Stavíme a opravujeme školy v Iráku a snažíme se zajistit dětem lepší budoucnost

Stavíme a opravujeme školy v Iráku a snažíme se zajistit dětem lepší budoucnost

6. 10. 2020

Po vládě tzv. Islámského státu zůstala města zničená a životy lidí byly ponechány v nejistotě. Žádné město ale nebylo zasaženo tak jako Mosul, který byl poslední baštou. Po pádu ISIL toužily děti v Iráku po tom, aby mohly zase chodit do školy a pokračovat ve svém přerušeném vzdělávání. V mnoha vesnicích ale zůstaly školy poničené a bylo potřeba je opravit, nebo postavit nové. U výstavby dvou takových škol byl i Člověk v tísni. Od úklidu sutin na začátku až po finální vybavení a instalaci solárních panelů na konci. Tisíce dětí tak získaly nové místo, kde se mohou zase učit a pokračovat na své cestě za lepší budoucností.

„Před rokem 2014 bylo všechno v pořádku a v klidu jsme žili,“ říká Mukhtar, který stojí v čele jedné malé vesnice nedaleko Mosulu. „Poté, co konflikt skončil, začali se lidé vracet zpátky domů. Domov tu už ale nenašli, stejně tak ani školy nebo zdravotní kliniky…”

Lidé se snažili po letech konfliktu obnovit své dosavadní životy a své děti posílali do škol, které zůstaly v přilehlých oblastech. Abdulláh, kterému je 55 let a žije v jedné z vesnic na okraji Mosulu, je odhodlaný zajistit pro svých 5 dětí a 12 vnoučat maximum, aby mohly pracovat, chodit do školy a pracovat na své lepší budoucnosti. “V době, kdy v naší vesnici nebyla žádná škola ani vzdělávací zařízení, brával jsem jedno ze svých dětí do Mosulu a po dobu vyučování jsem na něj čekal, abych ho pak mohl odvézt tpázky domů,” popisuje Abdulláh. 

Mnoho lidí ale nemohlo pro své děti udělat to, co Abdulláh. Neměli čas nebo prostředky, aby své děti do školy vozili a během vyučování na ně počkali. Později ale byly v některých vesnicích zařízeny mobilní karavany, které dočasně vyřešily tento problém. Tyto karavany ale byly koncipovány tak, aby fungovaly rok nebo dva. Když do vesnic přijeli pracovníci Člověka v tísni, našli je už v rozpadajícím se stavu. Střechy prosakovaly a stísněný prostor nebyl dlouhodobě vhodným prostředím pro děti ke studiu.

Padesátiletý Ayad je ředitelem základní školy v jedné z vesnic, kde Člověk v tísni pracuje. Ředitelem se stal v roce 2018, v době, kdy třídy fungovaly v karavanech. “Byl jsem z toho udivený a zmatený. Chtěl jsem odněkud začít, ale vůbec jsem nevěděl odkud. Nic jsme neměli a připadalo mi, že jsme úplně ztracení,” popisuje Ayad. Zároveň se ale Ayad cítil rozhodnutý a odhodlaný něco změnit. Okamžitě začal shromažďovat finanční prostředky od komunity, aby mohl zahájit rekonstrukci zchátralých karavanů.

"Snažil jsem se jen zachránit děti před tím, aby nebyly nešťastné a neskončily na ulici," vysvětluje Ayad a dodává, že karavany nebyly jen nevhodné, ale i nebezpečné. "Jsem vděčný, protože Člověk v tísni nakonec postavil školy. Bylo to překvapení zejména pro mě.“

Právě překvapení bylo ve tvářích lidí, kteří žijí ve vesnicích, kde Člověk v tísni postavil školy, časté. Po letech bojů, nejistoty a mnoha falešných slibů o tom, že se něco změní, se lidé v Mosulu začali vzdávat naděje.

Tato nově postavená škola však naději představuje. Například ve vesnici, kde žije Mukhtar, si místní lidé vzdělání cení velmi. "Lidé zde chtějí rozvíjet a budovat vzdělanější společnost a vím, že tato škola k tomu přispěje," říká Mukhtar. "Doufám, že díky ní budeme mít v budoucnosti schopné lidi, kteří přispějí nejen k budování této komunity, ale také k celkovému rozvoji a prospěchu naší země." Mukhtar věří, že i díky této škole se někteří lidé vrátí z vysídlení.

Děti kolem nové školní budovy chodily ještě, než byla otevřená a těšily se, až do ní budou moci začít chodit.

Šestiletý Zakaraia ještě nenastoupil do první třídy, ale když viděl novou školu, byl z ní celý udivený. “Chtěl bych do té nové školy jít,” říká Zakaraia nadšeně. “Je hrozně krásná. Jednou bych se chtěl stát inženýrem a takovou krásnou školu taky postavit.” 

"Abych byl upřímný, už to není jenom škola," říká ředitel školy Ayad. “Je to pro děti zábavné a bezpečné místo. Škola se pro ně stala jediným útočištěm v této vesnici.“ I další obyvatelé vesnice se nechali slyšet, že je důležité, aby si děti mohly hrát, učit se a rozvíjet se v bezpečném prostředí, protože je udržuje na „správné cestě“ a pomáhá jim na cestě k perspektivnější budoucnosti nejen jejich, ale i celé komunity.

"Díky této krásné budově jsou děti nadšené, že mohou začít chodit do školy," říká Abdullah, jehož děti do školy začnou chodit, jakmile se otevře. "Vnímají ji jako místo pro zábavu a každý den se ptají, kdy se škola otevře a kdy už tam budou moci začít chodit.” 

Stavba školy byla přínosná I v jiném ohledu – lidé získali další možnosti zaměstnání a mohli se na stavbě podílet, projekt jim tak poskytl zdroj příjmů na několik měsíců.

Jedním z nich byl i Ahmed (27), který studuje práva na univerzitě, ale kvůli dopadům pandemie COVID-19 a ekonomickému stavu země, využil a ocenil další možnost, jak si přivydělat. Ahmed tak mohl snáze zajistit každodenní potřeby pro svou rodinu a mohl si díky této dočasné práci dovolit i řádnou lékařskou péči, což by předtím nemohl. Navíc je pyšný na to, že mohl být součástí něčeho, co bude mít reálný dopad a z čeho budou mít radost také lidé, které má rád – například jeho čtyři synovci.

“Škola je základ každé společnosti. Jako student a někdo, kdo tu chodil do školy, jsem hrdý na to, že jsem mohl být součástí a tuhle krásnou školu stavět. Představuje totiž pro děti naději,” říká Ahmed.


Při stavbě čelili pracovníci mnoha překážkám kvůli pandemii koronaviru a následnému uzavření hranic, ale nakonec se Člověku v tísni podařilo dokončit stavbu během čtyř měsíců. Každá škola má rozlohu přibližně 1000 – 1500 m², má šest tříd a kabinety pro učitele, toalety a umývárny a take velký dvůr a zahradu, kde si děti mohou hrát. Jsou plně vybaveny nábytkem, tabulemi a vším, co je potřeba, aby mohly na podzim fungovat.

Koncem roku nainstaluje Člověk v tísni do obou škol solární panely, aby budova byla ještě udržitelnější. Většina takto vzdálených oblastí má značně omezený přístup k elektřině a ne každý si může dovolit soukromý generátor. Přechod k obnovitelné energii je v těchto budovách velmi důležitý. Děti by se pak také měly vzdělávat i v oblasti životního prostředí, aby se na udržitelné budoucnosti pro ně i pro životní prostředí mohly samy podílet. Po letech beznaděje a života v nejistotě je pozitivní dopad těchto škol na děti a na celé rodiny nedozírný. Stavba škol byla možný díky podpoře a tvrdé práci lidí z místních vesnic a partnerství s Malteser International a podpoře německého BMZ. Do konce tohoto projektu bude celkem 20 dalších škol opraveno a 10 jich získá solární panely. 

Autor: Faris Faroq, Megan Giovannetti, Ruaa Habib – Člověk v tísni