýšily. Pokud nemáte to štěstí mít vlastní byt, a to většina našich klientů samozřejmě nemá, cena za bydlení prostě spolkne skutečně obrovskou část vašeho platu. Nájemné 20.000 Kč měsíčně za vybavený byt 2+1 je už v podstatě standardem. A nahoru jdou takhle všechny nájmy, samozřejmě i za ty „horší“ byty.

Teď se spekuluje, jestli ceny bytů už narazili na strop. Očekává se ekonomická krize, kdy by ceny (bytů) měli klesnout obecně, ale např. i proto, že lidé nebudou mít na splácení hypoték a takto „uvolněné“ byty zaplaví trh a dále ceny bytů sníží. Jenže Praha je specifická v tom, že je to velkoměsto. Stahují se sem lidé za prací, počet obyvatel velmi rychle roste – a nové byty se přitom nestaví; resp. staví, ale ne v dostatečném počtu, aby byla uspokojena poptávka. Takže bytů bude stále nedostatek a ceny budou spíše stále růst. Je možný i scénář, který existuje např. v Paříži, kde běžní občané v centru prostě nežijí, a když už, tak tam mají jednu malou garsonku, jejíž cena je stejná, jako velký byt 2+1 nebo 3+1 v nějakém menším městě.

Mimochodem nedávno jsem četl pěkný článek, jak všechno může souviset se vším. Příliš drahé byty a nájemné v centru tlačí lidi k tomu, aby si pořizovali byty v příměstských oblastech nebo v nedalekých menších městech, ze kterých pak do centra Prahy za prací dojíždějí. To vyvíjí obrovský tlak na dopravní síť, která je přehlcena a přetížena; nemáme dostatečně kvalitní infrastrukturu, padají nám mosty. Vysoké ceny bytů také vedou k tomu, že rodiny si mohou dovolit jen malé byty, což může vést k malým rodinám – to se dále negativně projeví v demografické situaci, nebude na důchody atd. Mělo by se to tedy řešit i z více hledisek a na více úrovních, ale bohužel, nic se neděje.

Pro moji práci vidím momentálně světélko v tunelu se změnami na magistrátu. Na bytový a sociální odbor přišli mladí lidé, kteří mají dostatek odbornosti a zároveň chuti něco měnit, jdou k podstatě problému a skutečně myslí na občany, byť to zní jako klišé. Přislíbili uvolnění velkého množství bytů pro sociální účely a hlavně své sliby skutečně realizují – již např. byly uvolněny a poskytnuty byty pro několik desítek nejpotřebnějších rodin s dětmi. Jen tak dále, prosím.

Existuje nějaká rada, nebo doporučení, od tebe jako terénního pracovníka, ohledně udržení stabilního bydlení?

Včas platit nájem. To se samozřejmě lehce řekne, pokud máme stabilní zaměstnání v nějaké adekvátní výši vzhledem k nájmu a pokud nejsme v nějaké finančně tíživé situaci. Většina klientů je přitom v dluzích už tak a měsíčně pak s penězi dále nevychází. Co říkám tedy přímo jim?

Pokud mají např. nějaké dluhy a exekuce, tak ať se vybodnou na to, aby se je pokoušeli nějak jakkoliv splácet (při exekucích myšleno „jakkoliv splácet nad rámec zákonných srážek ze mzdy“), pokud by jim přitom neměli vystačit finance na uhrazení nájemného. Pokud máte dluhy a nezvládáte je splácet už teď, tak je prostě nebudete zvládat splácet i nadále. Ale pokud přijdete o bydlení, je to skutečně průšvih. Střecha nad hlavou je základem a zázemím, ze kterého pak můžete řešit své další problémy.

Autor: Petr Bartoň, terénní pracovník

Související články