Slavnostní zahájení letošních Příběhů bezpráví

V úvodu večera byl nejdříve puštěn nový spot k letošním Příběhům bezpráví, jehož hlavními protagonisty jsou Karel Metyš, herečka Martha Issová a Miluška Havlůjová, narozená v roce 1929, která zažila krutost komunistického režimu na vlastní kůži a bude i letos seznamovat se svým příběhem žáky a studenty ze zapojených škol. „Setkávání nás starých s mladými, kteří chtějí naslouchat, je velmi důležité,“ řekla Miluška Havlůjová během přivítání přítomných v kině Lucerna. V duchu letošní novinky, v rámci níž se mladí lidé fotí s pamětníky a společné snímky sdílejí na instagramu nebo facebooku pod hashtagem #komunismunavzdory a s heslem „Tenhle příběh sdílím“, se obě ženy na podiu vyfotily a předaly slovo moderátorovi večera Sašovi Michailidisovi. Ten přiblížil, že za dobu existence projektu uspořádaly školy 7 439 projekcí spojených s besedou, kterých se zúčastnilo 306 844 žáků. A další budou přibývat z více než čtyř stovek letos zapojených škol.

Poté se Studentská porota ve složení Lenka Štěpánová, Jaroslav Junek a Tereza Štěpánová svěřila s tím, jak těžké bylo vybrat z deseti nominací tři laureáty Ceny Příběhů bezpráví a že se nakonec rozhodli ocenit „obyčejné“ lidi, kteří se při vědomí značného osobního rizika rozhodli aktivně postavit komunistickému režimu a zároveň neměli širší podporu v disidentských kruzích.

První oceněnou byla Hana Jüptnerová, která celý svůj život zasvětila učitelské profesi a když v roce 1979 podepsala Chartu 77, byla samoživitelkou na mateřské dovolené se dvěma malými dětmi. Svým podpisem chtěla vyjádřit zejména solidaritu s pronásledovanými disidenty a rodinami politických vězňů, za což byla vyslýchána tajnou policií. Po vystoupení na pohřbu disidenta Pavla Wonky byla ze zaměstnání propuštěna. Cenu převzala z rukou Jana Svěráka.

Druhým oceněným se stal Jan Lukáš, který byl za tisk protikomunistických letáků a sabotáže na železničních tratích nejprve odsouzen k trestu smrti a nakonec strávil ve vězení dvanáct let. Přítomným poslal video vzkaz, v němž zdůraznil, že i při vědomí, jak velké následky jeho akce proti komunistům měly, „by je udělal znovu a ještě lépe“. Cenu z rukou Heleny Třeštíkové převzala jeho vnučka, která příběh Jana Lukáše zpracovala.

Třetím oceněným se stal Pavel Horák, který vyrobil a rozvážel letáky informující o přísně utajovaném pohřbu básníka a signatáře Charty 77 Jaroslava Seiferta. Za pobuřování byl odsouzen nejprve na 14 měsíců, po odvolání prokurátora mu byl trest zvýšen na rok a půl odnětí svobody nepodmíněně. Na podiu připomněl, jak v minulosti sice všichni lidé o komunistických hrůzách věděli, ale stejně s nimi spousta z nich kolaborovalo. A apeloval na dnešní studenty, aby si na současné komunisty dali pozor a nedopustili návrat další totality, za což sklidil bouřlivý potlesk. Cenu převzal z roku nedávno propuštěného ruského politického vězně Aleksandra Margolina. „Totalitní režim ničí všechno lidské a proto je nutné bránit lidská práva. Doufám, že se podobně jako pan Horák dožiju toho, že moje země bude svobodná,“ řekl ve svém proslovu.

Součástí večera bylo také vystoupení violoncellistky Terezie Kovalové, která zahrála svou originální verzi skladeb od Blue Effect a Pink Floyd. Návštěvníkům akce byly také formou ukázek představeny filmy z letošního výběru pro školy. Během listopadu se budou mít žáci základních a středních škol možnost seznámit například s příběhem Františka Wiendla, který po komunistickém převratu převáděl lidi přes hranice (Neznámí hrdinové: Šel bych do toho znovu), Jana Sedláčka, který dlouho odolával vstupu do JZD a pomáhal s šířením Charty 77 (Meze) či aktivní disidentky Ziny Freundové, která byla tajnou policií napadena ve vlastním bytě (Ženy Charty 77: Zina Freundová). Ve výběru je letos vedle dokumentů i hraný film režiséra Jiřího Stracha Osmy s hvězdným obsazením v čele s Ivanem Trojanem, který vykresluje tragikomický obrázek socialistického Československa prošpikovaného prospěchářskými vztahy a klientelismem.

Poté na podiu studentky z gymnázia v Lovosicích přiblížily projekt Z místa, kde žijeme, spočívající v práci studentských týmů, které ve svém okolí vyhledají pamětníka, jehož život poznamenalo komunistické bezpráví, a zaznamenají jeho příběh. V případě studentek z Lovosic to byl chartista Zdeněk Bárta. Na základě práce studentských týmů vytvořila grafička Nikola Klímová a ilustrátor Jindřich Janíček kreslené portréty pamětníků, které studenti vyhledali. Představí je výstava Z místa, kde žijeme, která bude k vidění na zapojených školách a do 30. listopadu 2017 také v Langhansu – Centru Člověka v tísni.

Největší aplaus přeplněné Lucerny sklidil zakladatel a ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách Karel Strachota, který poděkoval partnerům a přítomným za tak masivní účast. Zároveň připomněl, že ani v letošním roce nebyl projekt Příběhy bezpráví, který u nás patří v rámci výuky moderních dějin na školách mezi vůbec největší, podpořen ze strany MŠMT.

Po něm krátce promluvil ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek, který v osobně laděném proslovu přiblížil své zkušenosti z práce v největší neziskové organizaci ve střední Evropě, jež slaví v letošním roce 25 let svého úspěšného působení v celé řadě zemí a díky např. festivalu Jeden svět či právě Příběhům bezpráví také v České republice. A poděkoval týmu Příběhů bezpráví, za skvěle odvedenou práci. Té si mohli všimnout všichni přítomní už jen na skvěle zorganizovaném večeru, v jehož úplném závěru nechyběl tradiční přípitek. Po krátkém snímku Darované housle, nominovaném v letošním roce na Oscara, čekal na přítomné raut v Mramorovém sále kina Lucerna. Na fotogalerii ze slavnostního zahájení se můžete podívat zde.