Respekt: Když není na jídlo

Publikováno: 2. 5. 2022 Doba čtení: 4 minuty
Respekt: Když není na jídlo

Jak se žije lidem, kteří měli hluboko do kapsy už před rekordní vlnou zdražování? Přečtěte si příběh paní Alžběty, která kvůli epilepsii dlouhodobě nepracuje a žije se šesti dětmi ze sociálních dávek. Co ji „dostalo na dno“ a jak jí pomáhá organizace Člověk v tísni, popsal týdeník Respekt.

Paní Alžběta žije ve Vintířově, vesnici mezi Karlovými Vary a Sokolovem. Alžběta je od ledna klientkou organizace Člověk v tísni a souhlasila s tím, že novináři z Prahy mohou doprovodit pracovnici organizace na pravidelnou návštěvu u ní doma. „Tak se podívejte, jak se mi žije,“ říká menší hnědovlasá Romka a ukazuje s trochu omluvným a trochu stydlivým výrazem na svůj skromný životní prostor.

Se šesti dětmi a matkou bydlí ve třípokojovém panelákovém bytě, kde toho moc není: Pár židlí, stůl, postele, televize s gaučem. Holé stěny jsou otlučené a pomalované od neustále pobíhajících dětí. Ty jsou však oblečené čistě.

Zaplatila všechny složenky, ale na jídlo už jí nezbylo

Paní Alžběta kvůli epilepsii dlouhodobě nepracuje a žije ze sociálních dávek, ze kterých vždy dokázala zaplatit nájem, energie a potraviny pro sedmičlennou rodinu, v lednu ale přišel nečekaný výpadek, který ji prý „dostal na dno“.

„Přišla jsem domů a zhroutila se, plakala jsem a nevěděla, co mám dělat.“ 

Situace vznikla tak, že jeden z otců Alžbětiných dětí několik měsíců neposílal alimenty a dlužnou částku se pak rozhodl poslat najednou na konci roku. Když ale paní Alžbětě na účtu přistálo 17 tisíc, pro úřady to automaticky znamenalo, že matka šesti dětí už papírově nemá nárok na část příspěvků, a tak jí je utnuly. Alžběta tak na konci roku zaplatila všechny složenky, ale na jídlo už jí nezbylo. „Přišla jsem domů a zhroutila se, plakala jsem a nevěděla, co mám dělat,“ říká.

Pomoc naštěstí přišla z místní základní školy, kde si jedna z učitelek všimla, že se doma něco děje, a poradila Alžbětě, ať se obrátí na karlovarskou pobočku Člověka v tísni. Lidskoprávní organizace dokázala Alžbětinu situaci stabilizovat – od začátku roku jí pravidelně vozí potravinové balíčky a zařídila jí také pravidelný měsíční příspěvek sedm tisíc korun od organizace Dobrý anděl na léčbu vážně nemocného Alžbětina patnáctiletého syna. Ten je na vozíčku, kvůli vážné nemoci nohou je potřeba mu kupovat drahé léky a denně mu převazovat zanícené nohy, které mu lékaři brzy amputují.

Alžběta si sice stěžuje na rostoucí drahotu, její příběh ale paradoxně ukazuje, že i v dnešní turbulentní době sociální síť pro ty nejslabší vlastně celkem funguje – minimálně v jejím případě. 

S dávkou od Dobrého anděla a obnovenými sociálními dávkami od úřadů je tedy rodinná finanční situace stabilizovaná. Alžběta vždy po získání všech dávek nakoupí plný mrazák potravin, které pak vydrží na celý měsíc. „Všechno ale strašně zdražilo, před rokem mě ten velký nákup stál pět nebo osm tisíc, teď je to osm až deset tisíc,“ říká.

Alžběta si sice stěžuje na rostoucí drahotu, její příběh ale paradoxně ukazuje, že i v dnešní turbulentní době sociální síť pro ty nejslabší vlastně celkem funguje – minimálně v jejím případě. Ženu, která se vlivem okolností nesouvisejících přímo s inflací, ale spíše jejím rodinným zázemím dostala do problémů, dokázala síť zachytit a teď ji drží nad vodou.

Z minulosti si nese nesplacené půjčky a exekuce

Příběh sice zatím nemá happy end: jak podotýká pracovnice Člověka v tísni Klaudia Kempfová, Alžběta si z minulosti nese nesplacené půjčky a exekuce – ty se ale teď organizace pokusí spolu s matkou šesti dětí řešit. A pomoci jí předejít situaci, kdy by kvůli nedostatku financí přišla o bydlení a skončila na ubytovně, jak se to v takových případech někdy stává.

Situaci lidí žijících dlouhodobě v chudobě zkomplikovat jedna zásadnější nepředvídaná událost, jako je třeba vysoký doplatek za energie.

Podle šéfa karlovarské pobočky Člověka v tísni Jana Němečka je možné, že vlivem rostoucích cen časem skončí více lidí na ubytovnách, či dokonce na ulici, zatím se to ale podle jeho pozorování i názoru jeho kolegů neděje.

„My víme hlavně o lidech, kteří se v problémech pohybují dlouhodobě, a těch se nám nehlásí výrazně víc. Zároveň je určitě spousta lidí, kteří se teď propadají z nižší střední třídy dolů, ale ti se k nám zatím nedostávají, neumějí v tom chodit, ještě třeba ani nevědí, že se mohou přihlásit o pomoc, nebo se stydí to udělat,“ říká Němeček.

Podle Daniela Prokopa z agentury PAQ Research může situaci lidí žijících dlouhodobě v chudobě zkomplikovat jedna zásadnější nepředvídaná událost, jako je třeba vysoký doplatek za energie. Tito lidé mají podle Prokopa málo možností, jak svou situaci řešit.

„Můžou si zajistit vyšší příjem tím, že si najdou práci anebo si zajistí vyšší sociální dávky. Snížit spotřebu energie mohou jen těžko, přechod do levnějšího bydlení také moc nepřipadá v úvahu, protože nabídka toho nejlevnějšího je velmi malá. Anebo si můžou někde půjčit, což povede k nárůstu zadlužení a může vést i ke ztrátě bydlení,“ popisuje sociolog. Právě v těchto dnech si podle sociologa část chudých lidí možná bere půjčky nebo nechávají nezaplacené účty za energie, což se ale projeví až později...

Celý článek v týdeníku Respekt si můžete přečíst tady.

Autor: Petr Horký, Respekt

Související články