Radkova rodina se styděla si o zapůjčení počítače říct

Radkova rodina se styděla si o zapůjčení počítače říct

Publikováno: 30. 7. 2021 Doba čtení: 3 minuty

S Radkem se naše pracovnice z podpory vzdělávání Eliška Ferková setkala poprvé před lety, když chodil na první stupeň základní školy, kde tehdy pracovala jako asistentka pedagoga. Znovu s ním začala pracovat, když ze školy vycházel a přemýšlel, kam jít dál. „Pamatuju si, že říkal, že by si přál být zedníkem jako jeho děda,“ vzpomíná. Nakonec skutečně společně vybrali střední odborné učiliště se zaměřením na zednické práce. Po domluvě se zástupkyní ředitele jej přijali navzdory tomu, že vycházel ze sedmé třídy. A jak je to s ním dnes?

Práce rukama mu šla skvěle, praxe měl rád. Slabší to bylo s teorií. Obtíže měl i se zapojením se do kolektivu a pravidelnou docházkou. Dva roky procházel s odřenýma ušima, ale ve třeťáku v době distanční výuky se situace vyostřila. „Už to nebylo s odřenýma ušima, ale hrozily mu pětky ze 4 předmětů. Dokonce jsme mu v té době přestali vyplácet stipendium, které dostával od pololetí v prvním ročníku a které bylo vázané na jeho prospěch ve škole a docházku. Na praxe sice chodil, ale k distanční výuce se nepřipojoval,“ popisuje Eliška situaci, která nastala. Ve škole vyzdvihovali jeho praktické dovednosti, a proto byli ochotni mu dát šanci během přezkoušení.

Pracovnice se vydala do rodiny. „Nebrala jsem si servítky. Řekla jsem mu, že je sice hezké, že je šikovný jako řemeslník a že se snaží vedle školy si i přivydělávat a pomáhat rodině, ale že jeho povinností je se i zapojovat do výuky. Apelovala jsem nejen na něj, ale i na jeho maminku a přítelkyni, která sama studuje a uvědomuje si potřebu vzdělání v dnešní době,“ vypráví pracovnice o setkání v rodině. Zjistila, že problém je nejen v Radkově motivaci, ale také v technice - starý počítač a telefon mu neumožňovaly se připojit k online výuce. „Sama jsem si to ověřila, že na počítači se sice podíval na stránky školy, ale tím to končilo. Notebook byl natolik starý, že připojit se k synchronní výuce nebylo reálné,“ říká pracovnice. 

Nabídla proto rodině zapůjčení počítače a připojení, které mu výuku umožní. „Rodina sama se styděla si o takovou pomoc říct,“ dodává Eliška. Ta školu posléze informovala, že už se Radek nemá na co vymlouvat, má veškeré podmínky k zapojování do distanční výuky a už je to jen na něm. Šanci od školy využil, přezkoušení zvládl a pololetí zakončil se čtyřkami. Ve druhém pololetí se Radek začal připojovat pravidelně a na konci roku Elišce s hrdostí ukazoval vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. A měl být na co hrdý, protože na vysvědčení se vyjímalo, že ústní i odbornou zkoušku zvládl na výbornou. Ukázalo se, že Radkovi pomohla nejen technika, ale i motivace a dohled nad jeho výsledky ze strany pracovnice.

Každé dítě nemusí mít ve škole jen samé jedničky a dvojky. Potřebujeme mezi sebou i ty, kteří ovládají své řemeslo, a ty podpořit, přestože jim to ve škole moc nejde. A to je podle mě úloha dobrého učitele, na kterém velmi záleží. A zrovna na dobré učitele měl Radek štěstí,“ říká závěrem Eliška.

V současné době je Radek zaměstnán jako předák v jedné soukromé stavební firmě.

Autor: Tereza Králová

Související články