Teorie lidské motivace v Podpoře vzdělávání

Když máš hlad, nejsi to ty. Potřeby těla.

 Lindina máma si doučování domluvila sama. Lindě měla skončit ústavní výchova, rodina se připravovala na zabydlení Lindy zase doma. Páťačka mě zaujala oblibou ve čtení, taky zná spoustu logicko-strategických her, které zařazujeme do společných aktivit nebo vymýšlíme nové. Lindina máma také navrhla, že pokud jiná rodina zruší schůzku, můžu se jí ozvat – obě vítají intenzivnější podporu. Období silné motivace a zdolávání schodů úspěchu vystřídalo období obtížného domlouvání, hlavně změny časů schůzek. Máma s Lindou přicházely domů pozdě, dorazily, až když Lindy máma sehnala peníze na základní nákup, ze kterého by uvařila. Linda se v kuchyni učila násobit a máma krájela cibuli, kterou zahustila kečupovou omáčku. Školačka byla unavená z hladu, její primární potřeby byly fyziologické. Učení stranou.

 Zaujalo mě, že odborné práce - zaměřené na zkoumání naplňování potřeb žáků v prostředí školy - buďto přeskakují potřeby biologické nebo v nich neuvažují o stravě. Za svačinu pro dítě zodpovídá rodič. Víme však, že motivace žáka k práci na školní látce se objevuje tehdy, jsou-li naplněny nižší potřeby. Také známe scénář, kdy rodič pro nemožnost obstarat svačinu dítě do školy vůbec neposlal. Vážím si spolupráce se Sociálně aktivizační službou pro rodiny s dětmi, kde jsou kolegyně schopné s rodičem kontraktovat finanční stabilizaci tak, aby nedostatek financí nebyl důvodem, že dítě nezvládá školní učivo. A velmi si vážím učitelů, kteří rozpoznávají potřeby dětí a také si uvědomují, že děti nejsou zodpovědné za ekonomickou situaci rodiny a nejsou schopné ji samy změnit.

„V tom mu nepomůžete, to musí zabrat sám.“ Potřeba bezpečí.

 Běžným krokem při spolupráci s rodinou je, že mentor zjišťuje zpětnou vazbu vyučujících – jaká jsou slabá místa procesu učení, problematická látka, co funguje, na co dítě připravit. O spolupráci s Mirkem (6. tř.) jsem informovala také jeho třídní učitelku. V tomto případě mi bylo zvláště zapotřebí, dostat od ní zpětnou vazbu, neboť Mirek si nebyl nikdy jistý, co ve škole probírají, co je potřeba trénovat. Jediný předmět, kde orientovaný byl, byla angličtina, ve které je doučován ve škole. Paní učitelka upozornila na nedostatky v ČJ-Mirek stále chybuje v látce prvního stupně, je možné ji s Mirkem dále probírat. „Největším problémem je ale to, že Mirek nedává v hodinách pozor. Nevyrušuje, ale je naprosto pasivní. A v tom mu asi nepomůžete, to musí zabrat sám.“

 Mirkova máma má zdravotní problémy, pravděpodobně bolesti a nejspíš bude taky horká hlava. V domácnosti se často křičí a máchá berlemi. „Jak se teď máš?“ ptám se Mirka po výstupu s mámou. „Chápu, pokud teď nemáš na doučko myšlenky, on toho ten mozek stejně moc nepobere, pokud nejsi ok.“ Mirek se učit chce, ale látka po něm steče. Nepamatuje si skoro nic.

 Mozek potřebuje čas, má-li si něco zapamatovat. Pokud dojde k nehodě, úrazu, překotné události provázející pocit nebezpečí, mozek neměl čas na zapamatování si, člověk má „okno.“ Ze sdělení Mirkovy učitelky lze číst názor, že Mirek není motivovaný se ve škole něco naučit – „je naprosto pasivní.“ Dalo by se říct, že chybí touha po školním úspěchu, že Mirek nemá potřebu dosáhnout lepších výsledků. Zato by mohl mít (neuspokojenou) potřebu klidného domova, bezpečného domácího útočiště a školního prostředí bez hodnocení, chápajícího a jednajícího z hledání Mirkových aktuálních potřeb. Mirek má dobrého kámoše, se kterým tráví čas - zdá se rád, v pohodě. Nemá chuť jít se podívat do nízkoprahu, taky ho má z ruky. Jinému dítěti by ale mohla taková možnost pomoct najít ucházející prostředí, bezpečné, respektující. Taky je fajn, když se s Mirkem můžu potkat v zázemí naší organizace nebo probírat s mámou její zdravotní stav nebo neshody v domácnosti.

„Když nejede na výlet, ať nechodí ani do školy.“ Potřeba sounáležitosti a lásky.

Karolína opakuje první třídu. V Pedagogicko-psychologické poradně byla zhodnocena jako žák s potřebou podpůrných opatření – asistent a jeho stálá podpora, přizpůsobený čas pro výuku. Je levačka s horší koordinací ruka – oko. Pro Káju je v poslední době náročné se do školy těšit. Má pocit výčitek – „málo se snažíš,“ také její máma dostává od paní učitelky zprávy: „jestli si Karolína myslí, že když má zprávu z poradny, tak nemusí nic dělat, tak se plete.“ Napětí mezi rodinou a školou je znát, Karolína brečí, že nezvládá, když na ni paní učitelka křičí. V neposlední řadě – Karolína nejela na třídní výlet – pro matku bylo složité odevzdat poplatek za účast. „Ať nechodí ani do školy,“ přišlo ve zprávě Káji mámě.

 Po škole s Karolínou trénujeme, co je třeba. Pracuje většinou s pochvalou a vypadá spokojeně. V opisovém cvičení chybovala poprvé ve třetí větě. „Jsem blbá,“ vytkla si. Kolik písmen napsala správně vůči jednomu nepovedenému? Pochvala a ohodnocení za odvedenou práci je jedním ze způsobů, jak děti podpořit při naplňování potřeby uznání a sebeúcty. Orientace na chyby je jednou z cest, jak zastavit naplňování potřeby této, ale také potřeby lásky nebo bezpečí. Error management, tedy učitelská práce s chybou, má potenciál rozkrývání chybných konceptů žáka. Porozuměním jeho chybě může pedagog vytvořit novou zkušenost, která napomůže dítěti najít vlastní cestu k napravení konceptu. Toto pozitivní pojetí chyby, ohlédnutí se za důvody neúspěchu a využití dekódovaných podmínek k nápravě, je mechanismus, na který pomýšlím v celém článku. Pokud zjistíme, co je v pozadí zaražené motivace ke studiu, kde je error naplňování potenciálu (neuspokojená potřeba), můžeme se pokusit o zabezpečení těchto úrovní a otevření kanálu motivace.

Každý je k něčemu dobrý. Potřeba seberealizace.

Potřeba něčím být, najít, k čemu se hodím, sedí jako královna na vrcholu všech nižších, základnějších potřeb. Jde o potřebu identity, kterou utváří také to, pro jaké zaměstnání se rozhodneme. Většina kluků a holek zapojených do našeho programu Podpora vzdělávání zatím nezná své určení. Školáci před ukončením ZŠ na to mohou přicházet také s dopomocí „POMÁků“ – program Podpory mladistvých. Kéž se daří rozeznávat dominantní potřeby dětí a spolupracovat na jejich naplnění tak, aby královna – vrcholová potřeba člověka, seděla na trůnu pevně. Víme totiž, že nenaplňování potřeb je zárodkem generačně přenášeného traumatu. Tento není osudový, neměnný, avšak k jeho rozmělnění je třeba opět pohlédnout na povahu neuspokojeného a dopřát mu naplnění.

Projekt CZ.03.02.02/00/24_066/0004746 „EDUKOMPLEX“ je spolufinancován Evropskou unií.