Před pěti lety zemřel za nevyjasněných okolností slavný kubánský disident Oswaldo Payá Sardiñas
Publikováno: 22. 7. 2017 Doba čtení: 3 minuty
Praha, 22. 7. 2017 - Před pěti lety, v horkém kubánském létě roku 2012, zahynul při autonehodě ve východokubánské provincii Granma disident a aktivista Oswaldo Payá Sardiñas. Na Kubě vyzýval k nenásilnému odporu vůči autoritativnímu komunistickému režimu a po vládě požadoval garanci základních lidských a občanských práv a svobod. Spolu s ním nehodu nepřežil další kubánský aktivista, Harold Cepero.
Rodina Payá trvá na tom, že šlo o vraždu naplánovanou kubánským režimem. Payá totiž získával čím dál více lidí na svou stranu a ohrožoval tak jednotnou autoritu kubánské Komunistické strany v čele s Fidelem Castrem a později jeho bratrem Raúlem. V den nehody je navíc pronásledovalo několik aut kubánské státní bezpečnosti.
Ne všichni aktivisté si ale myslí totéž – někteří se kloní k názoru, že šlo opravdu o nehodu. V autě byli také dva cizinci – Španěl Angel Carromero a Švéd Aaron Modig – kteří náraz auta do stromu přežili jen s lehkými poraněními.
Tak či onak, smrt Oswalda Payá byla velkou ránou pro kubánské disidentské hnutí. Payá, označovaný komunistickým režimem za amerického agenta, byl ústřední postavou opozičního Křesťanského hnutí osvobození Kuby (Movimento Cristiano Liberación) a jedním z nejznámějších kubánských aktivistů. Uvažovalo se o něm jako o budoucím prezidentu Kuby. Opakovaně byl státní mocí pronásledován, zadržován, vyslýchán, dům jeho rodiny se stal častým terčem útoků „neznámých pouličních band“. Přesto vytrvale a statečně vystupoval proti diktatuře a snažil se prosazovat demokratické principy, především dodržování základních občanských a náboženských práv.
Už v roce 1968 protestoval tehdy osmnáctiletý Payá proti invazi ruských vojsk na území Československa. Krátce poté byl poslán do pracovního tábora, kde strávil následující tři roky. Po propuštění nastoupil na univerzitu v Havaně, ze které byl ale vyloučen poté, co vyšlo najevo jeho římsko-katolické vyznání.
Regis Iglesias, kubánský politik, aktivista a přítel Oswalda, na něj rok po nehodě vzpomínal takto: „V 80. letech jsme sotva překročili práh dospělosti, ale i my už jsme měli tu čest s represemi režimu. Jen proto, že jsme poslouchali Rolling Stones, Black Sabbath, Led Zeppelin, Kiss nebo White snake. To, co v oněch letech byl jen náš hudební vkus – tak obyčejný a společný všem mladým lidem na světě –, se na Kubě považovalo za ideologickou odchylku.”
Koncem 80. let založil Payá Křesťanské hnutí osvobození Kuby jako platformu pro nenásilný odpor proti vládnoucí Komunistické straně. Později stál v čele petiční akce Varela, v jejímž rámci se podařilo nasbírat desítky tisíc podpisů, požadujících po vládě garanci svobody shromažďování, svobody tisku a voleb.
Člověk v tísni udělil v roce 1999 Oswaldu Payá cenu Homo Homini za významný přínos v oblasti lidských práv. O tři roky později pak získal Sacharovovu cenu za svobodu myšlení a několikrát byl nominován i na Nobelovu cenu za mír. V roce 2005 jej na tuto cenu nominoval i bývalý český prezident Václav Havel.
„Musíme v našem úsilí pokračovat, ať už Castro vládne, nebo ne. (...) Musíme pokračovat, dokud v naší zemi nenastane svoboda a spravedlnost,“ napsal Payá v roce 2000.
Vytrvalá práce Oswalda Payá a jeho Křesťanského hnutí za osvobození, které zakládal se svou ženou a křesťansky smýšlejícími lidmi, a které dnes funguje již třicátým rokem, přinesla své výsledky. Vznikla díky němu autentická a soudržná alternativa, kterou nezahubily represe, vězení, exil ani Oswaldova smrt.
V neúnavném úsilí Oswalda Payádnes pokračuje jeho dcera Rosa María. Její občanská iniciativa Kuba rozhoduje (Cuba Decide) usiluje o uspořádání referenda za konání svobodných voleb v roce 2018.
Pro více informací kontaktujte:
Zuzana Gruberová, mediální koordinátorka Centra pro lidská práva a demokracii Člověka v tísni, +420 770 101 144
