Pomoc lidem s postižením v Severní Makedonii aneb konečně vlastní bydlení!

Publikováno: 25. 8. 2021 Doba čtení: 3 minuty
Pomoc lidem s postižením v Severní Makedonii aneb konečně vlastní bydlení!
© Maria Dimkovska

Náhodnému pozorovateli se jeví béžový dvoupatrový dům v malém městě Demir Kapija v jižní části Severní Makedonie jako každý jiný: čerstvá barva a úhledná okolní krajina svědčí o nedávné výstavbě. Ovšem pro 36 letého Gjoka, jednoho z pěti obyvatel domu, je nově postavený příbytek mnohem víc než jen další dům – znamená pro něj nezávislost.

Než se sem Gjoko přestěhoval, strávil více než deset let ve speciálním ústavu ve městě Demir Kapija, kam byl umístěn v roce 2010. Ústavy jako ten v Demir Kapija jsou obytná zařízení s ústavní péčí, jejichž obyvatelé jsou vyloučeni ze společnosti a nemají dostatečnou kontrolu nad svým životem.

„Líbilo se mi, že tam [v ústavu] bylo hodně lidí, rád jsem seděl a povídal si s ošetřovateli,” říká Gjoko. „Nelíbilo se mi ale, že jsem neměl svoje vlastní oblečení a věci. Když jsem dal například košili do špinavého prádla, tak jsem o ni přišel. Také se mi nelíbilo, že tam bylo všechno veliké a roztahané.”

Zahrada je zde skutečnou oázou

Jaro je v rozpuku a kolem všechno kvete – zahrada za domem je pro Gjoka a jeho spolubydlící oázou. Gjoko na zahradě rád pracuje. Pečuje o květiny a zeleninu, což je něco, co v ústavu dělat nemohl.

Gjoko a jeho spolubydlící sem byli z ústavu přemístěni v rámci procesu deinstitucionalizace financovaného EU, na jehož realizaci se podílejí organizace občanské společnosti včetně Člověka v tísni. V rámci projektu „Getting a Life – deinstitucionalizace obyvatel ústavu Demir Kapija“ realizovaného Člověkem v tísni se zatím podařilo přeměnit ve společné domovy pro lidi s mentálním postižením dva původně rezidenční domy. Společné domovy v Demir Kapija a Negotino byly slavnostně otevřeny v květnu 2021 za účasti makedonské ministryně práce a sociální politiky Jagody Šahpasky a Nicoly Bertoliniho, vedoucího delegace Evropské unie v Severní Makedonii. Přítomni byli také starosta Demir Kapija Lazar Petrov a zástupci Člověka v tísni.

„Deinstitucionalizace“ a „komunitní bydlení“ jsou osvědčenými taktikami, jak zlepšit kvalitu života lidí s postižením. Tyto postupy představují lidštější a trvale udržitelnější alternativu k ústavní péči, protože v ústavech nelze individuální potřeby jednotlivců dostatečně uspokojit. Deinstitucionalizace sice není v Severní Makedonii novinkou – její proces zde probíhá již nejméně 20 let – zavedené mechanizmy jsou však nejednotné. Žádný z původně zvolených ústavů nebyl plně přeměněn na chráněné bydlení, ani se dostatečně nerozvinuly individualizované služby a komunitní pomoc. Člověk v tísni pracuje na urychlení tohoto procesu.

Lidé s postižením sice mohou vyžadovat zvláštní péči, nezávislé bydlení je však nejlepším způsobem, jak jim pomoct plně se začlenit do společnosti. Například Gjoko a jeho spolubydlící mají podporu šesti pečovatelů, kteří jim pomáhají zajistit základní potřeby jako jsou domácí práce, hledání zaměstnání či navazování sociálních kontaktů.

„Naučil jsem se tu zapnout pračku,” pronesl Gjoko hrdě. „A zvládnu už také připravit něco malého k jídlu - před pár dny jsme pekli koláč.”

 Každý má právo rozvíjet svůj potenciál a uplatnit se ve společnosti, a proto Člověk v tísni už déle než jedno desetiletí usiluje o změnu v zacházení s lidmi s postižením na západním Balkáně. Podporujeme proces deinstitucionalizace, prosazujeme služby pro nezávislý život a vedeme kampaně proti předsudkům a diskriminaci. V roce 2010 jsme toto úsilí rozšířili ze Srbska a Bosny a Hercegoviny i do Severní Makedonie.

V současné době pracuje Člověk v tísni na západním Balkáně v devíti domech určených pro nezávislé bydlení. Probíhají zde práce na renovaci obytných jednotek a zlepšování sociálních služeb. V rámci projektu se podílíme i na rozvoji dalších služeb pro osoby s mentálním postižením a pomáháme vytvářet advokační skupiny na podporu nezávislého bydlení. Až projekt v příštím roce skončí, opustí ústavní zařízení dalších 36 dalších obyvatel, kteří se přestěhují do svého vlastního samostatného bydlení v Demir Kapija.

Pro Gojka není místo, kde by žil raději.

„Ráno všichni poklízíme dům a staráme se o dvůr,” říká. „Posloucháme hudbu a večer se všichni společně díváme na filmy. V ústavu to bylo pěkné, ale tady je to příjemnější. Moc se mi líbí, když vím, že mi nikdo nemůže vzít mé osobní věci.”

Autor: Maša Živojinović & Maria Dimkovska