„Vzdělání je nejdůležitější, přináší sebedůvěru a nezávislost. Jak bych mohl nebýt šťastný, když se má dcera vzdělává?" říká otec Akhlimy z Nepálu

Publikováno: 8. 3. 2020 Doba čtení: 6 minut
„Vzdělání je nejdůležitější, přináší sebedůvěru a nezávislost. Jak bych mohl nebýt šťastný, když se má dcera vzdělává?
© People in Need

Každé ráno, když slunce dosáhne na verandu Akhlimina domu v oblasti Terai v Nepálu, užívá si tato dívka přicházející den. Kolem sebe cítí čerstvý vzduch a naslouchá jemnému vánku v korunách stromů. Den začíná úklidem svého domu.

Nejdříve jde pomalu pro vodu. „Každé ráno, když přichází s vědrem vody, trocha vody vyšplouchne a ona se tak roztomile zatváří,“ popisuje Akhlimina sousedka. Obě vyrůstaly v společnosti, kde se dívky běžně vdávají velmi mladé a jejich vyhlídky do budoucna jsou omezené. Akhlima navíc žije se zdravotním postižením.

Dívky, které žijí na jihu Nepálu, často předčasně ukončí školní docházku. Důvodů je mnoho. „Bylo zrovna období dešťů a pro moji dceru tak bylo mnohem obtížnější dostat se do školy, protože nemůže pořádně chodit. I když byla ve škole zapsaná, tak kvůli této komplikaci, společenským normám a také z finančních důvodů, byla nucena školu opustit,” říká Akhlimin 75 letý otec, Nathuni Miya. „Ve škole jsem se necítila dobře, nebylo to pro mě dobré prostředí. Výuka probíhala hrozně rychle a já tempu učitelů nestačila. Navíc pro mě bylo složité se do školy dostat. Tak jsem docházku ukončila,” dodává Akhlima.

O číslech a abecedě jsem neměla ani ponětí

Akhlima je patnáctiletá dívka, která čeká na Gaunu, což je tradiční slavnost, která se koná několik měsíců nebo roků po svatbě. Předtím nevěsta žije po určitý čas v domě svých rodičů. Akhlima se provdala před 10 měsíci a aktuálně žije se svými rodiči, což je v její komunitě běžná praxe. Dívky se vdávají nezletilé a musejí si zakrýt obličej šátkem nebo obléci sárí. Nikdy nezískají příležitost ani přístup k vzdělání, v domě tedy mají de facto nulové vyjednávací možnosti a slovo. Neumějí vůbec nebo téměř vůbec číst a počítat a neznají svá práva. Nevědí také téměř nic o rovnosti, sexualitě, antikoncepci a chybí jim životní dovednosti.

Akhlima neuvažovala o tom, že by začala znovu chodit do školy, protože k tomu neměla příležitost a dosud si nikdy neuvědomila význam vzdělání. „O číslech a abecedě jsem neměla ani ponětí, dělala jsem domácí práce. Někdy se cítím špatně, protože nezvládnu dělat práci pořádně,” svěřuje se Akhlima. „Dělali tu průzkum a sbírali data o nezletilých vdaných dívkách ve vesnici, které neukončily základní vzdělání. Řekl jsem si, že to by mohla být příležitost pro mou dceru, aby se opět začala vzdělávat. Mí sousedé o možnosti tohoto výukového programu také řekli své snaše. Pozval jsem člověka, co dělal ten průzkum k nám domů a pověděl mu o dceři,” vysvětluje Akhlimin otec a vzpomíná, jak se poprvé dozvěděl o možnostech využití výukového centra.

První z pěti dcer, která umí číst a psát

S podporou fondu Girls’ Education Challenge financovaného britskou vládou pomocí UK Aid from the UK government Člověk v tísni zahájil v roce 2018 pětiletý projekt Aarambha - Leave No Girl Behind. Na projektu se podílí i místní partner Člověka v tísni Aasaman Nepal. Cílem projektu je zlepšit životní šance a vyhlídky vdaných nezletilých dívek ve věku 10-19 let, které nedokončily školu. Díky projektu se naučí tyto dívky číst, psát, počítat, získají životní dovednosti a důležité informace. Projekt také usiluje o sociální proměny v komunitách a zohledňuje a pomáhá naplnit závazek britské vlády, která podporuje práva všech dívek na kvalitní 12 letou školní docházku.

Akhlima se už před několika měsíci přihlásila do komunitního vzdělávacího centra Saheli Kishori společně s 20 dalšími dívkami z její vesnice v oblasti Bara. „Můj manžel ví o mé účasti na tomto programu a podporuje mě v tom. Získala jsem tu nové přátele a mít přátele znamená být šťastnější. Cítím se tu spokojená a jsem ráda, že jsem součástí tohoto programu,” říká Akhlima.

Díky gramotnosti a schopnosti počítat se mění i dívčin život. Dnes dokáže napsat své jméno v přítomnosti rodiny a členů komunity. „Umím číst a psát podle knížek. V něco takového jsem nikdy ani nedoufala,” vysvětluje. Akhliminy rodiče jsou šťastni, když vidí, že jejich dcera se věnuje vzdělání i přesto, že je vdaná a žije s tělesným postižením. Z pěti dcer je první, která se naučila psát a orientuje se v abecedě a číslech. Její rodiče ji podporují. „Vzdělání je nejdůležitější, jen tak lze získat sebevědomí a nezávislost. Když máte vzdělání, získáte práci. Jak bych mohl nebýt šťastný, když se má dcera vzdělává?” říká její otec.

Dívky chtějí dělat svá vlastní životní rozhodnutí

O několik metrů dál, učí jeho dceru a 19 dalších dívek z vesnice v komunitním vzdělávacím centru facilitátorka Priyanka Kumari Singh. „Akhlima je chytrá dívka a nikdy nevynechá hodinu. Vidím její pokroky a jsem na ni velmi pyšná. Teď už dokáže psát písmena. Umí napsat jména svých rodičů. Dokáže číst a psát podle knížek a číst v kalendáři,” říká Priyanka.

Účastníky v komunitním vzdělávacím centru výuka zajímá a baví. Cítí se tu bezpečně a jsou spokojení, že mohou být v tak přátelském prostředí. Facilitátorka dále říká, že díky výuce v komunitním vzdělávacím centru si dívky nyní uvědomují význam vzdělání a také to, že by chtěly manželství oddálit. „Smekám před sílou vůle těchto provdaných dívek, které předtím nemohly dokončit školu a nyní se učí v tomto vzdělávacím centru. Ty, které čekají na Gaunu, se svěřily, že chtějí Gaunu ještě o nějaký čas odložit. Míra uvědomění a sebedůvěry mezi těmito vdanými dívkami se skutečně musí ocenit,” říká Priyanka. Tohle nikdo neočekával a znamená to také, že se dívky hlásí o svá práva a chtějí dělat svá vlastní životní rozhodnutí.

Akhlima také rodiče požádala o odložení Gauny o nějaký čas. Její požadavek ji stál obrovské odhodlání, zvítězit nad přísnými společenskými pravidly není snadné. Nakonec však rodiče i její manžel souhlasili. „Myslím, že bez mého manžela by dnes situace dcery byla jiná. Stigma tělesného postižení je velké. Doufám, že tento nový krok, který má dcera učinila, jí pomůže,” říká Akhlimina matka. Mezitím Akhlima a její otec přemýšlejí o budoucnosti. Dalším Akhlimininým krokem má nyní být kurz odborného vzdělání v rámci projektu. „V komunitním vzdělávacím centru se postupně učím a vzdělávám. Přemýšlela jsem o kurzu zaměřeném na odborné dovednosti, abych pak mohla získat nějakou kvalifikovanou práci, třeba jako krejčová,” říká Akhlima.

83 komunitních vzdělávacích center pro 1709 dívek

V současné době Člověk v tísni poskytuje kurzy gramotnosti a základních početních úkonů pro 1 709 vdaných dospívajících dívek, které nedokončily základní vzdělání v oblastech Rautahat a Bara v Nepálu. K dispozici má 83 komunitních vzdělávacích center. Studentky se také mohou zapsat do kurzů zaměřených na životní dovednosti, aby si udělaly jasno o svých životních plánech a mohly přistoupit k formálnímu školnímu vzdělání nebo pracovním příležitostem. Projekt se zaměřuje na vzdělání dívek a pozitivní společenské normy, ale také na řešení negativních dopadů, které časně uzavřená manželství mají na nezletilé dívky.

Akhlimin příběh je důkazem, že vzdělání dokáže změnit myšlení lidí a vytváří smysl pro seberealizaci a odpovědnost. V tomto případě Akhliminino odhodlání zvítězilo nad nepřízní osudu v podobě zakořeněných společenských norem. Několik měsíců studia může ovlivnit a změnit životy mladých provdaných dívek a jejich rodin. Je to možné díky fondu Girls’ Education Challenge financovaného UK Aid from the UK government. GEC je největší globální fond na světě, který se věnuje vzdělání dívek a formou kvalitního vzdělání podporuje více než milion marginalizovaných dívek v těch nejchudších zemích, včetně těch, které mají nějaké postižení nebo je u nich riziko, že budou opomenuty.

Nepálským dívkám pomáháme se vzděláním také díky Skutečnému dárku.

Autor: Jenisha Twanabasu, PIN Nepal Project Coordinator

Související články