Soňu baví stříhat, rozstříhala všechny noviny, závěsy i tapety…
Publikováno: 13. 2. 2017 Doba čtení: 2 minuty
Jmenuji se Nikola a už je to více než půl roku, kdy jsem začala pracovat jako pracovnice předškolního klubu. Tato práce pro mě znamenala velkou výzvu a zodpovědnost. Každý den je pro mě jiný, nikdy nevím, čím budu překvapená, co nového se dozvím. Už teď je mi ale jasné, že i když je to někdy těžké, má každá minuta, kterou se věnuji dětem, obrovský smysl. Abych vám to přiblížila, popíšu vám příběh malé Soni.
Soňa byla jedním z prvních dětí, které v záři začaly docházet do klubu. Rodiče ji popisovali jako nezvladatelnou a dalo dost práce přesvědčit je o tom, že pro ni bude jen prospěšné, když bude docházet do kolektivu dětí. Nevěřili, že zvládne být celé dopoledne bez nich a že ji zvládneme uhlídat. Přesto se to podařilo, a rodiče začali Soňu pravidelně do klubu vodit. Na začátku byla Soňa velmi bázlivá, neuměla komunikovat s dospělými, ani s dětmi. Ve chvílích, kdy jí cokoliv nešlo, nebo se zrovna nechtěla účastnit některé z připravených aktivit, vztekala se. Vztekala se, i když měla chodit na toaletu, ve svých pěti letech totiž byla zvyklá na plínku. Ani její dovednosti neodpovídali věku, neuměla držet tužku ani pastelku, neznala základní barvy. Netrvalo ale dlouho a Soňa si začala zvykat na ostatní děti a na režim. Díky tomu, že do klubu docházela pravidelně, si zvykla na režim, naučila se zde i základním hygienickým návykům a postupně doháněla dovednosti, které jí chyběly. Dokázali jsme rodičům, že Soňa není nezvladatelná, pouze jí chybělo trpělivé vedení a možnost rozvíjet se. Nastala ale situace, kdy rodiče chtěli Soňu z klubu odhlásit. Pro mě to byl šok a nerozuměla jsem důvodu. Vysvětlení ale přišlo záhy. Soňa se naučila stříhat. Stříhání ji baví tak moc, že doma rozstříhala všechny noviny, pokračovala závěsy a skončila u tapet, což rodiče vůbec neocenili. Nelíbilo se jim, co jejich dceru v klubu učíme. Pro mě šlo ale o skvělou zprávu, která mi dokázala, že má práce měla smysl. Soňa se učí ráda a chce sama rozvíjet své dovednosti!
Nyní mě čeká ale větší oříšek a to naučit rodiče, jak učit Soňu. Aféru s nůžkami jsem využila jako záchytný bod, společně jsme si pro Soňu připravili různá cvičení, která má s rodiči vypracovat tak, aby neměla potřebu stříhat závěsy, a pokračujeme dál. Práce s rodiči je důležitou součástí mé činnosti a často je mnohem složitější, než práce s dětmi.
Přesto mě baví ráno vstát a jít do klubu. Každý den vidím, jak mi nejen Soňa, ale i ostatní děti, rostou před očima a těším se na to, až nastoupí do běžné mateřské školy a pak na základní školu a já budu vědět, že to zvládnou.
