Stěhování z ubytovny do bytu prospělo nejen Klárce
Publikováno: 26. 3. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Rodině se díky nové adrese celkově zlepšil život, což se projevilo i v předškolním klubu.
Rodinu Klárky jsem oslovila jako pracovnice předškolního klubu v jedné kladenské sociálně vyloučené ubytovně. Na Klárku jsem narazila na chodbě, zeptala jsem se, jestli chodí někam do školky. Řekla, že ne a dovedla mne ke svým rodičům. Ti byli hned od počátku myšlence dovádět Klárku do předškolního klubu pozitivně nakloněni, a to i přesto, že se jejich ubytovna nenachází zrovna v jeho blízkosti. Uvítali bezplatnost služby a samotný fakt, že dcera bude trávit čas někde, kde jí to prospěje.
Klárce se v klubu líbilo. Byla bystrá a šikovná, rychle zapadla do kolektivu. Po zhruba čtvrt roce se rodina díky podpoře naší terénní pracovnice přestěhovala z ubytovny do bytu. Ten se ale nacházel v jiné části města. Klárka k nám přestala docházet, ale vůbec se jí to nelíbilo. Sama stále tlačila na rodiče s tím, že chce do klubu chodit. Maminka se proto začala zajímat o běžné školky, které jsou v blízkosti jejich nového bydliště.
Stěhování pomohlo všem
Protože Klárka prošvihla běžný zápis, volala s pomocí terénní pracovnice na školský odbor s prosbou o informaci, zda by dceru nešlo někam dodatečně zapsat. Vzali si kontakt na maminku s tím, že se jí ozvou, až začne nový školní rok. V září se tak skutečně stalo a maminka Klárky dostala kontakt na dvě školky, kam by mohla dcera chodit. Do vybrané mateřinky dle maminky nechodí kromě její dcery žádné romské dítě. Vyprávěla mi, že si učitelky Klárku i jí při první schůzce „okoukly“ a když zjistily, že rodina vypadá slušně, tak je přijaly.
Pomáhejte s námi dopřát lepší dětství i ostatním dětem!
Maminka komunikovala s mateřskou školou samostatně, sama si vyjednala odpuštění školkovného, jelikož se rodina nachází v hmotné nouzi. Aby se tak stalo, vyžadovala mateřská škola pravidelnou docházku. Tu Klárka dodržuje. Rodina platí obědy a občas nějaké drobné poplatky za různé akce. V tom nebývá naštěstí větší problém, peníze se na to vždycky najdou. Velmi pozitivní roli v životě celé rodiny sehrálo přestěhování z ubytovny. A to nejen finančně, ale jak mi řekla maminka „celkově se pozvedla jejich úroveň“. Děti mají svůj pokojíček, rodina má vlastní koupelnu v bytě, teplo a pravidelný přísun elektrického proudu. Už prostě nemusí řešit vyloženě existenční problémy, které byly s bydlením na ubytovně spojené.
Článek vyšel v časopisu Zvoní, které najdete ve formátu pdf ZDE.
Klárku ve školce chválí
Na maminku pozitivně působí také to, že učitelky Klárku chválí. V dětském kolektivu se nevyskytl větší problém, až na incident, kdy jeden chlapeček Klárce nadával, že je cikánka. Ihned se to prý ve školce řešilo, a to ve spolupráci i s maminkou chlapečka. Rodina si tento přístup školky velmi pochvalovala, líbilo se jí, že se situace řešila hned a že se potom již nic takového neopakovalo. Maminka Klárky byla k předškolnímu vzdělávání pozitivně nakloněná už od začátku, takže nebylo třeba tolik na ni v tomto směru působit. Často mluví o tom, že by romské děti neměly vyrůstat nebo chodit do školy jen s romskými dětmi. Nemá ráda, když se dělají rozdíly. Trochu ji štve, že i jejich mateřská škola moc romské děti nechce a vybírá si je, ale na druhou stranu je ráda, že tam Klárka chodí. Od příštího roku by tam měl nastoupit i její mladší bráška.
