Výhledy 2021 očima pracovnic služby podpora vzdělávání
Publikováno: 10. 9. 2021 Doba čtení: 3 minuty
„Já ještě nechci domů.“ „Proč tu nemůžeme být déle, alespoň 14 dní.“ „Můžeme se tam, prosím, vrátit?“ S těmito slovy jsme v srpnu odjížděly s 16 dětmi z pobytové akce u Klenčí pod Čerchovem. „I jedenáctiletý Niky, který mě na nádraží při odjezdu na akci nepozdravil a nechtěl mi podat ruku, na konci přiběhl, objal mě a řekl ‚Příště přijedu zase´.“ (Mirka) Domů se nechtělo jet ani nám – tolik ohleduplnosti a vzájemného respektu jsme v dětském kolektivu dlouho nezažily.
Pro mnohé z dětí, nejen pro Nikyho, to byla jediná nebo jedna z mála příležitostí, kdy mohly strávit nějaký čas mimo svůj domov, rodinu, místo, kde žijí. I proto je velice důležitou součástí naší služby pořádání jednodenních i vícedenních volnočasových aktivit. „S dětmi ve službě spolupracujeme dlouhodobě, známe proto jejich rodinné a širší zázemí a víme, jak je pro ně důležité být i někde jinde. Rodina jim tuto možnost často sama nezprostředkuje. Jsou to děti, které vyrůstají v náročných emočních a sociálních podmínkách. To platilo i pro letošní skupinku.“ (Mirka)
Na vícedenní pobytovou akci jsme nejely letos poprvé. Přesto jsme všechny cítily, že byla v něčem odlišná. Když jsme přemýšlely, co ji udělalo výjimečnou, jednoznačně jsme došly k tomu, že to bylo přístupem dětí. „Letos po celou dobu panovala skvělá atmosféra. Děti se zapojovaly do aktivit, spolupracovaly i přes rozdílné možnosti v týmech, nikoho neodstrkovaly, nikdo neměl problém s jinakostí.“ (Lada) „Od prvního dne některé děti chodily od jednoho k druhému, představovaly se a říkaly ‚Budeme kámoši?´ Celou dobu si vzájemně pomáhaly a ozvaly se, když viděly, že někdo potřebuje pomoc dospěláka.“ (Daniela). „I přes to, že se některé z dětí potýkají ve škole nebo ve svém okolí se šikanou, nezaznamenaly jsme žádné projevy tohoto chování. Nikdo nedělal rozdíly v tom, kdo odkud pochází, prostě se spolu skamarádily. Celkově to byla skvělá parta.“ (Simona)
Můžete mít pocit, že jsme si zapomněly sundat z očí růžové brýle, ale věřte tomu, že to tak není. Roli může hrát to, že jsme všichni byli dlouhou dobu bez možnosti osobních setkání a možná proto jsme všichni byli lační po sociálním i fyzickém kontaktu. Situace zasáhla samozřejmě nejvíce právě děti. O to víc děti, jejichž rodiny se potýkají s mnohými nejen existenčními problémy. Obzvláště pro ně je důležité zprostředkování možnosti strávit čas mimo rodinu, v prostředí, které nabízí nejen smysluplný program, ale i přijetí, pochopení a podporu.
Důkazem toho, jak se podařilo tyto cíle naplnit, nám byla výše popsaná atmosféra, stejně tak jako reakce dětí při odjezdu z akce. „Děti, se kterými pracuji, mi doteď ‚nadávají´ za to, že byla akce moc krátká a že by příště chtěly jet alespoň na 14 dní. Pořád mluví o tom, že příště pojedou zase. Pospolitost vydržela děckám i po akci na výletě a klubech. Atmosféra se přenesla i sem a to přesto, že ne všechny děti na táboře byly“. (Daniela)
I na podzim chystáme v jednotlivých lokalitách volnočasové aktivity a kromě toho opět i jednu společnou. Věříme, že po zkušenosti z letošního pobytu ještě jedno společné setkání v Plzni děti ocení.
