S jazykovou bariérou se každé dítě vypořádává jinak, pomáhají naše psycholožky
Publikováno: 1. 3. 2023 Doba čtení: 2 minuty
Osmiletý Ihor nechtěl chodit školy tak moc, až ho z toho denně bolelo břicho a často zvracel. Chlapec, původem z Ukrajiny, se nechtěl nic učit, neposlouchal učitele, nic nezvládal. Zoufalá matka se na nás obrátila s žádostí o pomoc.
Již rok poskytuje Karlovarská pobočka Člověka v tísni podporu ukrajinským uprchlíkům a uprchlicím, kteří přišli do Česka. Zajišťuje ji speciální tým, v jehož řadách jsou v ČR dlouhodobě žijící Ukrajinky, ale i uprchlice. Poskytují sociální poradenství, terénní práci, ale také stále více potřebnou psychologickou pomoc dospělým i dětem.
„Při společném rozhovoru s rodinou jsem zjistila, že chlapec nemá chuť se učit, neposlouchá učitele a nezvládá předepsané školní osnovy v důsledku jazykové bariéry. Chlapcova nechuť chodit do školy bohužel vedla k tomu, že se u něj objevila psychosomatická reakce v podobě každodenního zvracení. Navázala jsem proto kontakt se školou a nakonec jsme se i společně s matkou dohodli, že syna do školy už posílat nebude,“ říká psycholožka Olha Šukalová.
Ničemu nerozumněl, proto se bál i učitele
Ihor se do péče Olhy, rovněž uprchlice, dostal ve chvíli, kdy byl po útěku z domova jen s matkou v zemi, kde nikoho neznal, nikomu nerozuměl a byl úplně ztracený. Neznalost jazyka se pro dítě může v krizových podmínkách stát těžko překonatelnou překážkou.
„Při první konzultaci se chlapec o škole vůbec bavit nechtěl. Později řekl, že ve třídě učitel křičí a on že se bojí a vůbec ničemu nerozumí. Během hovoru o škole se jeho nálada viditelně zhoršila. Pomocí speciální metody, projektivní psychodiagnostiky, jsem identifikovala jasné stresové faktory. Chlapec potřeboval individuální přístup a podporu, aby se dokázal stabilizovat a aby se mohl celkově zklidnit. Tím se i později zmírnil akutní stresový syndrom, kterým trpěl,“ popsala Olha.
Do školy chodí už rád, spolužáci mu pomáhají s učením i češtinou
S rodinou jsme zůstávali v kontaktu a dále jsme spolupracovali. Na doporučení psycholožky pomohla naše terénní pracovnice s přeřazením chlapce na čas do adaptivní ukrajinské třídy. Souběžně s tím jsme Ihorovi poskytovali pravidelné online psychologické konzultace. Nakonec byl chlapec za psychologické podpory a dohledu neurologa opět zařazen do české třídy. Koordinovaná spolupráce rodiny, terénního sociálního pracovníka, psychologa a školy vedla k tomu, že se Ihor přestal školy bát a dokázal zapadnout mezi své vrstevníky.
„Při posledním rozhovoru mi chlapec řekl, že rád chodí do české školy a učí se se svými spolužáky. Ve třídě si našel kamarády, kteří mu pomáhají nejen s učením, ale i se zdokonalováním se v českém jazyce. Působí klidně, má lepší náladu a jeho obtíže postupně vymizely. Rád navazuje nové kontakty a nebojí se komunikovat v češtině,“ dodává psycholožka.
* chlapcovo jméno bylo z důvodu jeho ochrany změněno
