Pomoc etiopským rodinám po povodních
Publikováno: 16. 2. 2021 Doba čtení: 4 minutyZáplavy ohrožují živobytí mnoha lidí v Etiopii. Způsobují sociální a ekonomické problémy a negativní dopad mají také na životní prostředí. Mají také na svědomí lidské životy, škodu na majetku, zničenou úrodu a ztrátu domácích zvířat. To vše vede k nedostatku potravin a často také k vnitřnímu vysídlení.
Zóna Jižní Omo v jižní Etiopii je domovem mnoha kmenů a je také oblíbenou turistickou destinací. Oblast rozděluje na dvě části řeka Omo, která je dlouhá 475 mil a na hranicích s Keňou vtéká do jezera Turkuna. Pro zónu Jižní Omo je příznačná suchá savana a přírodní krásy, nad nimiž se tají dech. Lidé se živí zemědělstvím, chovem dobytka a pastevectvím, nebo rybolovem. Příslušníci zdejších domorodých kmenů tradičně a bohatě zdobí svá těla malbami a jsou ověšeni korálky a náramky, což je odlišuje od ostatních kmenů v zemi.
Více než 60 000 lidí zasáhly povodně
V srpnu 2020 se řeka Omo rozvodnila a zaplavila oblast. Záplavy postihly 62 790 lidí a mnozí obyvatelé města Omorate přišli o domov a stali se z nich vysídlení lidé. Město leží v oblasti Dassenech, jen 35 kilometrů od hranic s Keňou. Ženy, děti, lidé s postižením a staří lidé se museli nastěhovat do dočasných přístřešků a žít ve velmi nuzných životních podmínkách. Téměř všechen jejich majetek spolu se zvířaty a úrodou jim vzala voda. Tito lidé se pak stali velmi ohroženými ekonomicky a situace měla negativní dopad i na jejich stravu.
Při pomoci po povodních spolupracujeme s místními vládními úředníky, aby se pomoc dostala k těm nejvíce zasaženým a ohroženým lidem. 1050 rodin získalo nouzové přístřeší, hygienické potřeby a další nepotravinovou pomoc. Celkem se tak pomoc dostala k 5 250 vnitřně vysídleným lidem v Jižním Omo.
„To je poprvé, co jsme zažili, že řeka Omo způsobila dvě povodně během jednoho roku. První povodeň byla v dubnu 2020 a druhá přišla v červenci, když se lidé z té první ještě ani nestihli vzpamatovat,” říká Asnakech, vedoucí místní kanceláře pro humanitární pomoc.
Když řeka zaplavila území podruhé, lidé stačili popadnout jen pár věcí ze svých domovů a spěchali, aby se zachránili. Do bezpečí je převezly tradiční místní loďky s kapacitou do 25 lidí. Asnakech poznamenal, že „vzhledem k akutní situaci se na každé lodi mačkalo až 40 lidí, následkem čehož se lodě několikrát převrátily a čtyři lidé zahynuli.”
Ti, kterým se podařilo zachránit a převézt svá zvířata do bezpečí, provázely pak problémy nadále, protože skončili ve velice suché oblasti. Lidé jsou závislí na přirozeném toku řeky Omo kvůli zvířatům. Udržet zvířata naživu byl velký problém.
Rozvodněná řeka je náš nepřítel
Povodeň obrátila život naruby i Andargech Koko a jejím dětem. Když rozvodněná řeka Omo zasáhla její vesnici uprostřed noci, neměla jinou možnost než se evakuovat, z domu zvládla odnést pouze své děti.
„Rozvodněná řeka je náš nepřítel,” říká. „Nic během dne nenaznačovalo, že by se řeka měla vylít z břehů a způsobit v noci záplavy, takže nás všechny ta povodeň zastihla nepřipravené a překvapené. Můj muž v té době nebyl doma, takže já a můj nejstarší syn jsme museli z domu vynést ostatní děti. Doma jsme nechali všechny naše věci i dobytek. Nebylo možné se snažit zvířata zachránit nebo se pro ně vracet,“ popisuje Andargech a dodává: „Neměli jsme nic, jen oblečení, které jsme si nesli na zádech a na kterém teď spíme místo matrace.” Rodina přišla o ovce, které prodávala, i o krávy, ze kterých měla mléko. Život se tak pro Andargech a její blízké stal velice těžkým.
Andargech a její rodina nejsou v této situaci sami. Většina lidí, kteří se stali vysídlenci kvůli povodni, se ocitla ve velice špatných životních podmínkách. Přístřeší si staví pomocí větviček a plachty a jejich přežití závisí především na hostitelských komunitách. „Kvůli povodni jsem ztratila kontakt s mými bývalými sousedy. Netuším, kde mnozí z nich jsou. Zdejší komunita je k nám ale velmi přívětivá. Lidé nakrmí mé děti a poskytli nám i nějaké potřebné věci,” říká Andargech a dodává: „Malé děti z rodin postižených povodněmi trpí nejvíc, protože se jim nedostává vyvážené stravy.”
Teď, když voda ustoupila, mnoho vysídlených lidí se vrací zpět do svých domovů, aby upravili půdu pro pěstování a zas tam mohli žít. Andargech se návratu však stále bojí. „Můj muž se tam teď vrátil, chce tam zas žít, ale já nechci opět riskovat ztrátu našeho živobytí.” I když její rodina žije stále ve vysídlení, Andargech říká, že díky rychlé pomoci Člověka v tísni, „je náš nový domov teď vybaven. Spíme pohodlněji a dostali jsme i kuchyňské potřeby. Děkujeme, že nám pomáháte.”
Humanitární pomoc, která nadále pokračuje, pomáhá minimalizovat zdravotní rizika a maximalizovat odolnost lidí v nových komunitách, kde teď žijí. Díky financím z Civilní ochrany a operací humanitární pomoci Evropské unie poskytuje Člověk v tísni nezbytnou humanitární pomoc, aby rodiny v záplavových oblastech překonaly krizi.
