Paní Haně se vyšplhal dluh na 280 tisíc! Jak řešíme dluhy v terénu?
Publikováno: 24. 10. 2017 Doba čtení: 3 minuty
Před více než rokem se na mě obrátila paní z organizace poskytující podporu rodinám, které pečují o člena se zdravotním postižením. Požádala mě o pomoc pro paní Hanu, která má dluhy a jako nejlepší řešení se jeví oddlužení. Pomoc občanské poradny se ukázala jako nedostatečná, protože pro paní Hanu byl problém samostatně získávat dokumenty a komunikovat s věřiteli.
Když jsme se poprvé sešly, ukázalo se, že celá věc je trochu zamotanější. Zjistila jsem, že paní Hana má strach komunikovat s věřiteli, protože za sebou měla několik zkušeností, kdy na ni pracovníci úvěrových společností a inkasních agentur byli do telefonu sprostí a vyhrožovali jí, že přijedou k ní domů a všechno jí seberou. Paní přitom žila v domku se starými rodiči a nemocným synem a velmi se bála, že by pro ně návštěva inkasního inspektora znamenala velikou psychickou zátěž.
Na všechny své dluhy paní Hana měsíčně posílala drobné splátky, jak jí příjem ze zaměstnání dovolil. Přesto se její situace zhoršovala, a to díky dluhu u spol. PROFI CREDIT, který se z necelých 23.000 Kč vyšplhal za 4 roky na částku 280.000 Kč a stále rostl. PROFI CREDIT totiž uplatnil svůj nárok v rozhodčím řízení, kde rozhodcem byla JUDr. Ludmila Vaňková, která pro zmíněného věřitele rozhodovala tisíce sporů a vydělala si tak částku převyšující 30 milionů korun. Není se čemu divit, že za těchto podmínek přiznala JUDr. Vaňková společnosti PROFI CREDIT smluvní pokuty a sankce, aniž zkoumala, zda nejsou nemravné.
Pro paní Hanu to znamenalo, že splátky, které mohla posílat, mizely (minimálně v případě dluhu od PROFI CREDITU) doslova v černé díře. Přesto paní Hana neustále váhala, zda do oddlužení jít, obávala se, zda je to poctivé. Měla strach, že někoho ošidí, když všem nezaplatí. Dlouho jsme spolu mluvily o tom, že není nemorální, když svou situaci bude řešit skrze oddlužení. Do problémů se splácením se dostala v době, kdy měla pracovní úraz, v důsledku kterého přišla o zaměstnání a rok byla evidována na úřadu práce. Navíc již nemohla pracovat za takový plat, jako před úrazem. Když se navíc rozešla s přítelem, rodinné finance se rázem rozsypaly. Přesto vždy platila alespoň drobné splátky a celková výše dluhů nebyla nijak závratná.
Celý příběh má šťastné rozuzlení. Dnes je to půl roku, co paní Haně soud schválil oddlužení. V zaměstnání jí z platu strhávají částku, která je nižší, než kolik na dluhy posílala před oddlužením dobrovolně. Může navíc žít beze strachu, kdy jí kdo zavolá nebo přijede domů. Založila si účet v bance a její život se v rámci možností dostal do klidných kolejí. I když ještě nemá vyhráno, je mnohem usměvavější a spokojenější.
Příběhů, jako je ten paní Hany, jsem za dobu, co pracuji jako dluhový poradce, zažila nespočet. Stejně jako jsem mnohokrát žasla nad tím, jaké praktiky používají inkasní agentury a jak moc mohou narůst poměrně malé dlužné částky, když v tom některé úvěrové společnosti umí chodit (mají hordu právníků) a neberou ohledy.
Mám jasno. Každý si zaslouží šanci. A pro společnost je výhodnější umožnit i těm méně šťastným, méně schopným a třeba méně zodpovědným, kteří často nemají nikoho, kdo by je podpořil, aby žili klidný život. Život, ve kterém je naděje, že s pomocí a podporou bude v budoucnu možné začít s čistým štítem.
