3 v 1 aneb aneb 3 předškoláci v 1 klubu

Publikováno: 20. 6. 2019 Doba čtení: 4 minuty
3 v 1 aneb aneb 3 předškoláci v 1 klubu
© NZDM Nový svět

Letos se nám v klubu sešli rovnou 3 předškoláci, tj. děti, které absolvovaly přípravný ročník před nástupem do ZŠ. I v rámci klubu jsme se všem dětem pravidelně věnovali s jasným cílem: připravit je k úspěšnému zvládnutí zápisu do školy. Takže něco málo o Natálce, Pepovi a Robertovi.

Jak to bylo na začátku?

Natálka: Když přišla do klubu, hodně dlouho vůbec s nikým nemluvila. Seděla v koutě, nic nechtěla, na jakékoli naše otázky nebo nabídky nereagovala vůbec nebo v lepším případě kývnutím hlavy, s pohledem upřeným k zemi. Měla velké problémy s dodržováním základních hygienických návyků.

Pepa: Přišel do klubu společně se staršími sourozenci. Abnormálně tichý, plachý, klidný a nemluvný. Celé dny vydržel sedět u stolu, stačily mu pastelky a papír. Reagoval podobně jako Natálka, pouze s pohledem upřeným na stůl. Spousta nových podnětů, lidí, věcí, teplo, světlo…

Robert: Vtrhnul do klubu jako velká voda. Našemu prvnímu dojmu odpovídalo i tričko s nápisem Malé monstrum :-), kterým ho na jeho první návštěvu vybavila maminka. Abnormálně živý, neposedný, divý, bez jakýchkoli zábran. Žádný problém s komunikací, kromě toho, že mu absolutně nebylo rozumět, ale drmolil pořád. Všechny pomůcky, hračky i pastelky „uklízel“ mrštným hodem tak, kam se právě trefil.

Jak to bylo v klubu v průběhu roku?

V rámci individuální práce i skupinových činností jsme se v klubu soustředili na získání a rozvoj jejich znalostí, schopností a sociálních dovedností ve všech oblastech, takže se děti učily mluvit, srozumitelně vyjadřovat, rozšiřovat slovní zásobu, správně držet tužku, zacházet s nůžkami, skládat puzzle, poznávat barvy, soustředit se, vydržet a dokončit rozdělanou práci, vycházet s ostatními dětmi, dodržovat pravidla, počítat, podepsat se, nakreslit postavu atd. atd. atd. No bylo toho za ten rok opravdu moc.

Jak je to teď?

Natálka: Už mluví až dost, nebo spíše až moc :-) Všechno totiž šéfuje, o všem ví a pravidelně nás informuje, kde se co šustne. Za ten rok neuvěřitelný posun a změna. Svéhlavička, která má jasný názor a když se jí něco nepozdává, dá to najevo. Klub je prostě “její“ a když otevíráme, čeká mezi prvními dětmi přede dveřmi, hlasitě s úsměvem zdraví jmenovitě všechny pracovníky i kdyby nás bylo třeba deset (což samozřejmě nikdy nebude :-), všechna jména si totiž dobře pamatuje. Kdyby fungoval místní rozhlas v Matiční nebo funkce obecního hlásiče, máme jasného favorita na obsazení pracovní pozice.

Pepa: Zlatíčko. Krásně si v klubu zvykl a je tady vyloženě radostný, šťastný, vděčný za každou podporu, pochvalu. Hodně se toho v klubu naučil, je zvídavý, lačný po všem novém, informace nasává jako houba. Jeho největším zájmem je kreslení, nějaká tvořivá činnost, vydrží kreslit celé odpoledne, jeho obrázky patří k nejhezčí výzdobě klubu. Osmělil se natolik, že se hlásí i na různé sportovní soutěže a klání, což byla dříve věc nepředstavitelná. Za pochvalu a pohlazení šel by světa kraj. Kdyby byla soutěž o nejhezčí a nejdojemnější úsměv, taky máme jasného favorita.

Robert: Vyžaduje nejvíce pozornosti a jiný než individuální přístup žádné ovoce nenese. Takže když jsou všichni pracovníci v pohotovosti, již dokáže uklidit věci na své místo a s vypětím všech sil (jeho i našich :-) vydrží chvíli i u kreslení nebo jiné klidné činnosti. Svůj hotový obrázek nikdy nezapomene přinést ukázat a čeká, co my na to. Pokud následuje pochvala, mrštným skokem vyrazí s obrázkem a kolíčkem v ruce k nástěnce. Nástěnka je síť přes celou zeď (kdyby někomu vrtal v hlavě ten kolíček :-). Vyniká logicky ve všech sportovních a pohybových aktivitách. Samostatný, nebojácný, orientuje se v celém městě a odevšud sám trefí domů. Kdyby byla soutěž v orientačním běhu bez pravidel, známe vítěze.

Jak to bylo u zápisu?

Všechny „naše“ děti zápis do školy zvládly a přišly se pochlubit dárkem, který ve škole dostaly – báglem s různými věcmi, které se jim budou hodit: pastelky, omalovánky, pexesa, tužky i pera… No a naše společná práce nekončí, jedeme dál. Protože zvládnout 1. ročník opravdické školy, to je panečku velká práce, už nás čekají úkoly, učení, ale taky razítka za odměnu, a až se zvládnou písmenka, už se může i na počítač a to už je nějaká motivace :-)

No a závěrem. Jak to tipujeme dál?

Natálka – žádná šedá myška, upovídaná, školu dá s průměrnými výsledky :-)

Pepa – učitelský sen a splněné přání, výborný prospěch i chování, miláček :-)

Robert – učitelský zlý sen a postrach :-)

Tak už se moc těšíme na začátek školního roku a na to, zda jsme po dlouholetých zkušenostech tipovali dobře.


Autor: Alena Malátová, pracovnice NZDM

Související články