Uneseného syna získala po letech zpět a čekalo ji mnoho zařizování

Uneseného syna získala po letech zpět a čekalo ji mnoho zařizování

24. 7. 2020

Paní Mariya se na nás obrátila v srpnu loňského roku. Chtěla pomoci zajistit základní školu pro syna, kterého si měla přivézt z Bulharska. Znělo to celkem jednoduše. Postupně se však odkrývala celá historie a velmi záhy se ukázalo, že spolupráce s naší terénní pracovnicí bude mnohem pestřejší a náročnější, než se při prvním setkání zdálo.  

Mariya se svým partnerem, který stejně jako ona pocházel z Bulharska, žila v Plzni, kam oba přijeli za prací. Před devíti lety se jim tu narodil syn Nikolay. Partnerský vztah ale nebyl právě idylický. Opakovaně zažívala psychické i fyzické domácí násilí a věděla, že od něj musí odejít. Když byly synovi 4 roky, přijely za nimi z Bulharska matka a sestra partnera. Dorazily na základě jeho žádosti, říkal jim, že jeho partnerka nezvládá péči o syna a potřebuje jejich pomoc. Mezi rodiči gradovaly neshody, které vedly k podání návrhu na úpravu výživy a výchovy, nejprve ze strany otce, následně i ze strany matky. „Než však zdejší soud stihl rozhodnout, partner společně se svou matkou a sestrou unesl syna do Bulharska a paní Mariyi zamezil se s ním vídat či jinak kontaktovat,“ dokresluje situaci terénní pracovnice Helena Urbanová.

Nadcházející 4 roky pro ni byly náročné. Únos řešila ve spolupráci s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně se soudem v bulharské Sofii. Po celou dobu pracovala ve třísměnném provozu v mlékárně v Klatovech, žila na ubytovně a z ušetřených peněz platila právníka, aby si zachovala naději, že syna získá zpět do péče. Nakonec se toho podařilo docílit, syn byl soudem v Sofii svěřen do péče matky a paní Mariya byla na podzim 2019 vyzvána, aby si pro syna do Bulharska přijela. „Jakmile se dozvěděla, že jí syn byl svěřen do péče, začala i na základě doporučení Orgánu sociálně-právní ochrany dětí jednat. Musela vyřešit svou bytovou situaci, protože syn k ní na ubytovnu nemohl. Chtěla se také z Klatov přestěhovat do Plzně, jednak kvůli větší nabídce škol i volnočasových aktivit. Peníze na nájem, případnou jistotu měla našetřené, ale bohužel narazila na podvodníky, kteří ji obrali o více než 25 000 Kč na zálohách za budoucí pronájem, přestože se do vyhlédnutého bytu fakticky nikdy nenastěhovala. Věc v současné době řešíme,“ vysvětluje Urbanová komplikace. Nakonec se jí podařilo získat menší nájemní byt v Plzni a na konci listopadu si mohla pro syna konečně dojet.

Po návratu syna musela vyrazit na úřady

Jakmile se dostal syn do bezpečí k matce, čekalo ji kolečko vyřizování po úřadech. Bylo nutné synovi zajistit přechodný pobyt, vyřídit zdravotní pojištění, zajistit školní docházku, znovuobnovit soudní řízení ohledně svěření chlapce do její péče, ale také třeba úřad práce, v jehož evidenci je maminka od září. Do ledna jí byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti, protože po dohodě musela ukončit pracovní poměr v Klatovech kvůli přestěhování do Plzně. Nebylo jasné, jak rychle zvládne zajistit bydlení, převoz syna z Bulharska a zajištění školní docházky. Nástup do nové práce v tomto období nebyl reálný a našetřené peníze utratila za počáteční platby za nájem a potřeby pro syna. Bylo proto nezbytné zajistit dávky státní sociální podpory a hmotné nouze. „K již schválenému příspěvku na bydlení se tak přidal i příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, díky čemuž byl pokryt celý nájem, ale také základní životní potřeby a pro syna, obědy ve škole či další školní aktivity. Řadu dalších věcí jako oblečení nebo školní pomůcky jsem mamince pomáhala zajistit přes facebookovou skupinu Bezpeněžní zóna a Maminky v nouzi,“ uvádí situaci do souvislostí pracovnice. Bylo požádáno také o přídavky na dítě.

Přijetí do základní školy bylo vcelku jednoduché, ale protože chlapec neuměl ani slovo česky a jeho maminka neměla žádné zprávy o prospěchu ze školy, kam do té doby docházel – dokonce jí v Bulharsku odmítli předat vysvědčení – bylo nezbytné se školou začít řešit jeho integraci. Chlapec po doporučení školy nastoupil až ve druhém pololetí. Maminka s ním na jejich návrh absolvovala vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně kvůli dalšímu vzdělávacímu postupu. Aby to Nikolay ve škole lépe zvládal, bylo nezbytné zařídit mu doučování, zapůjčit mu počítač a zprostředkovat připojení k internetu. To vše se podařilo ve spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi jako Salesiánské středisko mládeže, SPOLEČNOST TADY A TEĎ, Diecézní charita Plzeň nebo Mezigenerační a dobrovolnické centrum TOTEM. „Paní Mariya od počátku domácího vzdělávání, ještě bez počítače, docházela každý týden v pondělí do školy pro úkoly na daný týden a vypracované úkoly předávala zpět tak, aby syn výuku nezanedbal. Na konci května se do školy vrátil, je tam spokojený a je znát, že se v jazyce hodně zlepšil,“ dodává Urbanová k jeho školním úspěchům.

Pro chlapcův posun a integraci je také potřeba myslet na využití jeho volného času a jeho mimoškolní zájmy, a proto na přání syna podala paní Mariya přihlášku do základní umělecké školy na hudební obor, kdy po absolvování talentových přijímacích zkoušek nastupuje Nikolay od září na bicí. Hledá také vhodné příměstské tábory a v září s ním půjde na seznamovací schůzku do zdejších skautských oddílů. Všechno je tak na dobré cestě a zbývá jen najít takové zaměstnání, které Mariyi dovolí skloubit práci s péčí o syna. Snad se na začátku školního roku, až Nikolay nastoupí znovu do školy, poštěstí.

Autor: Tereza Králová