Česká a slovenská pomoc v uprchlických táborech na Balkáně

Publikováno: 4. 4. 2016 Doba čtení: 5 minut
Česká a slovenská pomoc v uprchlických táborech na Balkáně
© Tomáš Vlach

Idomeni, Šid, Lesbos – 1. 4. 2016 – Karim pochází ze syrského Idlíbu. Z enklávy, která byla jedním z nejvíce bombardovaných míst v Sýrii, utekl běžnou cestou přes Turecko a řecké ostrovy. Hranice se mu ale doslova zavřela před nosem a musel zůstat v Idomeni. Od tohoto okamžiku jsou příběhy zdejších běženců skoro stejné.

V provizorním kempu v řeckém Idomeni je stále přes 11 tisíc uprchlíků, kteří zde zůstali zablokovaní a nemají se kam vrátit. Podmínky v táboře jsou velice špatné a napětí mezi lidmi se stupňuje. Na místě jim v úzké spolupráci s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) pomáhají také organizace Človek v ohrození a Člověk v tísni, spolu s dobrovolníky pod vedením Pomáháme lidem na útěku. Kromě tábora Idomeni pracují také na řeckém ostrově Lesbos a v Srbsku. V Srbsku jsme od listopadu loňského roku poskytli pomoc přibližně 70 000 lidí. Více jak šestiměsíční působení v srbském Šidu nyní končí a materiální pomoc z tamního skladu se přesouvá do míst, kde je více potřebná, tedy do Řecka. Podle údajů UNHCR je v řeckých táborech více než 52 000 uprchlíků a migrantů.

Nejistá budoucnost

 „V Idomeni si člověk musí poradit se vším,“ říká Karim, který rád hledá nová řešení a tak v Idomeni vybudoval sprchovací stan. „Je to sice primitivní, ale lepší než čekat několik hodin ve frontě,“ ukazuje na vědro, které je třeba naplnit v lepším případě vodou ohřátou na ohni. Doufá, že svoji schopnost, poradit si v každé situaci, bude moci využít i jinde, než v uprchlickém táboře. „Situace v táboře je v posledních dnes velice napjatá. Eskalují zde konflikty mezi různými skupinami, lidé postupně ztrácejí naději,“ říká Marian Cehelník z Človeka v ohrození. „Naše práce je zde proto velice důležitá. Pomáháme při distribucích jídla, rozdáváme stany, hygienické potřeby a pečujeme o některé zvlášť citlivé případy, jako třeba rodiny s těhotnými ženami,“ dodává.

#~gallery-1383~#

Jeden z místních uprchlíků, Mohamed Zahir, je v Idomeni již veteránem, strávil zde více než 40 dní. V Íránu, odkud pochází, je prý pronásledovaný, protože upozorňoval na úplatky v nemocnicích. Uvízl tu, když makedonská strana přestala pouštět kohokoli jiného než Iráčany, Afghánce a Syřany. Tehdy si ještě záviděli, dnes už jsou na tom všichni stejně. Všichni by se odsud dříve nebo později měli dostat do prozatímních uprchlických center, kde jim bude poskytována základní péče, jako strava, ubytování, zdravotnické ošetření a oblečení. „Kromě distribuce materiální pomoci se podílíme také na zdravotní a psychologické péči. Do budoucna plánujeme ještě intenzivnější práci v táborech zaměřenou více na sociální pomoc a volnočasové aktivity dětí. Lidem v táborech chybí účelné aktivity na trávení volného času. Pokud to bude legislativně možné, tak bychom se chtěli zaměřit také na zapojení uprchlíků i místních komunit při budování infrastruktury táborů,“ říká Ondřej Nádvorník z Člověka v tísni.

Podpora dětí

Některé rodiny odešly ze svých domovů celé i s nejstarší generací a dětmi.Mezi uprchlíky je zhruba jedna čtvrtina dětí. Zirje je osm let a do Idomeni přišla ze Sýrie. Neví, co je to hraniční plot a ještě nemá rozum z toho, že se nemůže procházet, kde chce. Správně by měla chodit do školy, to ale v chaosu, jaký v táboře panuje, nejde. Naštěstí jsou tu dobrovolníci, kteří občas přinesou nějakou hračku. V táboře je možné navštívit stan organizace Save The Children, kde se dětem věnují kvalifikovaní pedagogové. Zájem je obrovský a na několika metrech čtverečních se tam tísní několik desítek dětí, překřikují se a zakopávají o sebe navzájem. Zirja proto raději vyhledává klidnější místo vedle stanu, kde „bydlí“ se svými rodiči. Podle odhadů OSN je nyní mimo školní docházku celá polovina syrských dětí a začíná se mluvit o takzvané ztracené generaci. Člověk v tísni se proto soustředí také na vzdělávání dětí přímo v Sýrii, kde v současnosti podporuje 20 škol v provinciích Aleppo a Idlíb. Nově začal působit také ve 3 školách ve městě na jihu Turecka, do kterých chodí přes 1150 dětí syrských uprchlíků.

Řecký ostrov Lesbos

Člověk v tísni ve spolupráci s Človekem v ohrození podporují práci dobrovolníků také na ostrově Lesbos. Ti zajišťovali noční hlídkování na části ostrova, pomáhali s bezpečným vyloďováním lidí z člunů a podíleli se na úklidu ostrova od nashromážděných plovacích vest a gumových člunů. Nyní se soustředí na organizaci jednoho ze tří velkých skladů, z nichž se čerpá při veškerých distribucích jídla a dalších potřebných věcí. „Většina neziskových organizací se již z ostrova stáhla, působí jich tu již jen pár. My se staráme o sklad, kde se shromažďují například i věci, které tu ostatní organizace zanechaly. Jak to bude s naším působením v těchto místech do budoucna, se nyní zvažuje. Sklad zatím zůstává v provozu. Ale postupem času, až se připraví nové skladové kapacity a systém, by měl být veškerý materiál přesunut na pevninu. Většina dobrovolníků se chce přesunout do Athén, kde se otevřel nový sklad a kde bude jejich práce aktuálně více potřeba,“ říká Marian Cehelník z Človeka v ohrození.

Začalo vracení uprchlíku do Turecka

V pondělí 4. dubna začalo Řecko vracet první uprchlíky zpět do Turecka na základě dohody, kterou místní úřady přijaly minulý týden po domluvě Evropské unie s Ankarou. „Dnes v brzkých ranních hodinách vypluly první lodě, které převážely 131 uprchlíků z detenčního tábora Moria na ostrově Lesbos zpět do Turecka. Doprovázela je početná skupina policistů v rukavicích a s rouškami na obličeji,“ popisuje situaci Marián Cehelník.

Nalodění proběhlo pokojně bez jakýchkoliv konfliktů. Podle místních autorit nikdo z deportovaných nepožádal v Řecku o azyl. Podle Mariána Cehelníka to však vzbuzuje podezření. „Podle místního úřadu pro migraci o azyl v Řecku požádala v posledních dnech většina z 2 800 uprchlíků v Morii. Což přinejmenším zpomalí proces navracení lidí do Turecka, protože každá žádost musí být oficiálně posouzena v souladu s mezinárodními právy,“ dodává.

Odchod ze srbského Šidu

Čeští a slovenští pracovníci v těchto dnech uzavírají sklad materiální pomoci v srbském Šidu, kde působili od listopadu 2015. „V Srbsku se nám podařilo poskytnout přímou pomoc zhruba 70 000 lidí. Pro ukončení činnosti v Šidu jsme se rozhodli kvůli uzavření Balkánské trasy. Snažíme se přesunout naši pomoc do oblastí, kde je teď více potřeba. Zbylé zásoby nyní distribuujeme i za pomoci dalších humanitární organizací, které působí v Srbsku a na severu Řecka. Celkem 11 dobrovolníků a 3 pracovníci z Člověka v tísni a Človeka v ohrození nyní v Šidu koordinují rozdělování těchto zásob a co nejefektivnější rozdělení tak, aby se dostalo k lidem, kteří je nejvíce potřebují,“ vysvětluje Ondřej Nádvorník.

Kontakty:

Ondřej Nádvorník, Člověk v tísni, ondrej.nadvornik@peopleinneed.cz, M: +420 734 428 340

Monika Svetlikova, Člověk v ohrození, monika.svetlikova@peopleinperil.sk, M: +421 904 904 828

Zuzana Lenhartová, Pomáháme lidem na útěku, zuzana.lenhartova@pomocuprchlikum.cz,

M+420 773 252 075

Autor: ČvT

Související články