Být tam, kde je Messi aneb jak si školák Honza začal plnit svůj velký sen

„Chtěl bych se jednou dostat třeba tam, kde je dneska Messi...“

Honza chodí do páté třídy na základní školu, vyrůstá v málo podnětném prostředí, v sociálně vyloučené lokalitě, kde žije společně s maminkou a pěti mladšími sourozenci v pronajatém bytě. I přes všechny překážky, které s sebou život v tomto prostředí přináší, neztrácí Honza čas a naplno rozvíjí svůj potenciál. Ve škole exceluje ve všech předmětech, každé jeho vysvědčení se pyšní výbornými známkami, má vyznamenání a minimum absencí. Nabyté znalosti si však nenechává jen pro sebe, předává je i svým mladším sourozencům, kteří si díky tomu prospěch ve škole také vylepšují.

„Nikdy jsem se učit nemusel, jde mi to samo.“

Když v roce 2021 začal Honza navštěvovat nízkoprah MIXér, všimli jsme si jeho sportovního nadání a nabídli mu možnost zapojit se do projektu Fotbal pro rozvoj.

„V klubu mě chválí hlavně za to, jak jsem chytrý a šikovný ve fotbale“

Honza byl vybrán jako posila do nově vzniklého fotbalového týmu B&Bartoni, který tehdy vedl místní dobrovolník Milan. Už při prvním tréninku Honza všem dokázal, že má obrovský talent, který je třeba nadále rozvíjet a jelikož Honza fotbalem žije, bylo hned jasné, že „neusne na vavřínech“.

„Viděli mě hrát a zeptali se mě, jestli se k nim připojím.“

O rok později se Honza připojil k týmu „Mongauá“, který působí v Krásném Březně. Zanedlouho si ho všiml i zástupce z nadace „Vykopej se“, který se přišel podívat na jejich trénink a Honza dostal nabídku, zapsat se na jejich fotbalovou akademii.

„Trénujeme každý den od půl šesté do sedmi večer, spoluhráči mě mezi sebe hned přijali, a když se mi něco nedaří, poradí mi, jak to zlepšit.“

Od listopadu 2023 působí v profesionálním fotbalovém týmu FK VIAGEM na pozici útočníka levého křídla a hrdě nosí modro-bílý dres. Zúčastnil se už několika zápasů, je schopen sám dodržovat pravidelnost tréninků. I přesto, že má ve fotbale slibnou kariéru, uvědomuje si důležitost vzdělání. Má před sebou sice ještě 4 roky studia na ZŠ, už teď však s pracovníky klubu diskutuje o možnostech dalšího vzdělávání.

„Kdybych tenkrát nezačal hrát fotbal, vůbec nevím, kde bych dneska byl.“

Honzův příběh dokazuje, že i na velmi vysokou horu vede cesta, a i když občas můžeme z cesty vybočit, vždy lze využít příležitostí, které nám ji pomohou zase najít...

Kontakt: