Irácké školy se opět stávají místem, kam děti chodí rády
Publikováno: 6. 12. 2019 Doba čtení: 4 minuty
Azal je deset let a moc ráda chodí každé ráno do školy. Poprvé ji začala navštěvovat v šesti letech, po dvou letech však přestala. „Připadalo mi, že nic nevím,” řekla nám Azal, kterou tehdy škola odradila. Možná by se do ní už nikdy nevrátila, nebýt kampaně, kterou loňskou zimu spustili dobrovolníci. Ti cílili přesně na takové děti, jako je Azal.
Na školním dvoře se hrály různé hry a dobrovolníci chodili od domu k domu, aby promluvili s rodiči.
„Ve škole jsem se setkala se svými kamarády,” řekla nám Azal s úsměvem. „Z toho jsem měla velkou radost.” Poprvé se ve škole cítila dobře a měla pocit, že je tu vítaná a že tu nechybí podpora.
Jiný přístup
Toto je v Iráku a v oblasti, kde Azal bydlí, velká změna. Přístup škol se po konci tříleté nadvlády tzv. Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL) změnil. Mnoho rodičů tehdy vzalo děti ze školy pryč, protože se obávali, co je tam učí. Jiní z této oblasti utekli.
Jednou z takových rodin, které uprchly, je rodina Nashata. Když jeho dědečka zabil Islámský stát, vydala se rodina pěšky na třicetikilometrovou cestu do města Shirqat. S sebou si nenesli téměř nic. Nashatova matka byla zrovna těhotná. Když porodila, Nashatův otec měl obavy, že se jí nedostane potřebné lékařské péče, a tak cestovali do Kirkuku, kde je nemocnice. Třicet tři členů Nashatovy rozvětvené rodiny se tam vměstnalo do malého domu, protože se báli vrátit domů.
Bylo velmi těžké se po takových zážitcích vrátit zpět a Nashatův otec se bál, jaký dopad to všechno bude mít na jeho syna. Nyní dvanáctiletý Nashat se však vrátil do školy a říká, že nejvíc ho baví matematika. Také našel zálibu v planetách, o kterých se teď zrovna učí v hodinách přírodopisu. Jak zkroušeně přiznává, angličtina je pro něj nejtěžší předmět.
Plakáty a výtvory
Přes 700 chlapců a dívek chodí do stejné školy jako Nashat a Azal a všichni si s sebou nesou následky nedávné války, kterou prožili. „Ta válka měla na psychiku dětí velmi negativní dopad,” vysvětluje ředitel školy. Věří, že rekreační aktivity a školní materiály pomohly spoustě dětem, aby se do školy vrátily.
Yousef Ahmed, ředitel 362 studentů na základní škole ve městě Al Shak/Al Zab, souhlasí. Říká, že nové psychosociální a rekreační aktivity „pomáhají studentům, aby se ve škole cítili příjemně.” Všiml si, že těchto aktivit se účastní stále více studentů, protože rodiče vidí, jaké pozitivní účinky tyto aktivity na jejich děti mají.
Kampaně, které chtějí přivést děti zpět do škol, zahrnují kromě přímých návštěv domácností také vylepování plakátů na trzích a ve veřejných prostorech. Také se v rámci nich konají setkání učitelů s rodiči. Ve škole Om Al Moumenin právě jedno takové setkání probíhá. Tatínkové i maminky pozorně naslouchají ředitelce školy, menší, avšak velmi energické ženě okolo 60 let. Wafaa Mahmoud Khalil učí 32 let a když skončí její dopolední hodiny výuky, každé odpoledne učí děti ještě jako dobrovolnice angličtinu a vede výtvarné dílny. Její obrovskou motivaci jí prý dává víra. „Jestliže se chci dostat do ráje, musím hodně pracovat a pomáhat ostatním lidem!”
Přestože jsou třídy maličké a na 450 studentů jsou zde jen tři placení učitelé, stěny jsou posety barevnými výtvory a plakáty. Třináct zdejších dobrovolníků zde vede hodiny různých předmětů a aktivit – od matematiky až po origami. Paní ředitelka je přesvědčená, že kampaň zaměřená na návrat dětí do škol je vzhledem k historii této oblasti velmi potřebná. Mnoho dětí přestalo do školy chodit za vlády „Daesh” (akronym v arabštině označující Islámský stát v Iráku a Levantě) a pak už jim připadalo, že je na návrat do školy pozdě. Toto platí zvlášť pro dívky, které jsou pod stále vzrůstajícím tlakem, aby se provdaly.
15 000 šancí na školu
Aktivity, jejichž cílem je přitáhnout děti zpět do školy, jsou součástí projektu Člověka v tísni. Tento projekt podporuje UNICEF a má pomoci více než 15 000 dětí přihlásit se do školy, pravidelně ji navštěvovat a podpořit je širokou škálou aktivit. Projekt se cíleně zaměřuje na děti, které do školy nechodí nebo přestaly chodit a chce jim pomoci překonat jakékoli překážky, které jim ve školní docházce brání.
Jednou z takových překážek jsou finance. Matka Azal je vdova, žije společně se svým bratrem a jak říká, peněz nemá nazbyt. Pro většinu rodin je obtížné koupit i ty nejzákladnější věci, jako je oblečení a pomůcky do školy. Proto je tak důležité, že Azal i ostatní děti dostaly v rámci programu psací potřeby.
Hodiny doučování, učební pomůcky a školení učitelů a facilitátorů jsou také součástí projektu, stejně jako nově vzniklá sdružení učitelů a rodičů. Ta mají pomoci propojit rodiče a školu a finančně rodičům vypomoci v investicích do vzdělání jejich dětí.
Azalina matka doufá, že se její dcera jednou stane učitelkou. Proč učitelkou? „Má starší sestra je lékařka,” vysvětluje Azal a oči jí zajiskří. Azal však zcela pochopitelně chce jít svou vlastní cestou a dělat něco jiného. První krok ke své budoucnosti udělala tím, že právě započala druhý rok své obnovené školní docházky.
Od roku 2015 poskytuje Člověk v tísni v Iráku pomoc v oblasti vzdělávání. Naši práci v oblasti Haweja financuje UNICEF. Zde se dozvíte více o naší práci v Iráku.
