Skupinové doučování s dobrovolnicí

Publikováno: 3. 2. 2025 Doba čtení: 4 minuty
Skupinové doučování s dobrovolnicí
© Foto: archiv pracoviště

 Každé úterý se v prostorách předškolního klubu na Písečné díky naší nové dobrovolnici Gábině odehrává nenápadný, ale důležitý příběh pomoci a solidarity. Kromě předávání znalostí nabízí dětem i laskavý přístup, který jim pomáhá získat sebedůvěru a motivaci k učení.

 Do těchto aktivit zapojila i svou malou dceru, která je součástí každého úterního doučování. Společně tvoří inspirující tým, který dokazuje, že vzájemná pomoc může být přirozenou součástí každodenního života. Dětem tak nejen pomáhá s učivem, ale předává jim i důležité hodnoty, jako jsou spolupráce a pochopení.

 Děti, které Gábina doučuje, si její přístup velmi oblíbily. V prostorách klubu nacházejí nejen podporu při vzdělávání, ale také pocit přijetí a bezpečí. Tyto úterní hodiny se stávají mnohem víc než jen časem určeným na doučování – jsou momentem, kdy děti mohou posilovat svou důvěru ve vlastní schopnosti a učit se, že každý má právo na lepší budoucnost.

Přístup Gabči se nám na líbí, tak jsme jí vypovídali 😊.

Co Vás motivovalo stát se dobrovolnicí a pomáhat dětem?

 Měla jsem hlavní tři důvody, kterými jsou:

 Být společensky odpovědná, jelikož se mám dobře, jsem v životě šťastná a myslím si, že bych to společnosti nějakým způsobem měla vrátit zpátky a těm lidem, dětem, které neměly takové štěstí jako jsem měla já bych chtěla zpříjemnit tu startovací čáru do života

 Nejdůležitější věc pro mě je ukazovat svým dětem a ostatním generacím, co přijdou po nás bych. Že je normální a lidské si pomáhat, a že všichni nemají takové štěstí nebo takové dovednosti, nemají možnost takové výchovy a rodinných vztahů a my jim můžeme ukázat, že nejsme na tom světě sami. Člověk sám podle mě nikdy nemůže být šťastný podle mě. Tímto se může posunout společnost dopředu. Proto na doučování dochází i moje dcera.

 Přinášet radost i sám sobě, to je sobecký důvod. Ale radost, kterou získávám z každé návštěvy mě v životě nejvíce obohacuje.

Jaké máte zkušenosti s doučováním nebo prací s dětmi před touto rolí?

 Podařilo se mi během studií na VŠ studovat v zahraničí. Z části se studium pokrylo díky stipendiu a zčásti jsem si to musela platit sama. To mě přivedlo k práci jako Aupair. Toto pro mě byla do života úžasná věc. Ve 20 letech stojíte sama pře sebou, nabíráte zkušenosti a zjistíte, že jste schopná se postarat sama o sebe. Díky tomu jsem se naučila, jak vycházet s dětmi, jak s nimi komunikovat. Poté jsem měla vlastní rodinu. Pak jsem pracovala v mateřském centrum Radka. Když to tak shrnu tak celým životem mě vlastně provází práce s dětmi.


Jak vypadá běžné doučování s dětmi, kterým pomáháte? Jak probíhá spolupráce?

 Snažím se je motivovat. Ale zaměřujeme se na přípravu věcí do školy, díváme se jaké mají úkoly. U menších děláme hádanky, spojovačky, malování. Momentálně děti dostaly za úkol vymyslet projekt na to co je baví, aby se naučily dotáhnout věci do konce. Potom si je společně vyhodnotíme.

Jaké největší výzvy jste při doučování zažila a jak jste je řešila?

 Největší výzvou a zároveň pro mě nejvíce bolestivé bylo první seznámení s dětmi, kdy jsme se společně bavili o začlenění do společnosti. Děti mi v tu dobu sdělili, že jsou smutné z toho, že je okolí tolik nebere. Spolužáci je odmítají. Snažím se tedy vodit sebou mojí dceru, která si s nimi hraje. Nejsem si jistá, zda je to správné řešení, ale doufám, že jednou budou mít do společnosti lepší přístup.

 Poté to vnímání třeba okolí, které cestuje, jezdí na výlety atd. Což pro ně není třeba úplně běžné.

Jakým způsobem se připravujete na hodiny doučování?

 Požádala jsem své známé učitelky o nějaké podklady. Také mám materiály od svých dětí i z internetu. Potom čerpám také ze své práce – nějaké komunikační cvičení a další dovednosti. Podle hodin a jak probíhají, připravuji podklady na další hodiny.

V čem vidíte největší přínos pro děti, se kterými pracujete?

 I když některá část společnosti je nemusí brát, tak jsou tu i tak fajn lidi, kteří je berou. Je super mít kolem sebe lidi, kteří se respektují a pomáhají si. Pocit toho, že nejsou na ty věci samy.

Jaký je podle Vás klíč k tomu, aby si děti udržely motivaci učit se a zlepšovat se?

 Jít příkladem a během toho času to doučování dělat zajímavé. Dělat co je baví.

Máte nějaký zvláštní okamžik nebo příběh, na který jste při této práci hrdá?

 Jsem hrdá na to, když se děti na mě usmějí a když vidíte, jak je šťastné. A děkuji Člověku v tísni, že tuto službu umožňuje. Je to pro mě velice naplňující a dělá mi to obrovskou radost.

Co byste doporučila novým dobrovolníkům, kteří začínají s doučováním dětí?

 Nebát se a vzít v pohodě a umět se vcítit a dělat dětem radost. Dát do toho kousek sebe a být empatický.

Jak tuto zkušenost vnímáte osobně – jak Vás obohatila nebo změnila?

 Neuvěřitelně, jsem více trpělivější. Vidím, jak jsem byla netrpělivá, co se týče mých dětí :-)
A ukázalo mi to, když chcete, dokážete řešit i neřešitelné.

 Díky dobrovolníkům, jako je Gábina, se předškolní klub na Písečné stává místem, kde se dětem dostává nejen vzdělávací podpory, ale také naděje a inspirace. Její práce ukazuje, že i malé kroky mohou mít velký dopad na životy ostatních.

Autor: Veronika Bittermannová, pracovnice Podpory vzdělávání

Související články