Zdravotníci bojují s nemocí covid-19 po celém světě. Jaká je ale realita těch, kteří už deset let léčí lidi v zemi, kde je válka?

Zdravotníci bojují s nemocí covid-19 po celém světě. Jaká je ale realita těch, kteří už deset let léčí lidi v zemi, kde je válka?

8. 2. 2021

Dříve byla Sýrie zemí se špičkovými lékaři a zdravotnickými pracovníky. Teď jich je v zemi nedostatek. Ještě před začátkem války odcházeli někteří za lepšími pracovními příležitostmi, za posledních deset let ale utíkají před válkou, která jim zničila životy a snaží se dostat do bezpečí. Zbývající zdravotnický personál, který v zemi zůstal, čelí neustále problémům a překážkám.

Během dlouhých let se zdravotnická zařízení mnohokrát stala terčem útoků. Dochází tak přímo k porušování mezinárodního humanitárního práva, podle kterého jsou útoky na civilisty a civilní infrastruktury nezákonné.

Začátkem letošního roku Světová zdravotnická organizace prohlásila, že “ze všech ozbrojených konfliktů po celém světě, patří Sýrie po celá léta k zemím, kde má probíhající násilí největší dopad na zdravotní péči.”

Od cílených útoků na místa, kde se nemocní a zranění léčí, až po omezení nebo odepření přístupu civilním obyvatelům ke zdravotní péči.

Probíhající pandemie COVID-19 celou situaci v zemi ještě více zhoršila a přinesla další ohrožení pro lidi, kteří ve zdravotnictví pracují. Nemají dostatek nejen ochranných pomůcek a nezbytného zdravotnického vybavení, ale nemají ani dostatečné kapacity a personál. Při léčbě a záchraně akutních případů riskují své vlastní životy. To je rutina lékařů a dalších zdravotníků, kteří v Sýrii zůstali a statečně pomáhají lidem, kteří to nejvíce potřebují.

“Kromě všeho dalšího jsem především lékař. Syrský lékař. Bez ohledu na cokoliv po celou dobu léčím. Humanitární aspekt je pro mě zásadní a motivuje mě,” říká doktor Mohamed,* který se lékařství věnuje bez přestání a nehledě na bezpečnostní a politickou situaci. “Ozbrojený konflikt nesmírně zkomplikoval život, ale když se objevila nemoc covid-19, všechno se ještě zhoršilo,” dodává.

V některých oblastech, jako třeba v místě, kde pracuje Dr. Mohamed, je situace obzvlášť kritická. Leží totiž na hranici různých regionů, ve kterých žije obrovské množství vnitřně vysídlených lidí. Zařízení, ve kterém Dr. Mohamed pracuje, se tak snaží poskytovat zdravotní péči nejen 350 000 lidí, kteří na tomto území žijí, ale také mnoha dalším, které sem vyhnaly boje a nemají kam jinam jít.

“Měli jsme pokoj pro těžké případy, ale když přišel covid-19, museli jsme celé oddělení hospitalizací přeměnit na oddělení epidemiologické. Bylo naprosto nezbytné vytvořit další část s jednotkou intenzivní péče, abychom mohli přijímat pacienty s covid-19, kteří intenzivní péči akutně potřebovali,” vysvětluje Dr. Mohamed.

Jelikož v celé oblasti nebyla v podstatě žádná jednotka intenzivní péče, možnosti léčby byly doposud značně omezené. Kvůli nedostatku financí a podpoře státní správy chybělo také nezbytné vybavení, které je za normálních okolností zcela zásadní.

"Neměli jsme jinou možnost, než přijímat pacienty s covid-19 spolu s dalšími pacienty i s rizikem, které z toho vyplývá," popisuje s lítostí zdravotní sestra Fatima.

Značná část zdravotnických potřeb se do Sýrie dostává prostřednictvím přeshraniční pomoci OSN, která v poslední době čelí dalším překážkám v důsledku neobnovených hraničních přechodů.

Nápor pandemie zkomplikoval náš projekt, který se zaměřoval na opravy a rekonstrukce. Vzhledem k situaci jsme se s partnerskou mezinárodní nevládní organizací, která v Sýrii poskytuje zdravotní péči, začali okamžitě věnovat oblasti zdravotnictví. Posoudili jsme stav stávajících nemocnic a vyhledali dodavatele. Ti měli zajistit, aby zdravotnická zařízení měla větší prostor pro pacienty. Opravili a zaizolovali celé jednotky a kde to bylo nutné, postavili jednotky nové. Díky finanční podpoře úřadu pro humanitární pomoc USAID jsme rozšířili nebo přizpůsobili prostory ve 3 nemocnicích, které mají rozlohu celkem 1548 m². Díky tomu se dostane péče pacientům na 46 lůžkách na jednotkách intenzivní péče a 21 lůžkách v dalším oddělení.

"Vzhledem k extrémnímu nedostatku lůžek intenzivní péče jsme naše úsilí upnuli na zřízení jednotek intenzivní péče a izolovaných oddělení v různých částech severní Sýrie. Díky skvěle koordinované spolupráci s naším donorem a partnery jsme mohli navrhnout a postavit 3 jednotky intenzivní péče a 1 jednotku pro středně těžké případy během pouhých 4 měsíců,“ vysvětluje pracovník Člověka v tísni, který měl projekt na starosti.

Alimu je 30 let a má dvě děti. Vyléčil se z COVID-19 poté, co se dostal na jednu z jednotek intenzivní péče, které Člověk v tísni pomohl zřídit. Po této zkušenosti připouští, že teď všem doporučuje, aby dodržovali preventivní opatření. Ali chválí zdravotnický personál v nemocnici, díky kterému se cítil klidnější. "Pořád jsem si říkal, že jakmile se vzpamatuji, podělím se o své zkušenosti s COVID-19 s ostatními, aby byli opatrnější a chránili navzájem své zdraví a pomáhali zabránit šíření nemoci."

"Válka zničila infrastrukturu v regionu, obzvlášť pak tu lékařskou. A vzhledem k našim omezeným možnostem bychom se měli hodně zaměřovat na prevenci,” říká administrativní ředitel nemocnice a Dr. Mohamed s ním souhlasí: „Člověk, který nemoc prodělává, ví, že covid-19 je skutečný a nebezpečný a nikoliv něco vymyšleného. Někdo, kdo ale zkušenost nemá a vidí to zdaleka, si neuvědomuje, co se doopravdy děje.“

Autority a další subjekty působící v oblasti pomoci a zdraví se snaží informovat a zvyšovat povědomí o důležitých preventivních opatřeních jako je sociální odstup, nošení roušek nebo zvýšená hygiena. Jak ale lidé mohou přemýšlet o hrozícím nebezpečí v podobě covid-19, když řeší, kde a za co si nakoupí jídlo?

"Myslím, že lidé, kteří nemoc prodělali, uzdravili se a zároveň mají nějaký vliv v komunitě, by o svých zkušenostech a boji s nemocí měli mluvit,” říká jeden z lékařů, kteří v tom vidí účinný prostředek k tomu, aby se informace dostávali mezi lidi a dodává místní přísloví:

“Jak se říká: Unce prevence je lepší, než libra léčby."

Jako doposud bude i tento lékař pokračovat ve své práci bez ohledu na okolnosti.

"Teď ještě máme několik respirátorů, což je dobré. Ale jakmile se počet pacientů zdvojnásobí, jak to podle statistik vypadá, budeme potřebovat ještě dalších 20 až 30 respirátorů.”

*Jména lidí byla v článku změněna z důvodu bezpečnosti 


Autor: Ahmad Ahmad a Nina Tramullas