Při doučování jsem se musela naučit zaujmout

Při doučování jsem se musela naučit zaujmout

19. 2. 2021

Jitka Trefancová pochází z Klatovska a na naší pobočce působila 7 let jako dobrovolnice. Když u nás začala doučovat, byla v prváku na vyšší odborné škole. Dnes už čtyři roky pracuje v domově pro zdravotně postižené. Poté, co slečna, kterou celé roky doučovala, odešla na střední školu, rozhodla se Jitka dobrovolnictví ukončit. U nás na pobočce byla služebně nejstarší dobrovolnicí, takže bychom si neodpustili, kdybychom ji trochu nevyzpovídali. 

Kdy jsi u nás začala dobrovolničit a co Tě k tomu přivedlo?

Kdy? Bylo to v září 2013. To jsem byla v prváku na VOŠce. Ty jsi u nás ve třídě měla přednášku o práci Člověka v tísni, kde jsi nám mimo jiné představila dobrovolnictví. Mě a dvě spolužačky to zaujalo. Dohodly jsme se, že do toho půjdeme. Domluvila jsi nám schůzku s kolegyní z Klatov, odkud jsme všechny tři byly. Holky se po schůzce nakonec rozhodly, že do toho nepůjdou. Mě to naopak zajímalo ještě víc.

Co Tě přimělo do toho jít, i když spolužačky odpadly?

Vždycky jsem chtěla lidem pomáhat. Ještě raději jsem chtěla, a stále chci, pracovat s dětmi. Chtěla jsem vyzkoušet něco nového. Měla jsem volný čas a přišlo mi, že doučování má smysl. Navíc jsem doučování mohla využít k uznání praxe do školy. To jsem nakonec stejně neudělala.

Jaké bylo první setkání s rodinou a dítětem, kterému ses měla věnovat?

Vzpomínám si, že setkání bylo přátelské. A to nejenom to první, ale po celou dobu spolupráce s rodinou. V té době byla dívka, kterou jsem doučovala, ve 2. třídě.

Doučovala jsi za ty roky jen ji nebo ještě někoho dalšího?

Celou dobu jsem doučovala tu stejnou slečnu, ale ze začátku jsem pomáhala i jejímu staršímu bratrovi. A když začala do školy chodit i její mladší sestra, někdy se učila s námi i ona. Později jsem dojížděla do Domažlic do azylového domu, kde jsem 4 měsíce vedla skupinové doučování. Děti se tam často měnily a během doučování tam byly tak 2 až 3. No a potom jsem jedno pololetí doučovala 2 sestry.

Doučovala jsem, pomáhala s volnočasovkama i s letním táborem

Účastnila ses během těch 7 let u nás i jiných aktivit Tísně jako dobrovolnice?

Ze začátku jsem pomáhala při volnočasových aktivitách, které byly pro klatovské děti. Později jsem pořádala 4 měsíce sama volnočasové aktivity pro děti z Domažlicka, kam jsem dojížděla do školy. Měla jsem možnost zúčastnit se ještě dvou vzdělávacích seminářů a třikrát jsem se účastnila tábora. Na všechny aktivity v Tísni vzpomínám ráda. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, jak dětí, tak dospěláků. Jsem vděčná, že jsem se mohla účastnit seminářů. Získané znalosti jsem použila během doučování i ve svém osobním životě. Během volnočasových aktivit jsem měla možnost poznat děti z jiné stránky než během doučování. Díky aktivitám jsem si k dětem vytvořila lepší vztah a děti mě taky braly více než jen „ta, která chodí doučovat“. Navíc jsem měla možnost lépe poznat práci terénních pracovníků díky praxi, kterou jsem v Tísni absolvovala během mého studia.

Když si zhodnotíš spolupráci s tou slečnou, co jsi doučovala, za celé ty roky, jak se to vyvíjelo?

Když jsem ji začala doučovat, byla ve druhé třídě. Zpočátku se na doučování těšila. Později s přibývajícím věkem a pubertou jsem začala být ta, kdo ji nutí se učit. Naštěstí tohle období trvalo jen chvilku, potom se to zlomilo a zase se na mě začala těšit, připravovala si vzorně domácí úkoly, referáty. To u ní bylo nezvyklé. Poslední rok mě mile překvapila. Stala se z ní vzorná slečna. Pamatuji si, že na konci 7. třídy musela dělat reparát z dějepisu a němčiny. To mě tenkrát trochu demotivovalo, někdy to bývalo pořád dokola. Něco jsme se naučily, ale ve škole to už neuměla. Ale nakonec se nám úspěšně podařilo reparát zvládnout.

Co ta spolupráce přinesla Tobě do života?

Co mi přinesla? Rozhodně být trpělivá, hodně trpělivá... :-) Být důsledná, lépe naslouchat, učit se zaujmout. Zjistila jsem, že je důležitý zůstat uvnitř sebe pořád dítětem. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, získala nové zkušenosti.

Proč jsi nakonec doučování ukončila?

Z druhačky se v červnu loňského roku úspěšně stala absolventka 9. třídy a dostala se na svůj vysněný obor, cukrářku. Naučila se připravovat do školy a už mě nepotřebuje. Jednou za čas si napíšeme, abych zjistila, jak to zvládá. Když potřebuje s něčím ona nebo její mladší sestra pomoci, ví, že se na mě můžou kdykoliv obrátit i teď.

Co bys vzkázala lidem, kteří zvažují, jestli se zapojit jako dobrovolníci?

Vzkázala bych jim, aby se toho nebáli. Je to skvělá zkušenost, kterou jim nikdo nevezme. Je fajn pocit být někomu vzorem, stát se "velkým" kamarádem. Jako dobrovolník poznáte plno lidí, stanete se součástí skvělého týmu. Poznáte kulturní a sociální prostředí dítěte. Nevadí, když někdy nebudete něco vědět, aspoň Vás nebudou považovat za všeználka a dětem bude příjemnější, že taky všechno neznáte :-D

Autor: Tereza Králová