Až po přestěhování našli Květa s Rudolfem klid. Ale je lehké se přestěhovat? Pomohli manželé z Prahy!
Publikováno: 22. 11. 2021 Doba čtení: 3 minuty
Co potřebuje člověk ke šťastnému životu? Představy se značně liší v závislosti na tom, z jakého prostředí pochází. Ale ať už je člověk odkudkoliv, vždy potřebuje mít ke spokojenému životu zajištěny základní materiální potřeby – tedy mít co jíst a střechu nad hlavou – bezpečné místo, kde večer může v klidu usnout. V České republice ale žije v 21. století mnoho lidí, které takové potřeby zajištěny nemají. Jde o lidi, kteří jsou odsouzeni k životu v sociálně vyloučených lokalitách, v bytech velmi špatné „kvality“ ve čtvrtích, kde se vám po setmění nechce na ulici.
Ráda bych vám představila příběh manželů Květy a Rudolfa, kterých se týká právě bydlení. Jsme rádi, že jsem na sebe mohla vzít roli prostředníka a umožnila setkání dvou manželských párů, které by se asi jinak ve svých životech nesetkaly a přispěly v příběhu k jeho dobrému konci.
Manželé Květa a Rudolf bydleli několik let v panelovém domě ve čtvrti Mojžíř. Ve čtvrti, která se za poslední roky změnila v tzv. ghetto, kde je neustálý hluk, kde běžně narážíte na agresivní drogově závislé. Paní Květa volala často na obtěžující osoby policii, v poslední době už ale rezignovala: „To nemá cenu, to by tu museli policisti chodit pořád.“ Oba jsou s manželem dlouhodobě nemocní, paní Květa po onkologické léčbě. Oba si moc přáli přestěhovat se do čtvrti, kde bude klid, čisto a nebudou se muset bát po setmění vyjít před dům.
Jak se lze dostat z takovéto lokality, je možné se přestěhovat?
Jestliže hledáte pronájem bytu v „normální“ lokalitě, musíte mít zaprvé na kauci a na nájem za první měsíc. Takže si musíte sehnat minimálně 25–30 tisíc. Což je leckdy problém, peníze samotné však nestačí. Barva pleti, příjmení, kterým se představíte v telefonu či název čtvrti, ze které se chcete stěhovat, to vše jsou další překážky. Také Květa a Rudolf se takto neúspěšně snažili přestěhovat. Po několika marných pokusech to vzdali, už nechtěli zažívat pocity ponížení.
A kde je tedy ten dobrý konec příběhu?
V letošním roce paní Květa začala vykonávat tzv. veřejnou službu, kterou v Mojžíři organizujeme. Veřejná služba je jednoduše řečeno podpora zaměstnanosti pro osoby, které dlouhodobě nemohou nalézt zaměstnání, ale pracovat chtějí. Paní Květa dochází v rámci této služby 2x týdně na tzv. „Venkovní klub.“ Snaží se v sídlišti udržovat pořádek, trávit s dětmi čas na školním pozemku, pomáhat jim vyplňovat mezery ve vzdělávání.
A nedávno, když paní Květa opět řešila, jak je náročné bydlet na sídlišti v Mojžíři, dozvěděla se o možnosti podání žádosti o pronájem bytu, který prý vlastní „nějací manželé z Prahy“ a rádi by ho nabídli rodinám ze sociálně vyloučených lokalit. Paní Květa se o tuto možnost změny bydlení začala zajímat a společně s terénní pracovnicí sepsala žádost o pronájem. A Květa uspěla! Na začátku listopadu se tak mohla s Rudolfem přestěhovat do „normální“ čtvrti do „normálního“ bytu. Normální byt to ale podle paní Květy není, je to víc než normální byt, je krásný, čistý a v okolí je klid, bezpečno.
Jak se přání paní Květě splnilo? Kdo na tom má zásluhy? Kdo jsou ti „manželé z Prahy“?
Mladí manželé, kteří viděli reportáž v České televizi o p. Benešovi a „jeho“ Fondu dostupného bydlení, který s naší organizací spolupracuje, a který nabízí lidem ze sociálně vyloučených lokalit normální bydlení. A manžele z Prahy to inspirovalo, řekli si: „Vždyť my jeden byt v Ústí máme, proč bychom ho nenabídli k pronájmu lidem, kteří to potřebují. “ Manželé se s námi spojili, proběhlo několik setkání a výsledkem je, že paní Květa a Rudolf si ke stáří splnili svůj sen.
A jak jsme přispěli my?
Podpořili jsme hladký průběh procesu výběru nájemníků, vzájemné propojení pronajímatele a zájemců o byt, pomohli s vyřízením potřebné administrativy při stěhování. A samozřejmě dál v rodině pracujeme na udržení bydlení.
Manželům z Prahy patří velké díky! Věříme, že budou inspirací i pro další pronajímatele.
