Proč chudí v Africe dávají úplatky více než bohatí?

Z nejnovějších statistik Afrobarometru, který zkoumá veřejné mínění společnosti v otázkách demokracie a jednotlivých vlád v Africe, a Transparency International vyplývá, že 58 % obyvatel Afriky si myslí, že korupce narůstá. „Korupce vytváří a zvyšuje chudobu a sociální vyloučení. Zatímco si zkorumpovaní jedinci s politickou mocí užívají okázalého života, miliony Afričanů trpí nedostatkem základních potřeb jídla, zdraví, vzdělání, obydlí a přístupu k čisté vodě a sanitaci.“ tvrdí José Ugaz, ředitel Transparency International.

Chudoba zhoršuje korupci

Zdali je říkání si o úplatky zaměřené spíše na bohatší nebo chudší vrstvy není úplně jasné. Na některých místech planety, jako je Uganda, Peru nebo Vietnam, je vyšší příjem spojen s větší četností úplatků. Experiment z Mexika naopak ukázal, že řidiči v méně okázalejších vozidlech mají větší pravděpodobnost, že je někdo v případě drobného dopravního přestupku o úplatek požádá. Míra úplatnosti vzhledem k výši příjmů se tedy různí dle geografického kontextu. V případě afrického kontinentu je ale důležitý fakt, že chudší obyvatelé platí úplatky třikrát častěji a chudoba je faktor, který zvyšuje pravděpodobnost, že vás o úplatek požádají.

Nebylo by ale logičtější, aby se státní úředníci spíše zaměřili na bohatší vrstvy, ze kterých mohou mít větší profit? Jak například výše zmíněný výzkum z hlavního města Mexika prokázal, s bohatšími občany je horší pořízení. Mají tendenci se více domáhat svých práv a konexe s důležitými lidmi jim zajišťují jakousi „imunitu“. Chudší lidé jsou na straně druhé méně znalí svých práv a menší společenský status či nedostatečné finanční prostředky jim komplikují případnou snahu se těchto práv domáhat. Jsou tedy snadnějším cílem...

Není na výběr

S tímto vysvětlením se ale nespokojili britští výzkumníci Caryn Pfeiffer a Richard Rose. Kdyby totiž chudší lidé byli častěji nuceni uplácet pouze z těchto uvedených důvodů, pak by museli dávat více úplatků jak institucím, ve kterých má stát monopol (jako jsou policie a úřady), tak institucím, ve kterých má občan na výběr mezi státem a soukromým poskytovatelem (v případě zdravotnictví a vzdělání). Z výzkumu Pfeiffer a Rose je ale patrné, že klíčovou roli v korupci hrají právě státní instituce a nikoliv chudoba. Ve službách, které jsou monopolem státu, je stejná pravděpodobnost uplácení jak u chudších, tak u bohatších občanů. Naopak v případě služeb, kde se lidé mohou rozhodnout mezi státními a soukromými poskytovateli, jsou to právě chudí, kteří mají o 11 % větší pravděpodobnost přijít se státem do kontaktu. Nemají totiž finanční možnosti, které by jim dovolily se obrátit na soukromého poskytovatele. A právě zde je kritický bod, ve kterém se stávají snadno vydíratelnými. Státní poskytovatelé zdravotnických a vzdělávacích služeb ví, že nemají na výběr.

Klíčová role státu

Opakují se tedy výsledky výzkumu publikovaného před deseti lety, kde Jennifer Hunt zkoumající situaci v Peru, poukázala na fakt, že korupce lidi nejvíce zasáhne, když jsou „dole“. Mezi hlavní důsledky nutnosti chudších obyvatel platit úplatky za státem poskytované služby je především nerovnost, která v posledních letech v Africe výrazně roste. Jsou zde způsoby, kterými lze rozšířenosti korupce čelit? Nástrojem boje proti korupci byla v posledních letech především privatizace. Předpokládá se, že soukromý poskytovatel bude mít lepší výkon a zmenší tendenci svých zaměstnanců brát úplatky. Konkurence mezi soukromými poskytovateli může mít také pozitivní dopad na kvalitu služeb.

Úskalí soukromé sféry ale spočívá především v její nedostupnosti pro chudší občany. Tato nedostupnost by se dle Pfeiffer a Rose dala vykompenzovat vouchery, které by stát mohl poskytnout jako alternativu placení úplatků u státních poskytovatelů. Nicméně tyto chudším lidem univerzálně dostupné vouchery prozatím zůstávají utopií. Zdá se, že jedním z posledních nástrojů boje proti korupci tedy zůstává silná občanská společnost, která má možnost se vyjádřit ve svobodných volbách a protestech. Základními předpoklady jsou čas a energie na věnování se politickým aktivitám a v první řadě především demokracie. Ne ve všech afrických zemích jsou ale svobodné demokratické volby pravidlem. Transparency International zmiňuje v boji proti korupci jako důležité také skoncování s beztrestností, reformy veřejné administrativy a jiné progresivní reformy. Je otázka, která z taktik se nakonec prokáže (a jestli vůbec) jako úspěšná. V každém případě je ale důležité, že výzkumníci jako Rose a Pfeiffer se snaží upozornit na rostoucí nerovnost plynoucí z úplatkářské kultury a také na klíčovou roli státních institucí.

Celý článek najdete zde na webu Rozvojovky.