Z obhájce lidských práv kriminálníkem

Publikováno: 1. 5. 2015 Doba čtení: 4 minuty
Z obhájce lidských práv kriminálníkem
©

Pro mnoho z nás je Ázerbájdžán země nádherných, ručně vyšívaných koberců, zvláštních sportovních událostí a rozsáhlého přírodního bohatství. Ale za touto zářivou oponou existuje ještě jiný Ázerbájdžán. Temnější. Bez respektu k evropským hodnotám, ke kterým se naoko hlásí.

Intigam Alijev, jeden z předních ázerbájdžánských obhájců lidských práv, byl nedávno odsouzen k 7,5 letům vězení na základě pochybných obvinění. Ázerbájdžánský režim se tímto způsobem zbavuje stále většího počtu svých kritiků.

Nositel prestižního ocenění Člověka v tísni Homo Homini za rok 2012 a Ceny Andreje Sacharova, udělované Norským helsinským výborem, za rok 2014, tak rozšířil stále delší seznam politických vězňů, kteří pouze uplatňovali svá základní práva. Seznam nyní čítá skoro stovku jmen, což je asi dvakrát více než v Rusku a Bělorusku dohromady.

Není asi potřeba příliš zdůrazňovat, že nikdo z vězněných novinářů, občanských aktivistů a obhájců lidských práv si svůj osud nezaslouží. Případ Intigama Alijeva, respektovaného právníka, učitele a obhájce lidských práv je ale v něčem výjimečný.

Intigama Alijeva jsem měla možnost poznat na jaře 2011, kdy jsme společně absolvovali cestu do druhého největšího ázerbájdžánského města Gandža, kde probíhal soud s mladým politickým aktivistou. Protože mu bylo z politických důvodů zabráněno stát se členem advokátní komory, nemohl Alijev oficiálně vést obhajobu, přesto však - nebo možná právě proto - trval na tom, že mladíkovi pomůže a poukáže tak na absurditu celého procesu.

Během pětihodinové cesty jsme diskutovali nad tématem lidských práv v Ázerbájdžánu i o tom, kam bude celá země směřovat. Byla jsem ohromena, jak přesvědčený byl tento muž o nutné ochraně hodnot, kterým věří. Zatímco se mnozí jeho kolegové obávali politického pronásledování, pro něj byla pomoc nespravedlivě stíhaným základem jeho práce.

„Pokud děláš správné věci, neměla by ses bát,“ říkal mi, „strach není dobrým rádcem.“

Jenže to se snáze řekne, než udělá. V autoritářském státě jako je Ázerbájdžán, kde jsou lidé stíháni i za politicky nevhodnou poznámku na Facebooku, je potřeba mít k takové práci hodně odvahy.

Mezinárodní lidskoprávní organizace opakovaně kritizují ázerbájdžánskou vládu za pokračující omezování osobních svobod a umlčování svých odpůrců. Represe proti nim vygradovaly minulý rok jako následek politického zemětřesení na Ukrajině. Podle hodnocení mezinárodních organizací je Ázerbájdžán mezi deseti zeměmi s nejhoršími podmínkami pro práci novinářů, a ve svém regionu dokonce nejhorší v přístupu k činnosti lidskoprávních aktivistů. To se potvrdilo i minulý týden, kdy byl na 6 a půl roku odsouzen další významný obhájce lidských práv - Rasul Džafarov.

Až později jsem se dozvěděla, že v zemi není žádný jiný právník, který by podal tolik podnětů k Evropskému soudu pro lidská práva jako právě Intigam Alijev – bylo jich bezmála 200 - a téměř 40 z nich vyhrál, mimo jiné případy porušení práva na svobodu slova nebo volební právo. Třicet dalších podobných případů stále leží soudcům na stole.

Za dva roky jsme se znovu potkali, když přijel do Prahy převzít ocenění Homo Homini. Cenu udělovanou Člověkem v tísni nejzanícenějším obhájcům lidských práv získal Alijev za svou výjimečnou oddanost podpoře a obhajobě lidských práv. Do Prahy přijel se skromností a pokorou jemu vlastní: „Není někdo jiný, kdo si tuhle cenu zaslouží víc?“ ptal se.

 Po ukončení cerenomie tam stál, unavený, ale s přívětivým, plachým úsměvem na tváři, a trpělivě odpovídal na otázky a přijímal gratulace. Byli jsme právě uprostřed konverzace, když k nám přistoupil zástupce Člověka v tísni, a vyjádřil obavy, zda mu tato cena nepřinese nechtěnou pozornost a nemůže mu doma nějak uškodit. „Jestli budete mít kvůli ceně problémy, tak nám to dejte, prosím, vědět. Vynasnažíme se pomoci.“ Intigam zavrtěl hlavou a obdařil muže znepokojeným pohledem. „Ne, vlastně jsem přemýšlel o úplně opačné situaci. Co když se vaše organizace dostane do problémů kvůli tomu, že jste cenu udělili mně? Opravdu mě to zneklidňuje.“

Takový je Intigam. Vždy je tu někdo potřebnější, komu by měla být věnována pozornost. To byl i jeden z důvodů proč odmítl odjet ze země, a to i v době, kdy se režim připravoval na zásah proti svým kritikům. „Nemůžu jen tak opustit všechny ty lidi tady“, řekl mi.

Václav Havel jednou prohlásil: „Disidentem se člověk nestává tak, že se jednoho dne rozhodne pro tuto svéráznou kariéru, ale proto, že vnitřní odpovědnost, kombinovaná s celým komplexem vnějších okolností, ho prostě do tohoto postavení uvrhne.“

Intigam Alijev nikdy nebyl politikem a ani se jím stát nechtěl. To, co dělá nyní, je jeho reakcí na situaci v jeho milované zemi, projevem jeho výrazného smyslu pro spravedlnost a osobní statečnosti. Díky tomu všemu se vydal ve stopách Václava Havla a stal se disidentem moderní doby.

 V České republice mu to vyneslo prestižní cenu. V Ázerbájdžánu vězení.

 Je to překvapující? Sotva.

 „Ti, kteří obhajují lidská práva a politické vězně a informují o volebních podvodech a korupci, jsou v Ázerbájdžánu považováni za zločince. Já jsem jeden z nich. O mě se ale nebojte. Pomozte, prosím, raději těm, kteří trpí ve vězení,“ řekl po svém očekávaném zatčení v srpnu minulého roku. Teď trpí ve vězení on.

 

Anna Zamejc

 

Článek vyšel ve zkrácené verzi v Lidových novinách.

 

Autor: Anna Zamejc, nezávislá novinářka