Ze sklepa do sociálního bydlení

Ze sklepa do sociálního bydlení

20. 11. 2020

Paní Čermáková žila se svými 4 dětmi asi tři roky ve sklepení jedné menší tržnice v centru města. Když se vystěhovávala, doprovázely ji dvě naše pracovnice. „Bylo to drsný. Všude byla spousta plísně. Nenechala bych tam bydlet ani svého psa. Majitelé dokonce tvrdili, že jim dluží za nájem. Ale když jsem jim pohrozila finančním úřadem a hygienou, uznání dluhu, které paní Čermákovou pod nátlakem donutili podepsat, vztekle roztrhali,“ vzpomíná naše pracovnice. V srpnu se podařilo jí zajistit krizový byt, aby s dětmi nezůstala na ulici, a v listopadu se už s dětmi stěhovala do sociálního bytu. Tam už se v klidu může zaměřit i na jiné problémy než ty, které doprovázely její bydlení. 

Maminka se 4 dětmi se na nás obrátila v únoru letošního roku. Bohužel velice záhy přišlo vyhlášení nouzového stavu a mimořádných opatření, mezi které patřil i zákaz sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Spolupráce tak byla přerušena a kontakt probíhal jen po telefonu. „Spolupráce se zpočátku točila především kolem nejstaršího syna, kterému se příliš nedařilo v první třídě, nicméně intenzivnější kontakt kvůli procvičování byl možný až v červnu. Nakonec to tedy dopadlo tak, že chlapce nechala škola opakovat ročník, a to bez možnosti dělat reparát. Chlapec vůbec neměl posudek z pedagogicko-psychologické poradny, protože to speciální pedagožka, se kterou spolupracoval, nepovažovala za důležité, přestože v minulosti vyšetřován již byl a výsledkem bylo podezření na lehké mentální postižení. Navíc mně se jevilo, že tam opravdu je nějaký vážnější problém, protože některé věci jsme opakovali opravdu intenzivně a on nebyl schopen si je zapamatovat, ale ani trochu,“ popisuje počáteční spolupráci pracovnice Lada Forstová, která nesdílela názor pedagožky v tom, že chlapec nic neumí proto, že s ním doma nikdo neprocvičuje. Sama si totiž během spolupráce s rodinou několikrát ověřila, že maminka je velice snaživá a s dětmi opravdu pracuje.

Mezitím bylo nutné začít urgentně řešit bydlení, protože rodina dostala výpověď z nájmu. Zároveň pod nátlakem podepsala uznání dluhu, přestože podle svých slov platila, i když po menších částkách a postupně. Potvrzení však neměla. Situace byla hodně vyhrocená, majitelé až agresivní. Bylo nezbytné rodinu odstěhovat co nejdříve. „To se podařilo na konci srpna díky spolupráci s Charitou a sociálním odborem města. Rodina se tak přestěhovala do krizového bytu, který byl v té době naštěstí prázdný. Nicméně to bylo řešení jen na nezbytně nutnou dobu,“ vypráví Lada. Mezitím začaly společně hledat nové stabilní bydlení. Velkým štěstím bylo, že narazily na sociální bydlení v nedaleké obci, kde ještě nebyly obsazené byty, protože kolaudace zatím kvůli epidemiologické situaci nemohla proběhnout. Podaly žádost o byt společně se všemi přílohami a doufaly. Místo je pro rodinu ideální, v obci je školka a v nedalekém městě i škola, kam je snadné dojet autobusem, ale i dojít bezpečně pěšky.

Sociální bydlení má své podmínky

Měla štěstí. Byla jediná, kdo o daný byt projevil zájem. Navíc splnila všechny požadavky. Tím zásadním je, že nesmí překročit nastavenou maximální hranici příjmů. Pokud by ji překročila a jednalo se o pravidelný příjem, musela by se ihned vystěhovat. Vzhledem k tomu, že je však maminka na mateřské dovolené s osmiměsíčním synem a ještě má doma dvě školkové děti, její možnost, jak si zvýšit příjmy, je mizivá. „Samozřejmě pokud by na rodinu byly nějaké stížnosti, byl tam nepořádek, kouřilo se tam, případně by v bytě někdo neoprávněně přespával, také by nekompromisně došlo k jejich vystěhování,“ říká Lada. Pokud ale rodina bude plnit veškeré podmínky, má v novém bydlení jistotu, kterou dosud v životě neměla.

Se změnou bydlení však souvisela také změna školy pro nejstaršího syna. Nová škola si vyžádala posudek z poradny, aby chlapci mohla hned od začátku poskytnout potřebná podpůrná opatření. „V současné době již mají vyšetření za sebou a čekáme na písemné podklady. Závěry tedy ještě neznáme,“ přibližuje Lada aktuální situaci. V listopadu tak nastoupil do školy, i když vzhledem k zakázané prezenční výuce ještě těžko mluvit o nástupu. „V tuhle chvíli nevíme, jestli bude potřeba online výuka a tedy i zajistit počítač, kterým rodina nedisponuje, každopádně v matematice je na tom dobře a doučování nepotřebuje, ale čtení a psaní potřebuje procvičovat neustále. Uvidí se, co bude třeba,“ zmiňuje pracovnice.

Od začátku listopadu tak rodina žije v novém bytě 3+kk, což je pro ni výrazná změna po nedávném bydlení v krizovém bytě 1+kk a předešlém sklepním „bytě“ bez oken a s plísněmi. Děti čeká nástup do nových škol a školek. Ještě soudně stanovit výživné od otce, který s rodinou sice nežije, ale podle svých možností se ji snaží navštěvovat a finančně podporovat, a bude to snad slibný start jejich další životní etapy. 

Autor: Tereza Králová