Nejhorší je, když nemáte peníze ani na jídlo. Díky zemědělským poukazům mohu zasít pšenici, říká Abdul-Karim ze Sýrie

Publikováno: 4. 1. 2018 Doba čtení: 2 minuty
Nejhorší je, když nemáte peníze ani na jídlo. Díky zemědělským poukazům mohu zasít pšenici, říká Abdul-Karim ze Sýrie
© Archiv Člověka v tísni

Syřan Abdul-Karim (40) vystudoval na univerzitě v Aleppu arabskou literaturu. Jako učitel ale pracovat nemůže, protože v jeho vesnici v jižním Idlíbu nedostávají školy žádnou podporu a nemohou ho tak zaměstnat. Aby uživil ženu a 5 dětí, pracuje jako zemědělec. Hospodaří na malém kousku půdy, který jeho rodině patří.

Skoro všichni ostatní obyvatelé ve vesnici se nyní živí zemědělstvím. Nepříznivé podnebí, nízká výnosnost, vysoké ceny a omezené možnosti vývozu ovšem tuto práci všem velmi komplikují, takže v tuto chvíli není příliš výnosná.

V jižním Idlíbu je pro většinu lidí zemědělství jedinou možností, jak si vydělat alespoň nějaké peníze. Člověk v tísni ve spolupráci s Welthungerhilfe, což je partnerská organizace v rámci Alliance2015, podporuje místní farmáře prostřednictvím poukázek. Ty mají hodnotu 60 USD a je za ně možné pořídit nezbytné zemědělské vybavení.

Jak konkrétně vás současná krize zasáhla?

Několik let jsem učil arabštinu, ale v roce 2011 jsem musel skončit. Potřeboval jsem si najít práci, abych mohl živit svou početnou rodinu, navíc 3 z mých 5 dětí chodí do školy, což jsou další výdaje. Několik měsíců jsem byl dobrovolníkem, ale dostával jsem jen velmi malou finanční odměnu. Musel jsem začít pracovat v zemědělství a něco si vydělat. Probíhající krize ale bohužel velmi silně zasáhla i zemědělský sektor. Není to udržitelný způsob obživy a rozhodně to nemůže být hlavní zdroj příjmu. Půjčil jsem si do začátku od státní banky, zasel, a po sklizni půjčku splatil. Příjmy mi ale za posledních pět let klesly a nyní farmáře nikdo nepodporuje. Například zavlažování, které zdražilo, už si nemůžu dovolit.

Jaké jsou největší výzvy, kterým ve svém každodenním životě čelíte?

Nejhorší je, když si nemůžete dovolit základní věci, jako například jídlo, oblečení, školní pomůcky pro děti. Také ceny léků a dalších zdravotnických potřeb jsou vysoké a když někdo v rodině onemocní, je to velká finanční zátěž. Bezpečnostní situace není dobrá. Škola se čas od času úplně zavře, takže se děti nemohou učit.

Jak konkrétně vám Člověk v tísni a Welthungerhilfe pomáhají?

Je to poprvé za 6 let, kdy dostáváme nějakou podporu od humanitární organizace. Děkuji Bohu, že jsem byl vybrán a mohu dostávat zemědělské poukázky! Koupím za ně pravděpodobně semena pšenice, doufám totiž, že poroste dobře i bez častějšího zalévání.

Z čeho máte do budoucna strach a v co naopak doufáte?

Navzdory tomu, že bezpečnostní situace je špatná a život je nyní dost těžký, jsem optimista. Věřím, že se to brzy zlepší - budeme žít v míru a vysídlené rodiny se budou moci vrátit do svých domovů, kde se jim podaří opět vést běžný život.

Autor: Člověk v tísni

Související články