Už jste byli v Sýrii na představení dětského souboru? Ne? Tak se pojďte podívat!

V severní Sýrii pořádáme různé akce, které se zaměřují na sociální soudružnost a kde lidé mohou rozvíjet své dovednosti. Aktivity jsou různorodé a pro všechny věkové skupiny - od fotbalových zápasů a uměleckých akcí, po různé diskuze a dětské divadlo. Díky tomu mohou lidé alespoň na chvíli zapomenout na probíhající válku a navzájem se podpořit.

Děti, oblečené ve všech barvách duhy, se připravují na své vystoupení. Rozcvičují se venku na zahradě kulturního centra, kde je za chvíli čeká jejich premiéra. Hru o třech dějstvích nacvičují už několik týdnů. Vzrušení před tím, než poprvé vystoupí na jeviště, tu ale převažuje nad obavami.

Mezitím v sále divadla čekají sourozenci, rodiče a prarodiče malých divadelníků. Jeden po druhém si sedají a potichu si plni očekávání šeptají pod svými rouškami.

Světla nad starými dřevěnými sedadly v hledišti postupně pohasínají a děti zaujímají svá místa v zákulisí. V hledišti je cítit napětí. Představení právě začíná.

Ali (65), přichází na jeviště a vítá hosty. Vede kulturní centrum už od roku 2012.

„Učíme děti naši bohatou historii, aby ji mohly vyprávět příštím generacím,” říká Ali. Na tomto místě se kromě divadelních představení konají koncerty, vyprávění a besedy, aby komunika držela při sobě.

Děti vstupují ve dvojicích, které jsou oblečené do stejných barev, na jeviště. Sedají si na svá místa na scéně, která vypadá jako třída. Učitel stojí na jevišti vpravo před bílou tabulí a začíná hodina hudby. „Do-re-mi-fa-so-la-ti-do!” zpívá učitel. Žáci zvedají ruce a očima i máváním rukou úpěnlivě prosí učitele, aby je vybral k opakování melodie. Každý žák je postupně vybrán, aby take zazpíval. Až na jednu žačku - mladou dívku na vozíčku.

„Tohle je poprvé, co jsem sem přišla,“ říká Amša (28), která sedí v publiku a přišla se podívat na svou sestru, která v představení vystupuje. „Líbí se mi poselství, které hra nese. Že si děti mají navzájem pomáhat nehledě na to, že je třeba někdo jiný. Je to moc důležité poselství, které nám říká, že žádné dítě by nemělo zůstat bez pomoci. Natož pak děti, které mají nějaké zvláštní potřeby.“ Amše se způsob fungování centra i to, co místním lidem nabízí, moc líbí. Říká, že umění v sobě nese velkou sílu. „Hlavně hudba. Hudba je vlastně takový mezinárodní jazyk, který spojuje lidi a stírá rozdíly mezi nimi,“ dodává Amša.

Amšinu sestru Hend (13) moc bavilo představení hrát. Během nacvičování potkala nové děti, které byly stejně staré jako ona a našla si mezi nimi nové kamarády.

Představení a celé kulturní centrum umožňuje dětem rozvíjet jejich kreativitu. „Baví mě hrát divadlo,” říká Hend. „Až budu velká, chci být herečka.”

„Děti se díky těmto hrám naučí věci, které jsou důležité a užitečné a pomáhá to formovat jejich osobnost,” dodává Amša.

Hra pokračuje dál a každá scéna divákům představuje situace, ve kterých se lidé mohou ocitat v reálném životě a konfrontuje publikum otázkami:

Pozvali byste tuto mladou dívku na vozíku, aby si s vámi hrála? Zastali byste se jí, kdybyste viděli, že je jí ubližováno?

Představení uzavírá dívka sedící na vozíčku monologem. Po jejím boku se řadí děti oblečené ve všech barvách a Hend na samý konec dodává:

„Lidé, hlavně děti, by měli být přáteli. Navzdory jakýmkoli rozdílům, které mezi nimi jsou."

Světla se rozsvěcují a publikum bouřlivě tleská. Rodiny se mísí s malými herci a fotí se spolu. Náš tým dává dětem batohy na památku jejich premiéry.

Děkujeme Evropské unii za podporu této události, která byla pro spoustu dětí a jejich rodin žijících ve válce, nesmírně důležitá a za poskytnutí finančních prostředků na nové školní pomůcky.