Pomoc ukrajinským dětem vázne. Ministerstvo by mělo zveřejnit počet žádostí na adaptační skupiny, případně změnit pravidla

Adaptační skupina Člověka v tísni v Bílině na Ústecku je sice ještě v přípravě, ale 10 ukrajinských dětí v tuto chvíli už navštěvuje takzvanou dětskou skupinu. „Pro děti je velmi důležité, že jsou mezi svými, že mluví stejným jazykem. I rodiče jsou klidnější. Máme skvělou ukrajinskou paní učitelku, maminku dvou dětí, která rovněž utekla před válkou. Na Ukrajině působila jako učitelka v mateřské školce, svou práci miluje a je vděčná, že ji může dělat i tady,“ říká Anna Škrípalová, koordinátorka nízkoprahových zařízení pro děti a mládež.

Než půjdou do školy, naučí se základy českého jazyka

Adaptační skupiny mají usnadnit přizpůsobení a socializaci ukrajinských dětí (od 3 do 15 let) v českém prostředí, podpořit je v osvojení základů českého jazyka, připravit je na nástup do českých škol a podpořit jejich duševní zdraví. V Bílině mají pět dětí, které by v září měly nastoupit do první třídy základní školy. „Je potřeba, aby si co nejdříve začaly zvykat, že na ně bude mluvit i někdo cizím jazykem, kterému nerozumí,“ vysvětluje Anna Škrípalová důvod, proč v rámci adaptační skupiny nesmí chybět druhý, česky hovořící pracovník.

Potřeba těchto skupin aktivizovala občanskou společnost, která je vnímá jako velice potřebné. Ovšem záměr řady podnikavců založit neziskovku za účelem jejich organizace narazil na překážku. Podmínkou získání finanční podpory od státu je minimálně dvouletá existence organizace. „Stává se, že města adaptační skupiny provozovat odmítají, již fungující neziskové organizace mají třeba jiné aktivity a lidé, kteří by k tomu byli ochotní, to nebudou moct dělat, protože na to nebudou mít peníze,“ upozorňuje Daniel Hůle, odborník na sociální začleňování Člověka v tísni.

Nastavení podpory adaptačních skupin doporučujeme upravit

Obce povinnost zřizovat adaptační skupiny nemají. Například v Kladně vznikne pravděpodobně jediná skupina, kterou bude provozovat rovněž Člověk v tísni. Aktuálně se řeší podobná situace také v Koněprusech. Aby tam adaptační skupina vůbec mohla vzniknout, zaměstná Člověk v tísni její organizátory, protože nesplňovali podmínku dvouleté existence organizace. „Takhle to ale nelze řešit všude,“ podotýká Daniel Hůle s tím, že nastavení státní podpory a celková pravidla je třeba upravit. Jinak zájem o otevírání adaptačních skupin neporoste. Hůle doporučuje, aby ministerstvo školství zveřejnilo, kolik žádostí eviduje ke konci dubna a pro kolik ukrajinských dětí.

Dle stanovených pravidel musí organizátoři počítat s tím, že peníze za realizované skupiny mohou dostat proplacené až během léta. Pro mnohé provozovatele může být zpětné proplácení podpory velkou komplikací. A k tomu je potřeba ještě přičíst fakt, že v každé skupině ve větší obci musí být minimálně 12 dětí. Když se však část z nich v průběhu času odstěhuje, ztratí provozovatel nárok na dotaci ministerstva. Stěhovat se teď přitom bude velké množství uprchlíků, protože často bydlí v provizorních prostorách. „Z tohoto hlediska je to opravdu velmi riskantní podnik. Nemluvě o tom, že jsou lokality, kde bude obtížné dát dohromady i těch 12 dětí,“ říká Hůle. „Jsou obce, kde dají dohromady třeba jen deset nebo osm dětí a co pak mají dělat? Ono se to nezdá, ale takových obcí je docela dost,“ doplňuje Jan Němeček, ředitel karlovarské pobočky, která už v pondělí otvírá ve spolupráci s městem a mateřským centrem adaptační skupinu v objektu bývalé školy Jana Palacha.

Volných míst na základních školách jsou statisíce

Rozmístění uprchlíků a ukrajinské menšiny v Česku je totiž značně nerovnoměrné. Na základě výsledků odborné analýzy Člověk v tísni navrhuje jejich relokace tak, aby to dávalo smysl nejen z hlediska dostupnosti bydlení, ale i volných pracovních příležitostí a také kapacit škol.

 A právě i se zápisy do mateřských, základních i středních škol pomáhají terénní pracovníci všech krajských poboček Člověka v tísni. Z dostupných údajů ministerstva školství k 31. březnu 2022 vyplývá, že volných míst na základních školách v ČR je přes 300 tisíc. „Tento údaj se značně liší od celkového počtu 35 453 volných míst pro ukrajinské děti dle údajů ředitelů jednotlivých škol. Každopádně podle dat, která máme k dispozici, je v tuto chvíli přijato pouze 23 551 ukrajinských dětí. Od září už bude ale potřeba, aby všechny děti, které u nás zůstanou, měly možnost chodit do školy,“ říká Daniel Hůle.

Ochota škol přijmout ukrajinské žáky se značně liší

Situace v krajích je v tuto chvíli velmi rozdílná. Například v Karlových Varech, nejzatíženějším krajském městě nově příchozími Ukrajinci, je z 855 registrovaných ukrajinských dětí umístěno v základních školách 535. Oproti tomu v Plzni je z 1895 registrovaných dětí zapsáno pouze 347.

Nejvíce ukrajinských dětí dochází v Karlových Varech do ZŠ Dukelských hrdinů. „Máme jich více než 130. Sídlíme v centru a kolem nás je ubytovaných hodně Ukrajinců v hotelích a penzionech. Upřímně, hanba by mě fackovala, kdybych je odmítala, když tu kapacitu mám,“ říká ředitelka školy Eva Doušová. „My jsme doplnili všechny třídy do počtu třiceti dětí. Prostory to umožňují, máme i dostatek nábytku, peníze jsme sehnali, kde se dalo. Děti se normálně účastní výuky vyjma některých hodin, kdy se učí společně češtinu,“ popisuje.

V Brně nebo Ostravě, kde podle výsledků analýzy kapacity pro nově příchozí ještě mají, je snaha nabídnout ukrajinským dětem místa na základních školách rovněž rozdílná. V Brně zatím z 2805 registrovaných dětí přijali 1202 s tím, že jich dle ředitelů škol mohou přijmout už jen 450. V Ostravě zatím ze 730 zájemců přijali 417, ale dalších 1423 jsou připraveni ještě přijmout. „Přitom podle rejstříku volných kapacit by v Brně mělo být celkově 7386 míst v lavicích. Takže další kapacity v Brně jsou, jen si to v tuto chvíli ředitelé škol nepřipouštějí,“ hodnotí Daniel Hůle.