Ztracená generace? Přístup dětí uprchlíků a migrantů ke vzdělání v Evropě a třetích zemích

Situace v EU

Vzdělání je klíčovým faktorem pro úspěšnou integraci dětí – migrantů do hostitelské společnosti. Ze zprávy Evropského parlamentu vyplývá, že navzdory tomu, že jsou dětská práva zakotvená v řadě smluv a mezinárodních dohod, včetně práva na vzdělání, je uplatnění tohoto práva stále velice problematické. Všechny země EU mají zákony o povinné školní docházce, děti se statusem neregulérních migrantů však mají stále omezený přístup ke vzdělání, především v důsledku nejasné legislativy, chudoby, diskriminace a nedostatku osvěty. Z výzkumu PICUM provedeného v roce 2015 vyšlo najevo, že pouze 10 zemí EU (Belgie, Chorvatsko, Česká republika, Francie, Řecko, Itálie, Holandsko, Rumunsko, Španělsko a Švédsko) má v zákoně explicitně zmíněno právo na přístup ke vzdělání pro všechny děti bez ohledu na to, zda mají status migranta, uprchlíka či rezidenta dané země.

Mladí migranti jsou také více ohroženi tím, že odejdou ze školy a vzdělávacího systému před ukončením sekundárního vzdělání, jak v rozvojových zemích, tak i v zemích EU. Výsledky se v jednotlivých zemích EU liší. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU naznačují, že velmi záleží na politice, kterou daná země zaujme k tomuto problému a dobře zvolená strategie může rozdíly ve vzdělání mezi dětmi z majoritní společnosti a dětmi – migranty významně snížit či dokonce zcela vymýtit.

Důležitým faktorem pro vzdělávání dětí – migrantů a uprchlíků je vhodně nastavený školní systém a připravenost učitelů v hostitelských zemích. Řada dětí – uprchlíků trpí posttraumatickou stresovou poruchou v důsledku prožitých hrůz v zemi původu a během migrace do hostitelské země. Tyto děti pak potřebují speciální přístup a podporu a učitelé si často neví rady, jak k těmto dětem přistupovat a pomoci jim. 

Situace ve světě a v rozvojových zemích

 V globálním měřítku má podle studie UNHCR má  přístup k základnímu vzdělání pouze 50% dětí – uprchlíků, k středoškolskému dokonce jen 25%. Děti bez možnosti přístupu ke vzdělání jsou mnohem více ohroženy obchodem s lidmi, dětskou prací, dětskými sňatky, sexuálním vykořisťováním a zneužíváním a ilegální adopcí. Děti – uprchlíci jsou 5x náchylnější k předčasnému ukončení školní docházky než děti z majoritní hostitelské společnosti.

I přes nárůst počtu uprchlíků v zemích EU, se 86% všech uprchlíků a vnitřně vysídlených osob nachází v rozvojových zemích. Nejvíce jich hostí Etiopie, Irán, Jordánsko, Libanon, Pákistán a Turecko. Přístup dětí – uprchlíku ke vzdělání se v těchto zemích značně liší. Např. 80% dětí – uprchlíků má přístup k základnímu vzdělání na vybraných místech v Egyptě, Iránu a Jemenu, naopak pouze 56% v Etiopii a 43% v Pákistánu (UNHCR).

Mezi hlavní překážky v přístupu k vzdělání pro děti – migranty a uprchlíky jsou vedle socio-ekonomických důvodů a byrokratických překážek neznalost či špatná znalost jazyka hostitelské země obzvláště v období krátce po příchodu do země. Děti pak logicky vykazují horší výsledky bez ohledu na jejich intelekt a znalosti, pokud výuka neprobíhá v jejich mateřském jazyce. Jazyková bariéra se prohlubuje s vyšším věkem dítěte při jeho příchodu do hostitelské země. Tento problém je patrný např. u syrských uprchlíků v Turecku, kdy děti musí bez přípravy přejít ze syrské výuky v arabštině na výuku v turečtině, pokud chtějí docházet do státních škol. Další překážkou pro zařazení zejména do sekundárního a terciálního vzdělání je neuznávání certifikátů a vzdělání ze zemí původu dětí či ztráta těchto dokladů.

Podle výzkumu UNHCR patří mezi nejvíce ohroženou skupinu v kontextu vzdělávání dívky a ženy, tvořící 70% všech uprchlíků a vnitřně vysídlených osob. Dívkám a ženám se výrazně častěji nedostává vzdělání a jsou častěji negramotné v porovnání s chlapci a muži stejného věku.

V únoru 2016 proběhla v Londýně „London Syrian Conference“ konference zaměřená na syrskou krizi a implementaci efektivních mechanismů k potlačení syrského konfliktu a pomoci jeho obětem. Součástí konference byla i diskuze o pomoci státům hostících nejvíce syrských uprchlíků včetně nezbytné podpory vzdělávání dětí a bylo jim přislíbeno více jak 3 billionů eur. Jedním z příslibů bylo zajistit všem syrským dětem přístup ke vzdělání ve školním roce 2016 / 2017.

Iniciativa „No Lost Generation“ však poukazuje na fakt, že zatím bylo pouze malé množství z přislíbených peněz uvolněno k použití na programy v praxi. V důsledku toho je vzdělání syrských dětí – uprchlíků a vnitřně vysídlených osob pro školní rok 2016 / 2017 silně ohroženo, jak v hostitelských zemích, tak v Sýrii.

Ze studie „No Lost Generation“ vyplývá, že ve školním roce 2015 / 2016 mělo přístup ke vzdělání pouze 43% syrských dětí. 916 000 syrských dětí ve věku 5 – 17 let toto štěstí nemělo. Jen v Libanonu je podle jiné studie organizace Human Rights Watch  bez přístupu ke vzdělání 250 000 syrských dětí.

Mezi hlavní příčiny proč děti nechodí do školy, je špatná socio-ekonomická situace syrských uprchlických rodin, kdy si vzdělání pro své děti nemohou dovolit. Často jim nezbývají peníze ani na jídlo či příbytek. Dospělí uprchlíci musí získat pracovní povolení, aby si mohli najít práci a procedury jsou často zdlouhavé a rodina pak nemá často jinou možnost než posílat své děti pracovat, aby přispěly do rodinného rozpočtu. Např.: v Libanonu 90% dětí ve věku 17 let pracuje za nižší než minimální mzdu více jak 8 hodin denně v nebezpečných podmínkách. 

Organizace Člověk v tísni pomáhá v Sýrii a Iráku tisícům dětí s návratem do škol.