Výhledy 2021 očima pracovnic služby podpora vzdělávání

Výhledy 2021 očima pracovnic služby podpora vzdělávání

10. 9. 2021

„Já ještě nechci domů.“ „Proč tu nemůžeme být déle, alespoň 14 dní.“ „Můžeme se tam, prosím, vrátit?“ S těmito slovy jsme v srpnu odjížděly s 16 dětmi z pobytové akce u Klenčí pod Čerchovem. „I jedenáctiletý Niky, který mě na nádraží při odjezdu na akci nepozdravil a nechtěl mi podat ruku, na konci přiběhl, objal mě a řekl ‚Příště přijedu zase´.“ (Mirka) Domů se nechtělo jet ani nám – tolik ohleduplnosti a vzájemného respektu jsme v dětském kolektivu dlouho nezažily. 

Pro mnohé z dětí, nejen pro Nikyho, to byla jediná nebo jedna z mála příležitostí, kdy mohly strávit nějaký čas mimo svůj domov, rodinu, místo, kde žijí. I proto je velice důležitou součástí naší služby pořádání jednodenních i vícedenních volnočasových aktivit. „S dětmi ve službě spolupracujeme dlouhodobě, známe proto jejich rodinné a širší zázemí a víme, jak je pro ně důležité být i někde jinde. Rodina jim tuto možnost často sama nezprostředkuje. Jsou to děti, které vyrůstají v náročných emočních a sociálních podmínkách. To platilo i pro letošní skupinku.“ (Mirka)

Na vícedenní pobytovou akci jsme nejely letos poprvé. Přesto jsme všechny cítily, že byla v něčem odlišná. Když jsme přemýšlely, co ji udělalo výjimečnou, jednoznačně jsme došly k tomu, že to bylo přístupem dětí. „Letos po celou dobu panovala skvělá atmosféra. Děti se zapojovaly do aktivit, spolupracovaly i přes rozdílné možnosti v týmech, nikoho neodstrkovaly, nikdo neměl problém s jinakostí.“ (Lada) „Od prvního dne některé děti chodily od jednoho k druhému, představovaly se a říkaly ‚Budeme kámoši?´ Celou dobu si vzájemně pomáhaly a ozvaly se, když viděly, že někdo potřebuje pomoc dospěláka.“ (Daniela). „I přes to, že se některé z dětí potýkají ve škole nebo ve svém okolí se šikanou, nezaznamenaly jsme žádné projevy tohoto chování. Nikdo nedělal rozdíly v tom, kdo odkud pochází, prostě se spolu skamarádily. Celkově to byla skvělá parta.“ (Simona)

Můžete mít pocit, že jsme si zapomněly sundat z očí růžové brýle, ale věřte tomu, že to tak není. Roli může hrát to, že jsme všichni byli dlouhou dobu bez možnosti osobních setkání a možná proto jsme všichni byli lační po sociálním i fyzickém kontaktu. Situace zasáhla samozřejmě nejvíce právě děti. O to víc děti, jejichž rodiny se potýkají s mnohými nejen existenčními problémy. Obzvláště pro ně je důležité zprostředkování možnosti strávit čas mimo rodinu, v prostředí, které nabízí nejen smysluplný program, ale i přijetí, pochopení a podporu.

Důkazem toho, jak se podařilo tyto cíle naplnit, nám byla výše popsaná atmosféra, stejně tak jako reakce dětí při odjezdu z akce. „Děti, se kterými pracuji, mi doteď ‚nadávají´ za to, že byla akce moc krátká a že by příště chtěly jet alespoň na 14 dní. Pořád mluví o tom, že příště pojedou zase. Pospolitost vydržela děckám i po akci na výletě a klubech. Atmosféra se přenesla i sem a to přesto, že ne všechny děti na táboře byly“. (Daniela)

I na podzim chystáme v jednotlivých lokalitách volnočasové aktivity a kromě toho opět i jednu společnou. Věříme, že po zkušenosti z letošního pobytu ještě jedno společné setkání v Plzni děti ocení.

Autor: Pracovnice služby podpora vzdělávání v Plzeňském kraji