Co řešíme v SASu?

Během trvání projektu se například povedlo namotivovat dva kluky z devátých tříd ke studiu na učilišti a to na oborech číšník a opravářské práce. Kluci jsou šikovní a mají dobré známky. Budu držet palce, aby se jim obory, které si vybrali, líbily a aby nakonec došli do cíle, kde na ně čeká výuční list.

Volný čas se dá vyplnit spoustou různých věcí, ale jak zabavit puberťáky tak, aby to mělo trochu smysl? I to se povedlo. Největším překvapením byl klučina, co začal dělat atletiku a sklízí v ní velké úspěchy. Stal se pevnou součástí atletického týmu své školy a doma na zdi má vylepených několik diplomů z běhu a ze skoku do dálky, většinou skončil na 1. místě. Dále díky volnočasovým aktivitám vyrůstají mezi námi dva fotbalisté, jedna tanečnice, cyklista a výtvarnice. Možná o nich ještě uslyšíme.

Věčným tématem je docházka do školy a spolupráce rodičů se školou. Kvůli špatné docházce nebo nespolupráce rodičů se školou, jsou rodiny vedeny u kurátorů pro mladistvé. Od prvního setkání s rodinami se podařilo najít společnou řeč mezi rodiči a školou, zajistit potřebné pomůcky, sedm dětí opět chodí pravidelně do školyatd. V rámci projektu bylo podpořeno šest rodin, z toho osm dospělých, dvacet dětí a devět dětí školou povinných. Dobrovolníci na doučování, které jsem rodinám zajistila, pomáhají dětem, aby měly hezký prospěch. Ne vždy se ale daří. V jedné rodině si otec nechtěl dát říci a nejen o školní výsledky syna se nezajímal. Nakonec jsem bohužel musela přistoupit k nemilému řešení - doporučila jsem pro syna pobyt ve Středisku výchovné péče. Poté byla spolupráce ukončena z důvodu nespolupráce ze strany otce.

V sociálně aktivizační službě je důležité, aby se situace rodiny stabilizovala a to hlavně v oblasti finanční, bytové, ale i partnerské. Partnerské vztahy jsou velmi intimní záležitostí a k tomu, abych do nich mohla vstupovat je dle mého názoru důležité získat si důvěru alespoň jednoho z rodičů. Vstupovat do partnerských vztahů jako mediátor neboli „pomocník při komunikaci“ je náročné a nesmí se zapomínat na hranici mezi mou prací a skutečným manželským terapeutem nebo psychologem. V jedné rodině jsem paní pomohla podat žádost o rozvod, ale během čekání na soudní řízení se podařilo uklidnit situaci mezi manželi a nakonec paní žádost o rozvod stáhla, s manželem a dětmi se odstěhovali do města nedaleko Pardubic, kde nyní žijí v rodinném domku s velkou zahradou.

Často s rodinami řeším i změnu bydlení.  Ale šestičlenná rodina shání byt jen velmi obtížně. Veřejný bytový trh je pro takto početnou rodinu v podstatě nedostupný, protože za byt  2+1, případně 3+1 je nájem ve výši cca 8 – 10.000,- Kč a k tomu ještě kauce ve výši dvou nájmů. Jednorázové náklady na přestěhování jsou tedy cca 25.000,- Kč. Taková částka je pro rodinu, která pobírá sociální dávky velmi vysoká až nedosažitelná. I přesto se snažíme najít řešení této situace a to i pomocí rozhovorů o rodinném rozpočtu. Je důležité, aby si rodiče uměli spočítat, kolik peněz mohou dát na kroužek pro své dítě, kolik peněz si musí dát stranou, aby mohli zaplatit legitku na MHD, komunální odpad a kolik mohou šetřit na to, aby se mohli přestěhovat. Toto téma je pro hodně rodičů nepříjemné, protože aby byl finanční plán funkční, musím znát i dluhy rodiny a to je pro hodně rodin těžké přiznat. 

Práce v sociálně aktivizační službě je dlouhodobá a někdy náročná záležitost. Na zlepšení situace v rodinách spolupracuje vícero lidí - především samotné rodiny, kurátoři, učitelé ve školách, výchovní poradci, pracovníci nízkoprahových center a dobrovolníci.  Všem díky za spolupráci při dosahování postupných úspěchů. Extra poděkování patří za finanční podporu nadaceï Terezy Maxové. Díky.