Čečensko – „nejbezpečnější“ region Ruska?

Publikováno: 31. 3. 2016 Doba čtení: 3 minuty
Dokumentární film „Groznyj blues
© ČvT archiv

Situace v oblasti lidských práv v Čečenské republice se za posledního půl roku prudce zhoršila. Obránci lidských práv a novináři z nezávislých médií jsou ze strany čečenských státních úřadů vystaveni výhrůžkám a pronásledování. Jakákoliv snaha vyslovit svůj názor končí špatně, jakmile se neshoduje s názorem moci. Množí se případy veřejného trestání lidí, kteří kritizují prezidenta Kadyrova.

Groznyj blues

Své o tom ví aktivistka a obhájkyně lidských práv Toita Junusová, která byla „potrestána“ vzápětí poté, co se na internetu objevila ukázka z dokumentárního filmu, ve kterém vystupovala. Film Groznyj blues, který mohli vidět i diváci festivalu Jeden svět, pojednává o životě v současném Čečensku a připomíná i období druhé čečenské války. Hlavními hrdinkami jsou tři ženy, jež se dlouhodobě věnují pátrání po nezvěstných osobách jak z doby války, tak těch, kteří „mizí“ v současnosti. Taisa Titievová, Toita Junusová a Zargan Machadžievová vyprávějí o své náročné práci a kriticky se vyjadřují k politice současného vládce republiky, který udržuje obyvatele v poslušnosti drakonickými tresty a z toho vyplývajícím všudypřítomným strachem.

V noci, kdy byla ukázka z filmu umístěna na internet, přišli do domu Toity Junusové ozbrojení muži a odvedli ji. Ženu poté drželi na neznámém místě téměř den a noc. Ihned po svém propuštění vystoupila Toita v místních médiích s prosbou, aby se zprávy o jejím únosu nešířily, protože se nezakládají na pravdě – v tu dobu se údajně nacházela v nemocnici u své nemocné tety. Ještě v noci, kdy byla unesena, však Toita stihla odeslat zprávu: „To je konec“. Poté co její kolegové dorazili na místo, dozvěděli se od příbuzných, že Toita byla odvezena neznámými osobami. Oznámit to na policii však ze strachu z možných následků odmítli. Další hrdinka filmu ještě tutéž noc opustila republiku. Nyní jsou obě ženy za hranicemi Čečenska.

 

„Hrdinové“ televizních obrazovek

Podobný je i případ Ajšat Inaevové. Ta si prostřednictvím mobilní aplikace WhatsApp postěžovala Ramzanu Kadyrovovi, že musí každý měsíc oželet část svého platu, která údajně putuje do prezidentova dobročinného fondu. Inaevová navíc dodala, že jí výdělek nestačí ani na to, aby uživila rodinu. Vzápětí byla žena nalezena a donucena, aby na kameru svá slova odvolala. Její vystoupení následně odvysílala místní televize.

Veřejné ostudě se nevyhnul ani Adam Dikaev, který pro změnu využil k vyslovení svého názoru na politiku Ramzana Kadyrova a Vladimira Putina aplikaci Instagram. Také on byl vypátrán a veřejně zostuzen – pouze ve spodním prádle musel před kamerou pomluvit sám sebe. Člena městské rady Krasnojarsku Konstantina Senčenka také navštívili Kadyrovovi lidé. Stalo se tak poté, co označil čečenského vládce za hanbu Ruska. Také on byl donucen se veřejně omluvit.

 

Aktivní mladí lidé v maskách

V únoru tohoto roku byli v Grozném zadrženi novináři, mezi nimiž byla i občanka Finska, která přijela natáčet o Čečensku reportáž. Poté co jim byly zabaveny a zničeny všechny natočené materiály, byli novináři propuštěni.

O pouhý měsíc později došlo k dalšímu incidentu – na hranicích mezi Ingušskem a Čečenskem byla napadena skupina novinářů a obhájců lidských práv. Zhruba dvacet lidí v maskách zatarasilo cestu jejich mikrobusu, pasažéry zbili holemi, auto poté zapálili a zmizeli. Mezi napadenými byli mj. i novináři ze Švédska a z Norska.

A na závěr zmiňme akci namířenou proti jednomu z nejhlasitějších kritiků čečenského režimu, předsedovi Výboru proti mučení Igoru Kaljapinovi. Ten byl v polovině března v Grozném násilně vyveden ze svého hotelového pokoje, aby jej před vchodem do hotelu skupina mladých lidí zasypala vejci a rajčaty, posypala moukou a polila zelenou barvou.

Ani jeden z výše zmíněných případů není vyšetřován a ani jeden z nich nevyvolal veřejnou kritiku ze strany federální vlády. Nejspíš proto se Čečensko i nadále oficiálně označuje za „nejbezpečnější region Ruska“.

Přihlašte se a budete pravidelně dostávat Východoevropský žurnál:

 

 

Autor: Východoevropský program ČvT

Související články