Černý pro SZ: Práce za minimální mzdu, desítky kilometrů vzdálená. Proč za loňský rok přibylo téměř půl milionu exekucí?

Publikováno: 9. 2. 2022 Doba čtení: 3 minuty
Černý pro SZ: Práce za minimální mzdu, desítky kilometrů vzdálená. Proč za loňský rok přibylo téměř půl milionu exekucí?
© pin

Pouze ve Východních Čechách přibylo za loňský rok více než 40 tisíc nových exekucí, ve srovnání s rokem předchozím je to o téměř 16 procent více. V Jižních Čechách a Moravě bylo dohromady zahájeno přes devadesát tisíc nových exekucí, i to je více než desetiprocentní nárůst. Uprostřed pandemie, kdy lidé přicházejí o práci a z úst jednotlivých politiků slýcháme, že je potřeba ohroženým lidem pomoci a nenechat nikoho upadnout do chudoby, bylo za jediný rok zahájeno bezmála půl milionu nových exekucí. Náš kolega a ředitel sociálních programů Jan Černý pro Seznam Zprávy přiblížil životní situaci lidí, kteří do exekucí v posledních letech upadají. 

„Když má někdo pracovat za minimální mzdu ve městě vzdáleném 20 nebo 30 kilometrů od místa bydliště, vydělá denně 800 korun čistého a za benzín utratí tři stovky,“ uvedl pro Seznam Zprávy Jan Černý. Jeho vyjádření odkazuje na skutečnost, že během pandemie se po boku lidí bez zaměstnání, kteří jsou chudobou ohroženi nejvíce, ocitají také lidé pracující. Pokud člověk žije v odlehlém regionu bez dostatku pracovních příležitostí, nezbývá mu než si najít práci v jiném, často i desítky kilometrů vzdáleném městě. Kromě toho, že tak stráví velkou část dne na cestách, dojíždění také výrazně sníží celkový výdělek. V takové situaci pak podle Černého stačí málo, aby lidé ztratili vůli si práci udržet:

„Stačí hypotéka, rozvod, k tomu zrušení pracovního místa v časech covidu. A ani stát vám nepomůže. Já už na to kašlu, řekne si takový člověk a přestane platit složenky,“ popisuje Černý situaci, ve které se mnozí lidé, s nimiž pracujeme, ocitají. Je potřeba pochopit komplexnost situace těch, kteří se do dluhů dostávají, uvědomit si okolnosti, které je přimějí k tomu opustit práci, sjednat si půjčku nebo přestat platit závazky. To nám následně dovolí ptát se, zda měl člověk, který se v podobné situaci ocitl a kterému výdělek nestačil ani na pokrytí základních životních potřeb, skutečně důvod či motivaci jednat jinak. Není na čase spíše se zamyslet nad možným přehodnocením systému fungování vládní „pomoci“, než neustále klást důraz na individuální odpovědnost každého jednotlivce?

Aby chudí zůstali chudými

Data z loňského roku ukazují, že pětině lidí s nejnižšími výdělky se v roce 2020 propadly příjmy o dvě a půl procenta, a to bez započtení inflace, která činila tři procenta. A bohužel, situaci nejchudších obyvatel země nezlepšilo ani zrušení superhrubé mzdy a nová sazba daně z příjmu – těm nejchudším tento krok navýšil příjem pouze o necelá čtyři procenta, která následně pohltila inflace.

Zhoršující se ekonomická situace v posledních letech navíc zvýšila počet lidí, kteří doufali v pomoc s hledáním zaměstnání od úřadu práce. Jak ale víme z vlastních zkušeností i ze zkušeností lidí, se kterými pracujeme, takový krok mnohdy představuje velice stresující záležitost, která navíc nekončí úspěšně. Jak uvedla Alena Zieglerová z Institutu pro sociální inkluzi v nedávném rozhovoru pro A2larm, úřad práce zprostředkuje zaměstnání jen třem procentům uchazečů. Pokud nezapočítáme veřejně prospěšné práce, je to ještě o procento méně. Podle Zieglerové navíc místo toho, aby český stát investoval peníze vyhrazené na práci s nezaměstnanými do jejich vzdělávání, jako je tomu jinde v zahraničí, nechává je adaptovat se na práci v šedé a černé ekonomice. Taková práce neposkytuje zaměstnanecké výhody, neumožňuje vzít si dovolenou či zůstat doma na nemocenské.

Česká cesta individuální podpory? Stovky uchazečů na jednoho zaměstnance úřadu práce

Nadto, jak upozorňuje Saša Uhlová, například pražské úřady práce evidují na jednu pracovnici v oddělení zaměstnanosti 300 až 350 klientů – množství, které prakticky vylučuje možnost se lidem usilujícím o nalezení práce individuálně věnovat. Takový přístup je navíc v rozporu s doporučeními Rady EU, která klade důraz na nutnost individuální podpory dlouhodobě nezaměstnaných osob, má-li být pomoc úspěšná. Kromě toho, že by úřady měly lidem nabídnout podpůrné služby, měly by jim také pomáhat se získáváním sociálních dávek a příspěvků. Jak jsme před nedávnem upozornili, ani to se neděje. Úřady práce ani sociální systém naší země nedokáže ve většině případů lidem poskytnout efektivní pomoc a namísto toho je posílá do dluhových pastí.


Autor: Dagmar Růžičková

Související články