Týdeník 5 plus 2: Konfliktem na Ukrajině sociální problémy Čechů nevymizí, míní ředitel liberecké pobočky Člověka v tísni

Klientela liberecké pobočky neziskové organizace Člověk v tísni se po začátku války na Ukrajině příliš nezměnila. „Pořád pracujeme se stejnými lidmi, kteří potřebují pomoc a nejsou to uprchlíci. Doučujeme děti, řešíme dluhovou problematiku, nedostatek bydlení, kontakty s úřady. Jen nám k tomu přibyla další agenda, která se zabývá tím, co potřebují uprchlíci,“ konstatuje Lukáš Průcha, ředitel liberecké pobočky Člověka v tísni.

Své aktivity by jen neradi omezovali. Sociální problémy podle Průchy s konfliktem na Ukrajině nevymizí. Pořád se na ně obrací matky samoživitelky, kterým se zdražil nájem a nemají dost peněz na jeho uhrazení. Nebo lidé, kteří žijí v nevhodném ubytování.

„Nemyslím si, že by bylo správné tuhle práci přerušit a věnovat se jen uprchlíkům. Je to samozřejmě důležitá agenda a je aktuální a akutní, takže se jí věnujeme. Ale nemělo by to být na úkor něčeho. Když někdo potřebuje najít bydlení, tak je nám jedno, jestli je to Čech, nebo uprchlík. Nechceme to rozlišovat. Zkrátka je to někdo, kdo potřebuje pomoc,“ říká Průcha.

Vážíme si solidarity Čechů

Oceňuje solidaritu Čechů, respektive velkého množství různých iniciativ, které asistují uprchlíkům se zajišťováním základních životních potřeb. Kdyby se do pomoci nezapojily, zůstalo by řešení na státě, kraji nebo obcích.

„Jen by to na těchto iniciativách nemělo zůstat dlouhodobě. Práce s uprchlíky by se měla systematizovat a posílit kapacity nástrojů, které už máme. Ať už to jsou školy, sociální pracovníci či sociální služby. Příchozích je tolik, že to dopadne na celý segment pomáhajících profesí,“ uvažuje vedoucí liberecké pobočky. Zmíněné iniciativy pomáhají uprchlíkům s praktickými věcmi, jako je shánění oblečení nebo jídla, organizují skupinová setkání, kde se Ukrajinci učí česky. Často jim zajišťují třeba doprovod na úřady, asistují jim při hledání práce. Člověk v tísni spolu s dalšími organizacemi a dobrovolníky působí od března v krajském centru na pomoc Ukrajině (KACPU) v Liberci. Příchozím poskytují prvotní informace, aby se zorientovali v nastaveném systému.

Podle hejtmana Libereckého kraje Martina Půty přijalo KACPU do konce března bezmála devět tisíc ukrajinských uprchlíků, téměř 2400 jich ubytovalo.

„Lidé, kteří projdou registrací a už tady bydlí, potřebují pomoc s orientací v prostoru. Jak mají komunikovat s úřadem práce, jak vyplnit žádost, jak je to se školou. Prostě se základními potřebami,“ popisuje Průcha. Klienti jim sami volají, organizace se zároveň aktivně snaží vyhledávat lidi v nouzi. „Kontaktujeme třeba starosty obcí, jestli tam nemají nějaký problém, o kterém my nevíme, a oni si s ním neví rady. Nabízíme také doprovod lidem v Liberci a okolí,“ vyjmenovává.

Službu bychom rádi rozšířili po celém kraji

Rád by rozšířil tuto službu po celém kraji. V současnosti čítá liberecká pobočka neziskové organizace necelých čtyřicet pracovníků. V reakci na vlnu uprchlíků přijali kolegyni, která mluví ukrajinsky. K dispozici mají také tlumočníky. Znalost jazyka není podle Průchy důležitá při prvotním kontaktu. Když se jde ale do podrobností a pomoc chtějí zacílit na individuální příběh každého člověka, pak už je tlumočník nutný. „Zatím to vypadá, že vrchol největší vlny máme těsně za sebou, nebo že jsme na jejím vrcholu. Pokud budou boje pokračovat, nebo se zhorší, tak můžeme pravděpodobně očekávat další vlnu. Každá válka navíc produkuje vnitřní uprchlíky. To jsou lidé, kteří na Ukrajině zůstávají, ale mimo svůj domov,“ zamýšlí se Průcha.

Odhaduje, že se prohloubí krize s hledáním ubytování. Už nyní mají problém sehnat lidem dlouhodobé ubytování, a to jak Čechům, tak Ukrajincům. „Nabídek na krátkodobé ubytování uprchlíků bylo dost – kdy si k sobě někdo někoho vezme na týden, čtrnáct dní nebo měsíc. To ale situaci vůbec neřeší,“ upozorňuje. Poukazuje na to, že lidé dočasně bydlí v tělocvičnách nebo v krizovém ubytování.

autor úvodní foto: Ota Bartovský, MFD, Liberecký kraj