Ani lockdown naši výuku v Nepálu nezastavil: Mladé dívky pokračovaly ve studiu díky telefonu i místnímu rozhlasu✍

Ani lockdown naši výuku v Nepálu nezastavil: Mladé dívky pokračovaly ve studiu díky telefonu i místnímu rozhlasu✍

Publikováno: 8. 3. 2021 Doba čtení: 6 minut

Osmnáctiletá Apsana nikdy nechodila do školy. Nedávno se ale ve vesnici, kde žije, otevřelo výukové centrum. Vede jej Člověk v tísni společně s místní organizací Aasaman Nepal v rámci projektu, který pomáhá vdaným nezletilým dívkám v oblastech Rautahat a Bara. Tyto dívky buď školu nedokončily nebo do ní nikdy nechodily. V novém výukovém centru se naučí číst, psát, počítat a dalším věcem, které se jim mohou v životě hodit. 

Apsanina docházka je nepravidelná – ne proto, že by neměla o studium zájem, ale protože má malé dítě, o které se musí starat. Když obstará všechny běžné domácí práce, tak jde na výuku. Zatímco se 2-3 hodiny učí, starají se o dítě příbuzní jejího manžela. Podobně jako Apsana se v letech 2019 až 2020 do projektu zaměřeného na gramotnost, základy matematiky a další, přihlásilo 1 709 vdaných dospívajících dívek bez základního vzdělání. Dívky pocházejí z těch nejvíce marginalizovaných a znevýhodněných etnických komunit v Nepálu (33% Muslimů, 19% Dalit). Více než 50% těchto dívek do školy nikdy nechodilo, ostatní většinou nedokončily základní školu a jen několik málo z nich pokračovalo na střední školu, kterou pak většinou nemohly dokončit.

Na konci března loňského roku vyhlásila nepálská vláda celostátní lockdown, aby zamezila šíření COVID-19. Všechny činnosti v rámci programu jsme okamžitě přerušili a 83 výukových center, která byla spuštěna v rámci projektu, se uzavřelo. Apsana tak zůstala doma, věnovala se rodině. 

Podpořte nás prosím
Chci vstoupit do Klubu přátel

„Jednoho dne manželovi zavolali z vedení projektu a ptali se ho, jestli bych se mohla účastnit výuky po telefonu. Probral s nimi všechny podrobnosti a pak o tom mluvil se mnou. Byla jsem moc šťastná, když jsem se o této možnosti dozvěděla," říká radostně Apsana a dodává: „Protože budu studovat z domova 2-3 dny v týdnu přes telefon asi 15-20 minut denně, dá se to zvládnout. Můj manžel a jeho příbuzní také souhlasili."

Aby se nenarušila kontinuita studia a bylo možné dívky dál podporovat v pravidelné výuce, zaměřili jsme se na distanční výuku přes telefon. Místní facilitátorky tak dívky učily přes mobilní telefony a také poskytovaly informace o ochraně před COVID-19 a o souvisejících službách, které mohou v komunitě využít. „Můj manžel byl většinou doma, takže jsem mohla volně telefon využívat k výuce, ale někdy miminko plakalo a při hodině mě rušilo. V takových chvílích mi pomohl manžel. I když to nebylo snadné, výuka přes telefon mě moc bavila," říká Apsana. Od května do září 2020 projekt probíhal formou distanční výuky, které se účastnilo celkem 1 214 dívek.

Když se cítím osamělá, začnu se učit

„Moje máma má telefon, tak pro mě nebyl problém účastnit se distanční výuky. Byla jsem ráda, že v lockdownu můžu aspoň studovat. Dříve jsem přístup k telefonu neměla, ale kvůli studiu jsem se ho naučila používat," říká Khusbu, která se také začala učit.

Přidanou hodnotou distanční formy vzdělávání se stala větší důvěra mezi dívkami a jejich manželi či rodinami. Sami totiž viděli, co přesně se dívky učí. „Můžu teď studiu věnovat více času a je skvělé, že má rodina pochopila, jak hodiny ve výukovém centru trávím. Vědí, že do centra docházím proto, abych se něco naučila,” říká další dívka.

Pro některé dívky se distanční vzdělávání stalo útěchou a pravidelným rituálem, který jim smysluplně pomohl vyplnit čas. „Učení mě baví, takže když se doma cítím osamělá, učení přes mobilní telefon mě zaměstná. Tento mobilní telefon mi obstarali rodiče mého muže a můžu ho používat, kdykoliv potřebuju."

Ne všechny dívky ale měly k mobilním telefonům přístup a ne všichni poručníci dali k distanční výuce dívek souhlas. V rámci projektu jsme tak využili i rozhlasových programů, díky nimž se informace dostaly ke všem dívkám. Tyto zprávy a informace byly zaměřené na správnou hygienu v rámci prevence proti COVID-19, násilí, sexuální a reprodukční zdraví, informace související s těhotenstvím a bezpečným mateřstvím, dostupné mechanismy podávání zpráv, které mohou dívky během pandemie využít v případě, že potřebují pomoc. Součástí byly také zprávy, kde se dívky dozvěděly o negativních dopadech vstupu do manželství v dětství i předčasně ukončené školní docházky. K tomu probíhaly jednou týdně diskuzní pořady a hrané scénky na různá témata týkající se vzdělání a zaměřující se i na statusy a akční plány místních orgánů určené pro děti s neukončenou školní docházkou. 

Výuková centra se znovu otevřela

Po šesti měsících úplného uzavření komunitních výukových center zahájil vláda zmírnila lockdown a nařízená opatření. Všech 83 center jsme spolu s partnery před znovuotevřením kompletně vyčistili a vydezinfikovali. Všechna centra byla vybavena základním zařízením pro hygienu a sanitaci (umyvadlo a dezinfekce) a dívky i facilitátorky dostaly k dispozici veškeré nezbytné osobní ochranné prostředky jako roušky a rukavice.

„Okamžitě po vyhlášení lockdownu jsme se přizpůsobili podmínkám a zavedli distanční výuku. Projekt upřednostnil ty dívky, které se výukových lekcí na dálku nemohly účastnit a také ty, které byly ve studiu pozadu. Při znovuotevření výukových center zavedl projektový tým výuku v malých skupinkách,“ říká koordinátorka Člověka v tísni pro genderovou rovnost a sociální inkluzi Arishma Shrestha.

Nejprve se na dva týdny v říjnu 2020 otevřela pouze čtyři výuková centra, jedno v každé obci. Pracovníci projektu zajistili pro výuku facilitátorky a dívky dodržovaly bezpečnostní nařízení a směrnice vydané místní samosprávou. Poté, co projektový tým po dva týdny sledoval tato čtyři centra, začal zvažovat možnosti znovuotevření všech ostatních.

„I když jsem měla výuku přes telefon, chyběly mi kamarádky a studium ve skupině. Jsem ráda, že teď můžu do výukového centra docházet a učit se ve skupince, ale stýská se mi po ostatních kamarádkách, které nemůžou být ve skupině se mnou," říká třináctiletá Khusbu a dodává: „Musíme si dezinfikovat ruce a nasadit si roušku, než vejdeme do třídy.” Koncem října projekt znovuotevřel všech 83 výukových center. Výuka probíhá jednu hodinu v malých skupinkách od tří do šesti dívek (v závislosti na velikosti místnosti) a dívky se s facilitátorkami vrátily k pravidelným výukovým aktivitám. Před pandemií chodilo do jednoho výukového centra 15-18 dívek a výuka trvala 2,5 až 3 hodiny denně.

„Výjimečná situace jako je pandemie COVID-19 může u marginalizovaných dívek vést k vyššímu riziku nedokončení vzdělání, což dívky potencionálně může připravit o další výhody a životní příležitosti, které by je díky vzdělání mohly potkat. Vzrůstající vzdělávací potřeby dívek by se měly naplnit přizpůsobením vzdělávacích programů. Distanční výuka byla plná výzev, ale alespoň pomohla dívkám udržet si nějaký pravidelný režim studia, který se nyní posílil díky výuce v malých skupinkách v komunitních výukových centrech. Dívkám se totiž učí mnohem lépe a účinněji, když mají osobní kontakt se spolužačkami. Program začal školit všechny pracovníky projektu, aby byli připraveni v případě jakýchkoli nepříznivých okolností zajistit nadále plynulou a nepřerušenou výuku,” říká Bharat Shrestha, programový manažer Člověka v tísni.

Výuková centra vznikla v rámci projektu Aarambha podpořeného UK Aid a programu Girls’ Education Challenge.


Autor: Sajana Shrestha, Člověk v tísni v Nepálu

Související články